Hudební Rozhledy

Petr Vronský a dvě jubilea Severočeské filharmonie Teplice

Magdalena Jenčíková | 12/18 |Rozhovory

Petr Vronský

Severočeská filharmonie Teplice slaví v roce 2018 dvě jubilea – 180 let od založení stálého orchestru v Teplicích a 70 let od jeho poválečného obnovení. Po dlouhých 21 letech má opět českého šéfdirigenta, když Itala Alfonsa Scarana nahradil doc. Petr Vronský.

  • Začátek vaší profesní dráhy, pane šéfdirigente, patřil houslím. Představil jste se jako mladý úspěšný houslista, který ale záhy housle vyměnil za dirigentskou taktovku. Jak dnes, s odstupem času, vnímáte tento krok, který ovlivnil celý váš následující profesní i soukromý život?
    Ano, věrný rodinné tradici (můj otec Karel Vronský byl koncertním mistrem a profesorem konzervatoře) jsem měl i já za cíl být koncertním mistrem České filharmonie nebo Národního divadla. Během konzervatorního studia jsem hrál 24 capriccií N. Paganiniho a světové houslové koncerty. Zároveň jsem ale byl zaměstnán v Moravské filharmonii Olomouc a dále v operním orchestru Divadla J. K. Tyla v Plzni, abych pro toto povolání získal náležitou orchestrální praxi. V Olomouci jsem hrál pod J. Nohejlem, M. Konvalinkou, M. Vondruškou a v Plzni pak pod B. Liškou, J. Koutem, K. Vašatou, M. Turnovským a A. Devátým. To bylo pro mě tak inspirující, že jsem se po absolutoriu konzervatoře věnoval již jen dirigování. Musím potvrdit, že orchestrální praxe je pro dirigenta nesmírně cenná, neboť pozná, jak funguje orchestr „zevnitř“, a poučí se na práci dirigenta, který ho řídí. Já jsem si z tohoto období odnesl třeba zkušenost, abych nedělal jiným to, co nebylo příjemné mně.
  • Jak se dirigent Petr Vronský proměnil v čase od svých dirigentských začátků po současnost?
    Zmoudřením. Když jsem hrál jako houslista a pozoroval dirigenta při jeho práci a rozhodování i v nehudební sféře, říkal jsem: „To já bych dělal ale jinak!“ Pak jsem byl dirigentem a zjistil jsem, že ono to tak nějak jednoduše nejde. Že je tady řada věcí, do kterých houslista nevidí. A obdobně jsem si to říkal jako dirigent, když jsem sledoval práci šéfdirigenta nebo šéfa opery. Ostatně, totéž si myslí každý občan o práci politika či trenéra!
  • Čím je řízení orchestru nejvíc specifické?
    Je to obtížný proces, kdy z „mrtvého“ notového zápisu realizujete představu skladatele do zvukové podoby. A mnohdy má sám skladatel, v minulosti třeba L. Janáček, velký problém, jak svoji nadčasovou představu notovým zápisem vůbec zachytit. A pak, je to náročná práce s lidmi. O to těžší, že se jedná o výrazné osobnosti s vlastním uměleckým názorem, který musíte sjednotit s názorem vaším, a o tom je musíte nějakým způsobem přesvědčit. Těch způsobů je mnoho druhů. Ne vždy se zvolí ten správný. Proto pak dochází k tomu, že u jednoho tělesa je jistý dirigent milován a u druhého zatracován.
  • Od října 2018 jste šéfdirigentem Severočeské filharmonie Teplice. S orchestrem jste v minulosti již pracoval a ani severní Čechy pro vás nejsou neznámé…
    Moje první působiště bylo v divadle v Ústí nad Labem ve funkci šéfa opery v roce 1974. A v Teplicích jsme pravidelně s operou hostovali. Rovněž tak v Mostě. A musím říct, že severní Čechy tenkrát a dnes jsou nesrovnatelné! Ovzduším, vzhledem, propojením s Prahou i Německem, zkrátka dnes je to pro mě jiná země! A se Severočeskou filharmonií jsme se v minulosti periodicky setkávali při různých projektech, takže se dobře známe, i když se v poslední době začíná krásně omlazovat. Jsem velmi rád, že úzce spolupracuje s teplickou konzervatoří a její sepětí s ústeckou operou k mému potěšení dodnes trvá.
  • Jaké jsou vaše dramaturgické záměry pro následující sezony v Teplicích?
    Když jsem se probíral dramaturgií minulých sezon, byl jsem pyšný na to, že Severočeská filharmonie Teplice hrála ty nejtěžší a nejkrásnější skladby světové literatury. Naopak třeba souborné provedení Dvořákových Slovanských tanců nebo Smetanovy Mé vlasti jsem nenašel. Proto se chci více zaměřit na naši a slovenskou „národní notu“. A to i se skladbami autorů současných. Vždyť dokud nová skladba na pódiu nezazní, nikdo o ní nemůže říci, zda je dobrá, či špatná. A až historie pak určí její další osud. O tom máme z minulosti řadu příkladů!
  • Pro to, abyste se mohl maximálně věnovat své profesi, jistě musíte také odpočívat. Jak? Severní Čechy se za poslední roky poměrně dost změnily k lepšímu. Prý máte rád víno.
    Hudba je krásná víla, která vás obejme a zcela pohltí. Jak psychicky, tak fyzicky. Postupem času a s přibývajícím věkem přijdete na to, že je nutno umět odpočívat. Den po koncertě se snažím mít „nehudební“ den, většinou je to však den cestovní. Když jsem doma nebo i na návštěvě, rád vařím. Vyznávám dvě disciplíny: 1. Podle partitury: tj. přesně podle receptu a nenechat se svést a nepřidat tam něco podle svého, protože pak vám všechna jídla chutnají stejně. 2. Volné zadání: řekni, co máš doma, a já ti z toho udělám hostinu. No a samozřejmě, když se podaří, aby se víno „snoubilo“ s jídlem, je to „hotový koncert“! Ano, hudba je krásná a já jsem šťastný, že mohu říci, že moje zaměstnání je i mým koníčkem.

