Hudební Rozhledy

Novinky ze zahraniční muzikologické literatury IV

Oldřich Kašpar | 10/18 |Knihy a notoviny

Je nesporně potěšitelnou skutečností, že publikace o hudbě, jejím vývoji, teoretických otázkách muzikologie jako vědy, stejně jako knihy mapující osudy jednotlivých autorů i rozbory jejich děl a další širší souvislosti, jako je například vztah poezie a hudby a podobně (ve výčtu by se jistě dalo nadále pokračovat), tvoří nedílnou a poměrně bohatou součást světového knižního trhu. Uvedené tvrzení, které se může někomu jevit jako poměrně nadnesené, se pokusím dokázat v posledních „novinkách ze zahraniční muzikologické literatury“ tohoto roku už jen tím, že jsem z úctyhodného množství literatury uvedeného typu vybral vskutku „novinky“, to znamená tituly, jež vzešly z různých evropských nakladatelství (až na několik málo výjimek) v tomto roce.

Podle víceméně ustáleného schématu, které jsem zvolil (a snažím se jej dodržovat) v každém čísle, zaměřuji svoji pozornost nejdříve na práce více či méně teoretického charakteru, mezi něž nesporně patří kniha, jež vzešla z pera význačného muzikologa našich severních sousedů Marka Podhajského. Její název hovoří sám za sebe – Formy muzyczne – Hudební formy (Warszawa, Wydawnictvo Naukove PWN, 2018, 280 s., ISBN 978-30-1198800).

Hudební teorií se zabývali i skladatelé staršího období, například francouzský barokní autor Jean Philippe Rameau (1683–1764) sepsal a v roce 1737 vydal spis, jehož reedice pod původním názvem Génération harmonique, ou Traité de musique thèorique et pratique – Harmonický žánr, neboli Traktát o hudební teorii a praxi byla publikována v Paříži v roce 2017 (Paris, Ed. LEN POD, 2017, 125 s., ISBN 13: 97823388221779).

Mathias Auclair se rovněž věnoval Rameauovi jako teoretikovi hudby v publikaci Les plus beaux manuscrits de la musique classique de Rameau – Nejkrásnější hudební rukopisy Rameaua (Paris, Editeur Textuel, 2018, 230 s., ISBN 978-2845977006).

A konečně považuji za nutné se zmínit o – dalo by se říci – didaktické příručce, kterou Rameau věnoval sluchově postiženým. Nese název Code de Musique Pratique, Ou Méthodes Pour Apprendre La Musique, Même à Des Aveugles, Pour Former La Voix l’ Oreille – Praktický kód klasické hudby neboli metoda, jak se naučit hudbě, zvláště pro slepce k formování vnímání hlasu (London Forgotten Books, 2018, 280 s., ISBN 10: 1334610436).

Vskutku zajímavý muzikologický spis představuje kniha Carla Schachtera The Art of Tonal Analysis. Twelve Lessons in Schenkerian Theory – Umění tonální analýzy. Dvanáct lekcí o Schenkerově teorii (Oxford, Oxford University Press, 2018, 312 s., ISBN 10: 01900909178), kterou edičně připravil Joseph N. Straus. Připomínám, že Heinrich Schenker (1868–1935) byl rakouský hudební teoretik a skladatel (harmonii studoval u Antona Brucknera) haličského židovského původu, mezi jehož významné stoupence patřili např. Wilhelm Furtwängler a Paul Hindemith.

Ve španělském překladu Ismaela Attaracheho vyšla publikace Jamese Rhodese s poněkud přehnaně optimistickým názvem TOCA EL PIANO. Interpreta Bach en seis semanas – Nauč se na klavír. Za šest týdnů hraj Bacha (Barcelona, Ed. Blackie Books, 2018, 96 s., ISBN 10: 8416290571).

Vzbudit zájem o hudbu si klade také poměrně obsáhlá monografie anglického autora Clemencyho Burtona-Hila YEAR OF WONDER: Classical Music for Every Day – Rok zázraku: klasická hudba pro každý den (London, Publ. Headline Home, 2017, 446 s., ISBN 10: 1472251822).

Poněkud střízlivěji působí název dílka Gérarda Denizeaua Vous Allez Enfin la Musique Classique – Nakonec dojdete ke klasické hudbě (Paris, Larousse, 2018, 86 s., ISBN 13: 2035957648).

Francouzský muzikolog Xavier Gagnepain se v obecné rovině zamýšlí nad osobností hudebníka a v užším slova smyslu se soustřeďuje zejména na violoncellistu, a to v knize Du musicien en géneral… au violoncelliste en particulier – O hudebníkovi obecně, violoncellistovi zvláště (Paris, Philharmonie de Paris, 2017, 248 s., ISBN 13: 10946442207).

