Hudební Rozhledy

S Davidem Marečkem o uplynulé i nadcházející sezoně České filharmonie

Miloš Pokora | 12/18 |Rozhovory

David Mareček

V uplynulé sezoně se ocitla Česká filharmonie po organizační stránce ve svízelné situaci. V důsledku úmrtí Jiřího Bělohlávka byla nucena do již připraveného dramaturgického plánu podstatně zasahovat a tak trochu improvizovat. Například koncerty Jiřího Bělohlávka museli převzít Jakub Hrůša (ten řídil i zahajovací koncert), Tomáš Netopil a Jiří Rožeň a také Semjon Byčkov, který se svého šéfdirigentského poslání ujímá až od podzimu 2018, v minulé sezoně několikrát vystoupil a pokračoval v nahrávání Čajkovského symfonií. V každém případě ten, kdo průběh této sezony sledoval, musel uznat, že kontinuita přerušena nebyla, každá abonentní řada plnila svou funkci. Znovu jsme byli svědky uměleckých svátků, byly tu momenty, na které se nezapomíná, například Byčkovova interpretace Čajkovského „Čtvrté“ nebo Kavakosovo podání Šostakovičova Houslového koncertu. Zajímalo mě, jak na uplynulou sezonu a hlavně na to, co můžeme čekat od sezony příští, tentokrát už s novým šéfdirigentem, pohlíží ten, komu péče o bezproblémový chod našeho prestižního filharmonického tělesa přidělává nejvíce starostí – ředitel České filharmonie David Mareček.