    Již 18 let působí ve funkci ředitele Severočeské filharmonie Teplice Mgr. Roman Dietz. Je také spoluautorem právě vydané knihy, popisující její minulost, současnost i budoucnost.
  • Severočeská filharmonie patří k nejstarším orchestrům na českém území, do jakého roku spadá jeho založení?
    V českém hudebním prostředí se často diskutuje o tom, který orchestr je u nás nejstarší. Zda v Mariánských Lázních, Karlových Varech, či Teplicích. Mariánské Lázně uvádějí rok založení 1821 a Karlovy Vary 1835, v obou městech šlo ale jen o sezonní orchestr. V Teplicích se první zmínky o lázeňských koncertech datují již k roku 1802, v místních lázních působily dokonce dva menší orchestry, v Teplicích a Šanově, ovšem za oficiální datum založení stálého orchestru považujeme až spojení teplického a šanovského orchestru roku 1838. V té době bylo angažováno 36 stálých hudebníků, kteří měli stálé smlouvy a pravidelný plat. Jsou dochována jména hudebníků, jejich bydliště i pracovní smlouvy. Orchestr se postupně rozšiřoval a kolem roku 1880 už hrál náročná díla světového repertoáru s více než 90 členy orchestru, který vedli uznávaní dirigenti, jakými byli například Richard Strauss, Felix von Weingartner, Siegfried Wagner, Alexandr Zemlinsky a další.
  • Jak těžké pro vás bylo dohledat tyto prameny, které svědčí o bohaté historii orchestru?
    Pátrali jsme po nich společně s docentkou Lenkou Přibylovou z ústecké univerzity. Dodnes je uchována korespondence mezi tehdejším starostou Teplic, skladatelem Josefem Matyášem Wolframem a litoměřickým hejtmanstvím. Právě on se zasloužil o to, aby vznikl profesionální orchestr. Získali jsme i různé plakáty a programy koncertů z přelomu 19. a 20. století, z nichž lze vyčíst, jaké významné umělce světového jména orchestr na svých koncertech doprovázel. Byli mezi nimi například klavíristé Eugen d´Albert, Ferruccio Busoni, Ernst von Dohnányi, Emil von Sauer, houslisté Henrich Hermann, Bronisław Huberman, Joseph Joachim, Fritz Kreisler, Pablo de Sarasate, Eugène Ysaӱe, violoncellisté Hugo Becker, Pablo Casals, David Popper a mnoho dalších.
  • Jaká je současnost Severočeské filharmonie Teplice?
    Za posledních 70 let působila v Teplicích řada vynikajících dirigentů, mezi nimiž byli Josef Hrnčíř, Miloslav Bervíd, Milivoj Uzelac, Bohumil Berka, Martin Turnovský, Libor Pešek, Vladimír Válek, Jaroslav Soukup, Jan Štván, Tomáš Koutník, Charles Olivieri-Munroe a Alfonso Scarano. V současné době vede orchestr nový šéfdirigent Petr Vronský, který je v teplické filharmonii po více než dvaceti letech opět zástupcem české dirigentské školy. Dnes náš orchestr uskutečňuje kolem 120 koncertů ročně, z toho přibližně 40 v zahraničí. Během mé osmnáctileté éry na pozici ředitele jsme hráli ve většině zemí celé Evropy, ale uskutečnili jsme i koncertní turné do pro nás exotických destinací, jakými jsou například Brunej, Kambodža, Vietnam, Malajsie, Argentina nebo Chile. Měli jsme možnost koncertovat v největších kulturních centrech, mezi něž patří jistě Berlín, Paříž, Lisabon, Brusel, Bělehrad, Budapešť, Záhřeb, Lublaň, Madrid, Valletta, Monte Carlo, Vídeň, Curych a další evropské metropole. Orchestr pravidelně též účinkuje na významných koncertních pódiích hudebních