Hudební Rozhledy

Concentus Moraviae letos s humorem

Karla Hofmannová | 12/18 |Festivaly, koncerty

Členové souboru Les passions de l’ame, v jehož čele stojí Meret Lüthi

Úvodem
Hudební festival Concentus Moraviae se koná každoročně v červnu v nejhezčích lokalitách Jihomoravského kraje, kraje Vysočina a také v dolnorakouském městě Retz. Letošní ročník byl již v pořadí 23., a je tedy možné mluvit o tradici, která k Moravě patří. Každý ročník je navíc tematický. A přesto, že se jedná o hudbu „vážnou“, byl letos v centru pozornosti realizátorů humor. Téma „Hudba a humor“ se může zdát někomu podivné, ale copak se u klasické hudby nelze smát?
Dramaturgem letošního festivalu byl belgický hudební vědec Jelle Dierickx, který měl odvahu poslat na pódium festivalu hudební klauny i soubory, kterým je toto téma blízké. Zúčastnil se i Miloš Štědroň, jehož vztah k humoru je niterný a který ve svých skladbách programově s humorem pracuje. 35 koncertů na zámcích, v kostelích či v jiných prostorách, spjatých s kulturním děním ve městech, přineslo publiku skvělou náladu.

Pražská komorní filharmonie s Markem Ivanovičem
Zahájení se tentokrát konalo 1. 6. v kulturním domě v Bystřici nad Pernštejnem. Pražskou komorní filharmonii vedl dirigent Marko Ivanovič. Překvapivě zahájili tento večer dva klauni, členové místního folklorního sdružení Extrémní humor. Jejich produkce s názvem Země Švédská se ale setkala spíš s rozpaky, zejména když parafrázovali státní hymnu. To působilo obzvlášť extrémně. Publikum nebylo na karikaturu v jejich podání připraveno, a přestože šlo o podání velmi profesionální, přijetí bylo vlažné. Koncert zahájil skladbou, která je klasikou hudebního humoru, a to Humoreskou č. 7 Ges dur, op. 101 Antonína Dvořáka. Chyběla ale potřebná lehkost, zatěžkané romantické uchopení skladbě neprospělo. Stejně tak bylo pojato i Scherzo ze Symfonie č. 3 Es dur, op. 55 „Eroica“ Ludwiga van Beethovena. Jiný kalibr následoval a přinesla ho skladba s názvem Parade od Erika Satieho. Ten zapojil do kompozice i psací stroj, sirénu, kanystr s vodou a na závěr poplašný revolver. Původně balet, předvádějící vtip v každodenním životě, je dílem spolupráce věhlasných umělců, kteří neměli evidentně k humoru daleko. Libreto je dílem Jeana Cocteaua, scénu navrhl Pablo Picasso a realizace baletní se ujal Sergej Pavlovič Ďagilev se svým baletem. Na tomto koncertě sice balet chyběl, ale přesto dílo zapůsobilo svěže. Loriotova Kašlací symfonie na téma Edvarda H. Griega už byl poněkud větší kalibr a z publika se ozývalo také kašlání – součinnost, či protest? John Cage se svou skladbou 4’33 diváky spíš šokuje, tentokrát ale věděli, oč jde, a přijali víc než 4 minutové ticho s humorem. Leroy Anderson představil Psací stroj jako sólový bicí nástroj, ujal se ho s vervou sám dirigent. Aby se otřely případné hrany, závěr patřil Antonínu Dvořákovi. Jeho Scherzo capriccioso, op. 66 přineslo radostné a svěží muzicírování, které si užili hudebníci i publikum.

Iva Bittová a Opera Diversa
K nejzajímavějším koncertům jistě patřilo vystoupení Ivy Bittové spolu se souborem Opera Diversa pod vedením dirigentky Gabriely Tardonové. Pořad s názvem Transylvánie za humny přilákal 5. 6. do opraveného sálu zámku v Moravském Krumlově spoustu zvědavých návštěvníků. A právem. Zpěvačka a houslistka Iva Bittová má svůj nezaměnitelný styl a umí si vybrat pořad, který jí po všech stránkách vyhovuje. Její naturel čarodějky plně rozezněl všechny tóny i podtóny a čarování a obcování s příšerkami mělo humorný nadhled. Využila plně možností, které jí skýtal zpěv na mikrofon a hrála si s tóny, parlandem, hlavovými tóny i s výkřiky. Začala svojí skladbou s názvem My midnight pillow (Můj půlnoční polštář) pro komorní orchestr, která byla současně světovou premiérou. Zpěv, společně s houslemi, se kterými čarovala se zvuky a flažolety stejně jako s hlasem, přenášel fantazii posluchačů do jejího světa. Další skladbou byl Draculas Haus und Hofmusik (Drakulova hudba pro dvůr i dům), Transylvánská symfonie pro smyčce, op. 18 Kurta Schwertsika. Rytmické variace, démonické melodie, zvukomalba, vše má v posluchači vyvolat představu strašidelného zámku i divoké přírody. Vyvrcholením večera byla skladba šansoniéra HK Grubera na text spisovatelky Mary Shelley, která stvořila Frankensteina. Skladba pro šansoniéra a komorní ansámbl Frankenstein s podtitulem Pandemonium vznikla na texty dadaistického a surrealistického vídeňského autora Hanse Carla Artmanna. Něco mezi říkadly a hororem oživuje dětské superhrdiny, jako jsou Drákula, James Bond, Batman a Frankenstein. Prostředky od recitace přes zaklínadla, skřeky, výkřiky a zpěv nejrůznějších stylů. Tady se interpretka našla v plné míře, škoda jen, že nevyužila všech možností mikrofonu a mnohdy jí nebylo rozumět, takže posluchač bez programu byl handicapován. Dirigentka Gabriela Tardonová prokázala schopnost vytvořit z členů orchestru kompaktní těleso, plně schopné soustředěného a flexibilního projevu. Se sólistkou byli jako jedna osobnost a reagovali na každé dynamické či agogické hnutí. Byl to večer plný kouzel a tolik potřebného humoru.