  • Jak dopadla po organizační stránce uplynulá sezona České filharmonie z vašeho pohledu, podařilo se všechno nakonec zvládnout tak, jak bylo zamýšleno?
    Ano i ne. Uplynulou sezonu jsme všichni ve filharmonii prožívali dost hekticky. S odchodem Jiřího Bělohlávka byla narušena nejen řada významných uměleckých projektů, ale celý provoz České filharmonie ztratil lehkost a samozřejmost, kterou mu Jiří Bělohlávek vtiskl po celých pět sezon. Na druhé straně se všichni, orchestr i administrativa, snažili o to, aby návštěvníci filharmonických koncertů pocítili tuto ztrátu co nejméně. Jakub Hrůša velmi krásně otevřel minulou sezonu a ujal se dokončení kompletní nahrávky symfonií Bohuslava Martinů. Náš dirigentský tým posílil Tomáš Netopil, který pohotově a skvěle převzal několik významných zahraničních vystoupení a zahájení Pražského jara. Petr Altrichter odvedl prestižní japonské turné a převzal závazky Jiřího Bělohlávka při práci s mladými hudebníky. Na každém kroku jsme se setkávali s pochopením a tolerancí, počínaje našimi abonenty, přes ministerstvo kultury až po finanční a mediální partnery filharmonie. Zároveň musím říci, že hudebníci i kolegové z administrativy si sáhli na hranice svých sil, protože změn bylo nepočítaně a práce s nimi spojené ještě víc.
  • Co se týká umělecké stránky, existuje určitá zpětná vazba v podobě kritik (bohužel těch odborných je stále méně) i vlastních dojmů. Nicméně, co byste sám z průběhu uplynulé sezony vyzdvihl jako nejinspirativnější zážitky?
    Asi to ode mě bude znít divně, ale pořád se ještě těším na každý koncert. Těžko se mi vybírá jenom něco. Silným zážitkem pro mě bylo zahájení sezony s Jakubem Hrůšou i jeho abonentní program s Mitsuko Uchidou. Úžasné byly koncerty v Japonsku s Petrem Altrichtrem, z nichž bylo cítit umělecké i lidské souznění s orchestrem. Skvělá byla vámi zmíněná Čajkovského Čtvrtá symfonie se Semjonem Byčkovem, ale také Má vlast v Dublinu a později na Pražském jaru s Tomášem Netopilem. Za významnou událost povaÏuji hostování Thomase Adèse v roli dirigenta i autora v jarní části naší abonentní sezony.
  • Semjon Byčkov byl vybrán na pozici šéfdirigenta orchestru ve shodě mezi uměleckou radou, managementem orchestru i tehdejším ministrem kultury Danielem Hermanem. Šéfdirigentem se stává na pět let. Myslím, že si všichni uvědomujeme jeho umělecké charisma a pověst světového dirigenta. Dojala mě jeho prosebná věta, otištěná v programové brožuře: „Tradici České filharmonie lze popsat mnoha způsoby. Jistě pak – mimo jiné – jako nikdy nekončící hledání pravdy v hudebním výrazu. To je naším krédem i posláním. Prosím, abyste mě a náš orchestr na této cestě doprovázeli.“ Jak jste se se Semjonem Byčkovem sblížili po lidské stránce? A jak je to s institutem hostujících dirigentů, ti se také vyhlašují na pět let?
    Vztah mezi ředitelem a šéfdirigentem musí být dobrý po profesní i lidské stránce. Každý nesoulad se okamžitě negativně projeví na fungování orchestru i celé instituce. Jsme teprve na začátku, ale díky práci na kompletní nahrávce Čajkovského symfonií jsme měli možnost se dobře poznat v různých situacích v uplynulých letech. Bez toho bychom s kolegy nemohli Semjona Byčkova vzít v potaz při hledání šéfdirigenta a on by bez toho nemohl nabídku v tak krátkém čase přijmout. Chtěli bychom, aby s Jakubem Hrůšou a Tomášem Netopilem tvořili tým po celých pět let, protože všechny tři osobnosti pro nás představují ideální vyvážení umělecké i repertoárové stránky, kterou by měla Česká filharmonie obsáhnout.
  • Dali jste novému šéfdirigentovi prostor, aby se pro začátek představil repertoárem, který je mu bytostně nejbližší, nebo jste ho spíš směrovali k tomu, co byste si přáli, aby dirigoval? A jak v tomto smyslu postupujete při koncipování repertoárové dramaturgie s dalšími angažovanými dirigenty včetně Simona Rattlea či Christopha Eschenbacha? Jinými slovy, jak se snažíte, aby v nadcházející sezoně zaznělo něco, co se rodilo ještě v době vaší spolupráce s Jiřím Bělohlávkem?
    Nejlepší zkušenost máme s tím, když repertoár vybíráme v dialogu s umělcem, který ho má provést. Zkusím to ilustrovat na příkladu Sira Simona Rattlea. Když jsme se dohodli na termínu vystoupení, navrhl Simon Rattle Mahlerovu Píseň o zemi. Ta se nám báječně hodila do sezony. Ve zbytku programu nám dal volnou ruku a zeptal se, co bychom chtěli od něj slyšet. Ještě s Jiřím Bělohlávkem jsme navrhli něco z české hudby a po návštěvě koncertu Simona Rattla s Londýnským symfonickým orchestrem padla volba na Dvořákův Zlatý kolovrat, který s tímto tělesem provedl s hlubokým pochopením pro českou hudební tradici. Podobně postupujeme u všech ostatních umělců. Repertoár je vždy kombinací našich záměrů a přání dirigenta nebo sólisty. Christoph Eschenbach nastudoval kompletní Brucknerovy symfonie s Vídeňskými filharmoniky, proto jsme i pro jeho pražská vystoupení zvolili tohoto autora. Pierre-Laurent Aimard se věnuje interpretaci Dvořákova Klavírního koncertu již mnoho let a podobné je to se vztahem Franka Petera Zimmermanna k Bohuslavu Martinů. V tomto duchu bych mohl povědět něco ke každému programu, který v sezoně máme.
  • Přesně v den 100. výročí vzniku republiky bude hrát Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova v Carnegie Hall. Zajímalo by mě, proč právě Mahlerovu 2. symfonii „Vzkříšení“. Z programové brožury se dovídáme, že to nebude jediný Mahler, ale že chcete postupně uvést všechny jeho symfonie. Na kolik sezon je tento projekt rozvržen?