Poměrně obsáhlý přehled dějin klasické hudby vydal kolektiv autorů pod názvem Klassische Musik. Epochen. Komponisten. Gattungen – Přehled klasické hudby. Období. Skladatelé. Žánry (Mainz, Schott Music Gmbh et Co KG, 2017, 304 s., ISBN 10: 3795709687).

Z pohledu chronologického a z hlediska jednotlivých období uvádíme jako první monografii Richarda Freedmana, kterou do španělštiny přeložili Juan González-Castelao a Martínez-Peñuela pod názvem La música en el Renacimiento – Hudba v renesanci (Madrid, Akal, 2018, 320 s., ISBN 8446046008). Ve stejném nakladatelství o rok dříve vyšel přehled barokní hudby Wendy Hellerové opět v překladu Juana Gonzáleze-Castelaa pod názvem La música en barroco – Hudba v baroku (Madrid, Akal, 2017, 335 s., ISBN 978-8446044673).

Speciální číslo časopisu Der Spiegel v řadě Geschichte (Dějiny) 2/2018 přineslo nesporně zajímavou studii Susanny Wengartenové a Evy-Marie Schnurrové Die spektakuläre Welt des Barock – Spektakulární věk baroka (Hamburg, Spiegel Verlag, 2018, 140 s., ASIN-B077HKSWVV), která se rovněž – v rámci všech „druhů“– věnuje i hudbě.

Rovněž zajímavým a poněkud netradičním názvem se vyznačuje druhá publikace zrodivší se opět u našich polských sousedů, jedná se o překlad díla anglického muzikologa Davida W. Barbera Bach, Beethoven i ine chlopaki, czyli historia muzyki wylozona wreszcie jak nalezy – Bach, Beethoven a jiní představitelé čili dějiny hudby konečně vyložené, jak náleží (Warszawa, Finebooks, 2018, 152 s., ISBN 978-8373504462).

Andrés Ruiz Tarazona zaměřil svoji pozornost na nejvýznačnější zjevy španělské hudby v knize ESPAÑA EN LOS GRANDES MÚSICOS – Španělsko skrze velké hudebníky (Madrid, Ed. Siruela, 2018, 288 s., ISBN 978-8417308810), zatímco Joseph Auner se soustředil na dějiny hudby současné – La música en los siglos XX y XXI – Hudba XX. a XXI. století (Madrid, Akal, 2018, 416 s., ISBN 978-8446045069).

V následujících řádcích se budeme věnovat – v chronologickém sledu – biografiím jednotlivých skladatelů. Na prvním místě to bude Claudio Monteverdi (1567–1643), jehož životopis nazval jeho autor Paolo Fabri velmi stručně Monteverdi – Monteverdi (Roma, Biblioteca di cultura musicale, 2018, 469 s., ISBN 10: 88592248094).

Georgu Philippu Telemannovi (1681–1767) je věnován jeden svazek z řady Grosse Komponisten und ihre Zeit – Velcí skladatelé a jejich doba, který nese název Georg Philipp Teleman und seine Zeit – Georg Philipp Telemann a jeho doba a jehož autorem je Siegbert Rampe (Laaber, Laaber-Verlag, 2017, 576 s., ISBN 10: 3890078397). Pravidelný čtenář novinek si jistě povšiml, že Laaber-Verlag se v nich vyskytuje poměrně často, a to i s obsáhlými, a tudíž – mimo jiné – také nákladnými publikacemi. Je to opravdu vzácné, když si uvědomíme, že jmenované nakladatelství má své sídlo v bavorském městečku (jak jsme již uvedli, nedaleko od Regensburgu/Řezna) s necelými šesti tisícovkami obyvatel.

V období druhé poloviny 17. století a prvních desetiletí století 18. ještě zůstaneme díky nevšední publikaci Roberta Pagana věnované Alessandrovi Scarlattimu (1660–1725) a jeho bratru Domenikovi (1685–1757) – Alessandro e Domenico Scarlatti. Duevite in una – Alessandro a Domenico Scarlatti. Dva životy v jednom (Lucca, Ed. LIM, 2015, 688 s., ISBN 10: 8870968103).

Z neutuchajícího zájmu o život a dílo geniálního, bohužel, příliš brzy odšedšího skladatele Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791) vzešly dvě pramenné edice publikované v Itálii. První z nich představuje vydání Mozartova životopisu vydané vdovou Konstancií Mozartovou a péčí Georga Nikolause Nissena v Lipsku v roce 1828 – Georg Nikolaus Nissen, Biografia di Wolfgang Amadeus Mozart publicata da Constanze, vedova Mozart, Lipsia, 1828 a cura de Marco Murara – Georg Nikolaus Nissen, Životopis Wolfganga Amadea Mozarta publikovaný Konstancií, Mozartovou vdovou, Lipsko 1828, vydal Marco Murara (Varese, Ed. Zecchini, 2018, 700 s., ISBN 10: 8865401958).

