Hudební Rozhledy

Yekwon Sunwoo

Miloš Pokora, Alena Sojková | 11/18 |Rozhovory

Yekwon Sunwoo

Se zájmem a zvědavostí je očekáván úvodní koncert Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. V neděli 25. 11. 2018 otevře přehlídku klavíristů, které bychom měli slyšet na vlastní uši, devětadvacetiletý Jihokorejec
Yekwon Sunwoo, poslední vítěz slavné Van Cliburnovy klavírní soutěže. Do Prahy přijede v rámci svého evropského turné doprovázen KBS Symphony Orchestra, považovaným za jeden z nejlepších asijských orchestrů. Začátek festivalu tedy ozdobí orchestrální koncert, na kterém mimo jiné zazní Klavírní koncert č. 3 Sergeje Rachmaninova.
Jak bezprostředně po Van Cliburnově soutěži napsal San Francisco Examiner, Yekwon Sunwoo oslnil porotu i posluchače „nebývalým ovládnutím nástroje, suverenitou a výrazovou přesvědčivostí“.

Yekwon Sunwoo se narodil v jihokorejském Anyangu a na klavír se začal učit až poměrně pozdě – v osmi letech. V roce 2004 debutoval v Soulu vlastním recitálem i vystoupením s orchestrem. Rok nato odjel studovat na Curtisův hudební institut v USA k legendárnímu Seymouru Lipkinovi (1924–2015). Tam získal bakalářský titul, vyšší stupně vzdělání pak absolvoval na Juilliard School of Music u Roberta McDonalda a na Mannes School of Music u Richarda Goodea. Nyní studuje u Bernda Goetzkeho v Hannoveru.
K jeho nejvýznamnějším vystoupením v loňském roce patřily koncerty s Baltimore Symphony Orchestra a Marin Alsop, s Juilliard Orchestra s Itzhakem Perlmanem v Avery Fisher Hall, s Houston Symphony Orchestra a Jamesem Feddeckem, Národním belgickým orchestrem, Sendai Philharmonic Orchestra, Royal Scottish National Orchestra a dalšími tělesy. Recitály uspořádal v londýnské Wigmore Hall, newyorské Carnegie Hall, Elbphilharmonie v Hamburku, Hamarikyu Asahi Hall v Tokiu, dále v Paříži, Soulu a v dalších světových městech. Vloni se též představil na turné po devíti amerických městech s Kubánským národním orchestrem. Yekwon Sunwoo je rovněž vyhledávaným komorním partnerem – k jeho hudebním přátelům patří Jeruzalémské smyčcové kvarteto, houslisté Benjamin Beilman a Ida Kafavian, violoncellisté Edgar Moreau, Gary Hoffman a Peter Wiley či klavíristka Anne-Marie McDermott.
Vedle vítězství ve Van Cliburnově soutěži získal v roce 2015 první cenu v Mezinárodní klavírní soutěži ve Frankfurtu, rok předtím obdržel Vendomovu cenu na festivalu ve Verbieru, které v letech 2013 a 2012 předcházela umístění v soutěžích v Sendai a v Mezinárodní klavírní soutěži Williama Kapella.
V aktuální sezoně 2018–2019 čekají Yekwona Sunwooa vystoupení s Mnichovskou filharmonií a Valerijem Gergievem v Soulu, také spolupráce s Frankfurtským orchestrem a Sebastianem Weiglem, orchestrem i Pomeriggi Musicali a Danielem Calleganem a již zmíněné evropské turné s KBS Symphony Orchestra a Yoelem Levim. Chystá se na velké turné po Japonsku, kde vystoupí v Tokiu a ve městech Senci a Šizuoka. Sólové recitály ho zavedou do Houstonu, Washingtonu, Texasu, Seattlu, Hong Kongu… A těší se na společný koncert se Smyčcovým kvartetem Newyorské filharmonie.
Vloni mu vyšla dvě alba, která stojí za pozornost: jednak sólové album se skladbami Beethovena, Liszta, Chopina a Čajkovského u značky Genuin, jednak bezprostředně po Van Cliburnově soutěži vydala Decca titul Cliburn Gold 2017, které obsahuje Sunwoovo vítězné vystoupení s Ravelovým La Valse a Rachmaninovovou Druhou klavírní sonátou.
A na závěr perlička: Jako milovník jídla hledá Yekwon v každém městě, v němž se octne, restauraci, kde by mu nabídli tu nejlepší polévku pho. Je totiž jejím milovníkem, a navíc je nesmírně na tento výdobytek korejské kuchyně pyšný.