    V Carnegie Hall vystoupíme dva dny po sobě a provedení Mahlerovy Druhé symfonie 28. října je spíš náhoda. Den předem budeme hrát ryze český program s Dvořákovým Violoncellovým koncertem a jeho Sedmou symfonií. Mahlera jsme nabídli jako druhou možnost a rozvržení na konkrétní data si zvolila Carnegie Hall. A máte pravdu, že chceme se Semjonem Byčkovem postupně uvést a natočit všechny Mahlerovy symfonie. Je to logické vzhledem k historii České filharmonie. Po návratu Jiřího Bělohlávka vznikla kompletní nahrávka Dvořákových symfonií a koncertů, Jakub Hrůša dokončuje nahrávku symfonií Bohuslava Martinů a v srpnu nám vyšlo janáčkovské CD s Jiřím Bělohlávkem. Od legendární Neumannovy kompletní nahrávky Mahlerových symfonií uplynulo už více než třicet let, je tedy nejvyšší čas pořídit nový komplet, který bude rozložený do pěti sezon.
  • Přečetl jsem si, že z hudby 2. poloviny 20. století a hudby soudobé se mj. můžeme těšit na Sinfonii Luciana Beria, světovou premiéru skladby Vzkříšení světla a naděje od Jiřího Gemrota a také květnové provedení vítězného díla skladatelské soutěže. Budete takové moderní kompoziční konfese zařazovat vždy do sousedství nějaké oblíbené repertoárové dominanty?
    Většinou ano. Soudobá hudba patří do standardního repertoáru každého symfonického orchestru a neměla by se ocitnout kdesi mimo abonentní řady. Uvádíme díla, kterým věříme, a tomu odpovídá i jejich zařazení. Výjimku zvažujeme pouze u zmiňované skladatelské soutěže, protože nás láká uvést všechny tři oceněné skladby společně. Jestli to tak nakonec dopadne, záleží na nalezení vhodného termínu a zajímavého dirigenta.
  • Už delší dobu pozoruji, že si české posluchače nějak zamiloval Kirill Gerstein. Tentokrát dokonce vystoupí v Janáčkově Concertinu. Byl to jeho nápad, nebo vaše přání? A bude hrát Čajkovského 2. klavírní koncert, což je také v plánu, opět v nějaké objevné verzi, jako tomu bylo u 1. Čajkovského klavírního koncertu?
    Kirilla Gersteina si vybralo vydavatelství DECCA pro nahrávku všech tří Čajkovského Klavírních koncertů, které budou zařazeny k jeho symfoniím s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem. V této sezoně komplet dokončíme, proto Kirill Gerstein přijede ve dvou abonentních týdnech. Janáčka jsme si vybrali my, protože jsme jednak chtěli uvést české dílo a také umožnit komorní spolupráci Kirilla Gersteina a našich hudebníků, kteří se s ním za dobu, kdy k České filharmonii jezdí, už velmi dobře znají.
  • Co se týká inovací, dověděl jsem se z programové brožury, že se kromě podstatného rozšíření orchestrálního cyklu C chystáte uvést zcela nový cyklus K zaměřený na repertoár pro komorní orchestr, přesněji pro různá komorní seskupení. Podnětné rozhodnutí, takový repertoár je třeba na nejvyšší úrovni také pěstovat, a navíc každé komornější muzicírování instrumentalisty kultivuje. Ale kam až bude tento repertoár v budoucnu směřovat: k nonetům a oktetům, což by kolidovalo s programy Českého spolku pro komorní hudbu, nebo zůstane u typicky komorních seskupení orchestrálního typu?
    Repertoár nového cyklu s námi vytvoří naši posluchači. Pro první sezonu jsme zvolili hodně různorodé programy: advent-ní baroko se specializovaným dirigentem, hudbu 20. a 21. století a po jednom programu pro smyčcové a dechové nástroje. Budeme sledovat, jaká bude poptávka po jednotlivých programech a podle toho postupně cyklus vytvarujeme. Chceme dát posluchačům možnost slyšet filharmoniky v obsazení, která běžně na abonentních koncertech neuvádíme, a hudebníkům dát příležitost osvěžit si sezonu repertoárem, který obvykle nemají možnost hrát.
  • Mohl byste upřesnit, jaké nahrávací projekty bude v příští sezoně orchestr realizovat? A jak pokročil projekt digitální koncertní síně, podporující edukační pořady orchestru? Bylo by báječné mít něco, co má Berlínská filharmonie.
    Čeká nás zmiňovaný Čajkovskij a Mahler se Semjonem Byčkovem a Martinů s Jakubem Hrůšou. Projekt digitální koncertní síně je pro nás úplně novým dobrodružstvím, do kterého se pomalu pouštíme. Technika už je ve Dvořákově síni instalována a její úroveň i rozsah odpovídá vybavení Berlínské filharmonie. Stejně jako Berlínští filharmonikové budeme poskytovat přenosy a záznamy koncertů v kvalitě 4K, která je ještě o stupeň lepší než to, co můžete běžně vidět v televizi. S novým zařízením prozatím pracuje německý tým, který obsluhuje i Digitální koncertní síň Berlínských filharmoniků, ale od počátku spolupracujeme s Českou televizí a s českými režiséry a kameramany, abychom si vychovali svůj domácí tým, který bude pro nás koncerty točit. Obsah chceme tvořit velmi pomalu a uvážlivě, aby byl technicky i umělecky na takové úrovni, jakou od nás posluchači očekávají. Dostat se do plného provozu nám zabere jednu až dvě sezony, ale věřím, že výsledek bude stát za to!
  • Na závěr bych vám položil ryze osobní otázku – na které večery příští sezony se sám nejvíc těšíte?
    Je jich poměrně dost. Těším se na zahájení sezony s Mahlerovou Druhou symfonií a Semjonem Byčkovem, na koncerty Simona Rattla a Manfreda Honecka, jsem strašně zvědavý, jak si filharmonici porozumí se specialisty na starou hudbu Giovannim Antoninim a Reinhardem Goebelem, zajímá mě nový Salonenův Violoncellový koncert s Trulsem Mørkem, Dvořákův Klavírní koncert s Pierrem-Laurentem Aimardem nebo Martinů v podání Franka Petera Zimmermanna. Moc se také těším na první vystoupení České filharmonie v novém sále Elb-philharmonie v Hamburku.

    Zadáno pro: Česká filharmonie

    Nahoru | Obsah