Druhý pramen představuje „Deník“ Mozartovy sestry Marie Anny přezdívané „Nannerl“ (1751–1829) o bratrovi a dopisy, které ji posílal – Maria Anna Mozart, Il Diario di Nannerl Mozart. Con L’Intervista a Nannerl che parla dell fratello Wolfgang e con l’aggiunta di scritti di Mozart, cura – Maria Anna Mozart, Deník Nannerl Mozartové, kde mluví o bratru Wolfgangovi, a s připojenými dopisy psanými Mozartem vydané Olimpiem Cescattim (Varese, Ed. Zecchini, 2016, 168 s., ISBN 8865401622).

Nerozsáhlá, nicméně v každém případě zajímavá biografie věnovaná Luigimu Cherubinimu (1760–1842) vzešla z pera anglického muzikologa Josepha Bennetta, opět se stručným, nicméně jednoznačným názvem Luigi Cherubini – Luigi Cherubini (London, Forgotten Books, 2018, 104 s., ISBN 10: 1330207963).

Jednomu z nejvýznačnějších evropských skladatelů druhé poloviny devatenáctého a prvního desetiletí století dvacátého Gustavu Mahlerovi (1860–1911), který po celý svůj život trpěl jistou „vykořeněností“ – byl židovského původu, narodil se v Čechách, kde však byl považován za Rakušana a v Rakousku naopak vadilo jeho „češství“ jsou věnovány dvě následující publikace. Obě jsou sice staršího data, nicméně si – po mém soudu – dodnes zaslouží pozornost.
Tou první je edice vzájemné korespondence mezi Mahlerem a Richardem Straussem Il cammino parallelo. Lettere 1888–1911 – Souběžná cesta. Dopisy 1888–1911, připravená kolektivem italských muzikologů (Milano, Ed. Archinto, 2011, 144 s., ISBN 10:887768576X).

A druhou obsáhlá Mahlerova biografie je dílem Normana Lebrechta pod názvem Porque Mahler? Cómo un hombre y diez sinfonías cambiaron el mundo – Proč Mahler. Jak jeden člověk a deset symfonií změnili svět (Madrid, Alianza Editorial, 2011, 400 s., ISBN 978-8420651217).

Adriano Bassi je autorem monografie s poněkud provokujícím názvem (i obsahem), a sice Toscanini, dispute, rivoluzioni, vittorie – Toscanini, diskuse, revoluce, vítězství (Milano, Casa Musicale Eco, 2017, 160 s., ISBN 10:88653-562X).

Za oceánem se letos objevila biografie věnovaná významnému maďarskému skladateli Bélovi Bartókovi (1881–1945) Davida Coopera, opět s prostým názvem Béla Bartók – Béla Bartók (Yale University Press, 2018, 456 s., ISBN 10:0300234376).

K bližšímu poznání nejen oficiálního života a díla, ale i každodenních všedních běžných starostí a strastí již před jedenácti lety zesnulého „krále vysokého C“ Luciana Pavarottiho (1935–2007) přispěl svými vzpomínkami jeho asistent Edwin Tinoco v titulu Pavarotti ed io. Vita di Big Luciano raccontata dal suo asistente – Pavarotti a já. Život velkého Luciana vyprávěný jeho asistentem (Reggio Emilia, Compagnia Editoriale Aliberti, 256 s., 2017, ISBN 10:889-3231751).

Francouzský filmový dokumentarista Bruno Monsaingeon (1947), který natočil zajímavé snímky například o Davidovi Oistrachovi či Yehudi Menuhinovi, publikoval svoji korespondenci a přepisy rozhovorů, jež vznikaly, když natáčel film „Richter Enigma“ (Zázrak Richter) o známém ruském hudebníkovi Svjatoslavu Richterovi (1915–1997). Zrodila se tak pozoruhodná publikace ukazující skladatele v jiném světle, než je obvyklé v běžných biografiích. To vše pod názvem Svjatoslav Richter – Bruno Monsaingeon, Scritti e conversazioni – Svjatoslav Richter – Bruno Monsaingeon, Dopisy a rozhovory (Milano, Il Saggiatore, 2015, 579 s., ISBN 10:8842820601).

Stoletému výročí narození význačné švédské operní pěvkyně Birgit Nilsson je věnována pamětní publikace, kterou editoval Rutbert Reisch a přispěli do ní dílem např. Plácido Domingo, Riccardo Mutti a další – Birgit Nilsson: 100: An Homage (Nürnberg, Verlag für moderne Kunst, 2018, 712 s., ISBN 10:8842820601).

Nahoru | Obsah