  • Pocházíte z města, které má více než půl milionu obyvatel a leží nedaleko Soulu. Mohl jste se v prostředí Jižní Koreje setkávat se západní klasickou hudbou?
    Když jsem vyrůstal, bylo velmi populární, aby děti hrály na nějaký hudební nástroj. Některé navštěvovaly soukromé hodiny, ale většina z nich chodila na akademii Hak Won. Ta měla pobočky skoro v každé čtvrti – i v našem sousedství jich bylo několik –, a tak jsem mohl navštěvovat jednu z nich, která byla sotva pět minut od našeho domu.
  • Jaké je vaše rodinné zázemí? Věnoval se někdo z členů rodiny hudbě?
    Nepocházím z hudební rodiny, ale obě mé starší sestry hrály na klavír. Asi tak rok dva. A mně se zvuk klavíru moc líbil. Navíc hra na něj vypadala jako velká zábava. A proto jsem poprosil maminku, zda bych se také nemohl učit hrát na klavír. To mi bylo osm let.
  • S překvapením jsem zjistil, že na rozdíl od jiných vynikajících klavíristů jste začal hrát poměrně pozdě. Měl jste nějaký pianistický vzor? A kdo byl vaším prvním učitelem? Korejec, nebo cizinec?
    Můj první učitel hudby byl Korejec, který ovšem studoval v Německu. Na klavírní akademii, kterou jsem navštěvoval, jste obklopeni pianisty různého věku a dennodenně je slyšíte cvičit. Když jsem slyšel, jak někdo hraje skladbu, která se mi líbila, hned jsem ji chtěl hrát taky. Našel jsem si noty a sám se ji naučil. Přestože jsem začal hrát na klavír později než řada mých spolužáků, možnost studovat na klavírní akademii mě silně ovlivnila.
  • V jakém smyslu?
    V tom nejlepším. Naučil jsem se cvičit tvrdě a usilovně, abych se vyrovnal starším spolužákům, které jsem slýchával hrát kolem sebe.
  • Jak se rozšířil váš repertoár na americkém Curtisově institutu? S kterými skladbami jste měl na počátku své dráhy největší úspěchy?
    Na Curtisův institut jsem dělal přijímací zkoušky, když mi bylo patnáct. Tehdy jsem hrál Preludia a fugy J. S. Bacha, Beethovenovu Sonátu č. 17 zvanou „Bouře“, Chopinovu Baladu č. 4 a Scherzo č. 4 a Balakirevovu orientální fantazii Islamey. A přijali mě, takže jsem si pomyslel: Jak bych s takovými skladbami nemohl mít úspěch?
  • Ke kterému stylovému období máte nejblíže?
    Cítím velkou spřízněnost s německými a pozdně romantickými skladateli. Ovšem během studia na Curtisově institutu se můj repertoár rozšířil naprosto zásadně. Seymouru Lipkinovi se pranic nelíbilo, když jsem u jedné skladby setrvával více než dva tři týdny. Mladý pianista si totiž musí osvojit co nejvíc skladeb pokud možno do jedenadvaceti let. Co se do té doby naučíte, ve vás zůstane celý život, zatímco věci, které studujete později, už vyžadují mnohem větší mentální i fyzické úsilí.
  • Ačkoliv již máte úspěšnou koncertní kariéru, stále studujete. Jak se cítíte ve třídě Bernda Goetzkeho v Hannoveru?
    Nemusím být interním studentem, ale rád bych studoval po celý zbytek života. Do Německa jsem se přestěhoval v září 2016 a tehdy jsem k Berndu Goetzkemu nastoupil. Protože hodně hraji a cestuji, jindy je zase na cestách Bernd Goetzke, vídáme se málo. Stalo se, že jsme se neviděli takřka celý rok. Ale letos v srpnu jsme se oba ocitli ve stejný čas na stejném místě. Vystupoval jsem na festivalu v italském Bolzanu a Bernd Goetzke si mě přišel poslechnout. Někdy nahraji svou interpretaci některých skladeb na mobil a pošlu mu to s prosbou o jeho názor a radu. Jsem velmi rád, že tak vynikající muzikant, kterého si neobyčejně vážím, je mým mentorem. Věřím mu a on zase na oplátku posiluje moji sebedůvěru a sebevědomí, že to, co dělám, dělám dobře.
  • Podle svých slov se ve své interpretaci snažíte „odkrýt pravdivost, čistotu a krásu hudby“. Předpokládá to naprosto odhalit záměry skladatele a porozumět jim, nebo zcela subjektivní přístup ke kompozici?
    Nu, tohle je pokaždé obtížný úkol, protože hudba sama o sobě je osobní a subjektivní. Když si někdo prohlíží veselé fotky, a přitom dává najevo smutek, řeknete si, že s jeho prožíváním asi nebude něco v pořádku. Tou pravdivostí, čistotou a krásou v hudbě myslím to, že respektuji autora a sloužím jeho úmyslům spíše, než bych se předváděl před publikem. Někdy hrají někteří muzikanti na efekt a důsledkem toho se stane, že opomenou nějaký důležitý detail v partituře. Stává se to při vytváření dynamiky. V notovém zápisu je forte, ale interpret cítí, že by měl zahrát forte fortissimo, protože vnímá tu silnou intenzitu, a přinést dramatický efekt. V případě některých skladatelů to nemusí být až takový problém, ale jsem přesvědčen, že to nejdůležitější, co musíme mít jako interpreti na mysli, je respektování zápisu skladatele a zprostředkování toho, co měl na mysli on. Ano, můžete si sám pro sebe převést, co asi skladatel zamýšlel, a jít do extrému, ale také můžete setrvat v určených mezích a díky tomu být úplně svobodný.
  • V semifinále Van Cliburnovy soutěže jste hrál Mozartův Klavírní koncert C dur, KV 467 s kadencí svého učitele Seymoura Lipkina. Jak to přijala porota?
    Bohužel jsem neměl příležitost o tom s členy poroty hovořit, ale myslím, že se to jim i publiku líbilo. Seymour Lipkin vytvářel všechny kadence s velkou obezřetností a jeho oblíbeným skladatelem byl právě Mozart. Mozarta ctil, následoval ho, kadence hrál tak, jak si myslel, že by je zapsal sám Mozart.
  • A s čím jste se předvedl ve finále této soutěže?
    Klavírní koncert č. 3 Sergeje Rachmaninova, který jsem hrál už mnohokrát a hraji ho i na současném evropském turné.
  • Setkal jste se jako interpret i s českou hudbou?
    Na loňské Van Cliburnově soutěži jsem hrál Klavírní kvintet A dur Antonína Dvořáka. Hrál jsem i nějaké jeho věci pro čtyři ruce. A také mám v repertoáru jeden ze Smetanových Českých tanců – Hulána. Vloni v dubnu jsem měl to potěšení vystoupit s Bennewitzovým kvartetem a na jeho koncertě jsem slyšel velmi inspirativní skladbu Slavomíra Hořínky Songs of Immigrants. To byl pro mě opravdový objev.
  • Na Festivalu Rudolfa Firkušného zahrajete – jak jste už zmínil – Třetí klavírní koncert Sergeje Rachmaninova. Kde všude už ho mohli ve vaší interpretaci posluchači slyšet?
    V mnoha korejských zemích, v Japonsku, Turecku, USA, Německu, ve Skotsku – a nyní tedy poprvé i v Praze.
  • A jak se těšíte do Prahy?
    Myslím, že odpověď na tuto otázku je předvídatelná. Pochopitelně se na Prahu a zejména na možnost vystoupit na Festivalu Rudolfa Firkušného velmi těším.