festivalů, například Pražské jaro, Janáčkův máj, Festival Český Krumlov, Janáčkovy Hukvaldy, Mahler Jihlava – Hudba tisíců a další. Doprovází umělce světového jména, ze zahraničních jsou to například Mischa Maisky, Sharon Kam, Shlomo Mintz, Kun-Woo Paik, David Lomelí nebo José Carreras, a samozřejmě všechny české významné sólisty. Těžištěm činnosti je pořádání abonentních koncertů v Teplicích členěných do čtyř řad a zároveň je pamatováno i na mládež při konání koncertů pro školy. V současnosti je Severočeská filharmonie zřizována statutárním městem Teplice a je jím zároveň pověřena pořádáním Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena, který byl založen v roce 1964. Od roku 2004 se tento festival rozšířil z původních 5 koncertů v Teplicích na současných 20 komorních i symfonických koncertů v dalších 10 městech.
  • Jak náročné je v dnešní době zajistit její financování?
    Situace se za posledních 20 let velmi změnila. Výše finančních prostředků z komerčních zdrojů je mizivá, obchodní společnosti výrazně snížily svou podporu. Naopak se postupně navyšují prostředky z veřejných zdrojů. Platy zaměstnanců se každým rokem zvyšují v řádech i desítek procent, což se velmi projevuje na mandatorních výdajích našeho rozpočtu. Před 18 lety byly roční náklady na platy kolem 17 milionů korun, letos se jedná již o částku přesahující 40 milionů. Pokud bychom chtěli vyjádřit podíl financování procentuálně, v současné době se zřizovatel, statutární město Teplice, podílí svým příspěvkem na rozpočtu orchestru 70 %, kraj 7 % a ministerstvo kultury cca 3 %. Zbývajících 20 % poté připadá na příjmy orchestru z vlastní činnosti. Ideálním poměrem by jistě bylo dělení v poměru zřizovatel 50 %, kraj 20 %, stát 10 %, vlastní tržby 20 %.
  • Z jakých zdrojů angažuje orchestr kvalitní hudebníky?
    Je pravda, že v posledních letech se všechny české orchestry potýkají s nedostatkem uchazečů do různých orchestrálních skupin. Jsou období, kdy se přihlásí do konkurzu na klarinet třeba 15 lidí, ale houslistů či violistů je naopak málo. Nyní je situace přechodně opačná, hráčů na dechové nástroje je celkově méně. Je to dané i tím, kolik vychází absolventů uměleckých škol a jaká je současná úroveň českého uměleckého školství. Být hudebníkem není v dnešní době jednoduché, není to zaměstnání v pravém slova smyslu, ale spíše poslání. Každý člen filharmonie musí svou činnost vykonávat s tím, že má hudbu opravdu rád, že ho práce v orchestru naplňuje a nachází v ní smysl a uspokojení.
  • Součástí oslav bude i druhé vydání knihy o historii filharmonie. Co v nové verzi lidé najdou?
    Když jsme knihu před 10 lety vydali poprvé v nákladu 1500 kusů, byla během půl roku rozebrána. Proto jsme se letos poučili a vydáme dvojnásobný počet kusů. K dispozici ji budou mít všichni abonenti i lidé, kteří přijdou 15. listopadu na slavnostní koncert, bude součástí vstupenky. Čtenáři v ní najdou kompletní historii orchestru, od prvního plakátu až po současnost, včetně fotografií a biografií všech umělců a dirigentů, seznamu zaměstnanců i sólistů. Vše je doplněno i fotografiemi a plakáty z cest. Součástí bude i DVD z našeho turné po Jižní Americe a Asii.

    Zadáno pro: Severočeská filharmonie Teplice

    Nahoru | Obsah