Vis Musica a Dominique Visse
Zámek ve Slavkově u Brna hostil ve čtvrtek 14. 6. v historickém sále koncert hejtmana Jihomoravského kraje. Soubor s názvem Vis Musica se svým uměleckým vedoucím, kontratenoristou Dominiquem Vissem přivezl večer francouzských komických kantát z 18. století. Tento soubor se představil publiku ve své premiéře na rozdíl od svého zakladatele, který vystupuje na festivalu již poněkolikáté. Dominique Visse se věnuje především barokní opeře a také francouzské vokální polyfonii a církevním renesančním skladbám. Ve Slavkově zazněla díla Philippa Courboise Cantate Don Quichotte, Concerto comique La Marche du Huron Michela Correteho, Cantate La Matrone d’Ephése Nicolase Racota de Grandvala, Les folis d’Espagne Marina Maraise a na závěr Cantate La Sonate Pierra de la Garde. Technicky náročné a virtuózní skladby působily jako by nic a pěvec dal průchod svým hereckým a karikaturním schopnostem, takže nebylo nutné sledovat text, a přesto byl obsah sdíleného humoru zcela srozumitelný. Průrazný a nosný, poněkud užší kontratenor se příjemně poslouchá a tvoří spolu s barokními houslemi, violoncellem, flétnou a cembalem niterný hudební komplex.

A na závěr…
Závěr festivalu se odehrával opět na slavkovském zámku. Historický sál je reprezentační a je pro hudební komorní vystoupení stvořen. Ujal se ho orchestr pro starou hudbu z Bernu s názvem Les Passions de l’ame. Hudební potěšení vskutku soubor přináší, hudba 18. století zní v jeho podání velmi živě a energicky, hraje si s melodiemi, přináší nadýchaná piana a echa, zvukomalebné efekty z přírody a nevyhýbá se dramatičnosti. Pořad byl nazván Schabernack (Barokní žerty) a představil tři německé autory. Johann Heinrich Schmelzer byl zastoupen jednak skladbou Die Fechtschule (Škola šermu), baletto a quatro G dur se šesti částmi, šavlovým tancem Arie con la Mattacina D dur, kde se uplatnily jako nástroje i dva velké nože, a půvabnou Sonatou Cucú a moll pro housle a continuo. Půvabné, milé, s nevtíravým a nadčasovým humorem, s tanečními rytmy a perfektní souhrou. Dalším autorem byl Heinrich Ignaz Franz Biber. Jeho Sonata reprezentativa A dur pro housle a basso continuo přináší zvuky slavíka, slepice, kohouta, kukačky či kočky. Housle se tu představily v jiné dimenzi, než je melodická linka. Třetím skladatelem, který se ten večer prezentoval, byl Johann Joseph Fux, dvorní kapelník císaře Karla VI. Oslavoval svými skladbami hrdinská vítězství a nešetřil zvukomalebností bitev, napodobováním osmanských hudebních nástrojů, vojenských bubnů či výstřelů z kanónu. Skladba Les Combattans (Bojovníci), partita a tre C dur, K 323 předvádí klusot koňů, tamburinu s bubnem či tření dvou lastur o sebe. Turcaria, partita a tre C dur, K 331 pro dvoje housle a basso continuo se snaží o totální válečné střetnutí a mění všechny hudební nástroje na bicí. Orchestr spolu s uměleckou vedoucí, houslistkou Meret Lüthi, měl velký úspěch a byla to skvělá tečka na závěr.
Festival nelze celý recenzovat, byla zde spousta skvělých akcí, které přesvědčily publikum, že pořádání festivalů na vysoké interpretační i pořadatelské úrovni má smysl a že přivádí do regionu nejen kulturní turistiku ale i pocit sounáležitost a výjimečnosti jejich obyvatelům.

Nahoru | Obsah