    Asijský orchestr se světovým renomé
    KBS Symphony Orchestra patří k nejuznávanějším asijským tělesům. Poprvé vystoupil v roce 1956. Spolupracuje s renomovanými světovými dirigenty a sólisty, jako jsou například Paik Kun-woo, Sumi Jo, Sarah Chang a Chang Han-na. Ročně vystoupí na více než stovce koncertů, jeho abonentní řady zahrnují dvacet koncertů v sezoně. Prvním šéfdirigentem byl Lim Won-sik, který orchestr vedl až do roku 1970. Poté se na rozvoji tělesa podíleli Hong Yeon-taek, Won Kyung-su, Othmar Maga, Chung Myung-whun, Dmitrij Kitajenko a Shinik Hahm. V roce 2014 se uměleckým ředitelem KBS Symphony stal Yoel Levi. Pod jeho vedením zažívá orchestr nebývalý vzestup.
    Těleso si získalo značnou pozornost i renomé svými turné po amerických městech v roce 1979 a poté po pěti asijských zemích v roce 1984 (Taipei, Hong Kong, Singapore, Bangkok a Kuala Lumpur). K jeho úspěchům patří i pozvání podílet se na oslavách 50. výročí Organizace spojených národů v Americe nebo společná vystoupení s Čínskou filharmonií v Pekingu a Šanghaji. Tato vystoupení orchestr vnímá jako příležitost posílit světové povědomí o korejské klasické hudbě.
    V srpnu roku 2000 vystoupil KBS Symphony Orchestra v Soulu na společném koncertě se severokorejským Státním symfonickým orchestrem a dva roky nato na půdě Severní Koreje v Pchongjangu. Úspěšně rovněž vystupuje v Japonsku, s ohlasem se setkaly jeho koncerty v Carnegie Hall i v Kennedyho centru. Dnes je tento jihokorejský orchestr považován za jedno z vynikajících světových těles a současně je vnímán jako reprezentant korejského kulturního dědictví, které šíří po celém světě.
    Současný umělecký ředitel KBS Symphony Orchestra, osmašedesátiletý Yoel Levi, izraelský dirigent narozený v Rumunsku, je uznávanou osobností na poli symfonické i operní hudby. V roce 1978 zvítězil v dirigentské soutěži v Besançonu, šest let byl asistentem Lorina Maazela, spolupracoval s Cleveland Orchestra, v letech 1988–2000 byl uměleckým ředitelem Atlanta Symphony Orchestra. Má ovšem zkušenosti i s evropskými orchestry, působil ve Francii nebo v Belgii. Jeho operní nastudování znají diváci ve Florencii, Chicagu i v pražském Národním divadle, kde dirigoval tři reprízy Janáčkovy Věci Makropulos (28. a 30. 11. 1999 a 15. 1. 2000).


    Zadáno pro: Klavírní festival Rudolfa Firkušného

    Nahoru | Obsah