Hudební Rozhledy

Svatý Václav – v retrospektivě a s živým hudebním doprovodem

Rafael Brom | 11/18 |Události

Z koncertu Pražských symfoniků, který netradičně doplnilo promítání filmu Svatý Václav

Mimořádnou, ba unikátní událostí v sezoně Symfonického orchestru hlavního města Prahy se stala projekce historického němého filmu, jak praví programový leták, „velkofilmu“ Svatý Václav natočeného v roce 1930. K realizaci hudebního doprovodu filmu byli povoláni skladatelé Oskar Nedbal a Jaroslav Křička. Novodobé provedení podnítilo objevení jejich partitury muzikologem Viktorem Velkem, v současné době hudebním redaktorem stanice Český rozhlas Vltava. Partitury se chopil dirigent Jan Kučera a provedl její zdařilou rekonstrukci. K projekci spojily své síly jak orchestr, tak Národní filmový archiv již ve vyzkoušené spolupráci po realizaci filmu Obchod na korze.

Orchestr FOK tak zároveň reálně připomněl ideu, díky níž byl založen, neboť ve svém popisu práce se při svém vzniku zavázal provádět hudbu k filmu a později hudbu filmovou. Návštěvníci dvou koncertů koncem září – konkrétně 26. a 27. 9., se tak mohli vnořit do atmosféry let počátku 20. století, třebaže nevstoupili do kinosálu, nýbrž do honosné koncertní síně, v níž shledali orchestr usazený pod velikým plátnem. Podle všech filmových pravidel nastala ve Smetanově síni náležitá tma, a tu je třeba ocenit orchestr, který přejal praxi divadelních ansámblů sedících pod jevištěm a sledoval své party pouze díky skromným lampičkám. Dirigent Jan Kučera rozezněl orchestr FOK již při prvních titulcích filmu, který s náležitě barvitou výmluvností vyprávěl historii příchodu křesťanství do české země prostřednictvím osudů stěžejních knížecích osobností oné doby – Bořivoje, Ludmily, Vratislava, Drahomíry, Václava a Boleslava. Nechyběly samořejmě další domácí postavy, a na plátně se objevil i historicky doložený Arnulf Bavorský a byl zmíněn Jindřich Ptáčník. Všechny peripetie pohybově bohatého příběhu, s líčením historie od praotce Čecha či známé legendy o třech prutech Svatoplukových, válce se Zličany s andělským zjevením, o lásce a zradě, boji Drahomíry s Ludmilou a konečně o konfliktu Václava s Boleslavem, byly doprovázeny hudbou a předložily orchestru skutečně náročnou úlohu. Snad zde, v partituře Nedbalově a Křičkově, by bylo možné hledat základy k pozdějším úspěšným opusům české filmové hudby. Programně koncipovaný hudební průběh účinně podporoval děj a jeho všemožné obraty, včetně retardujících a zrychlujících okamžiků. Všechna čest dirigentovi, jenž zazářil v bezchybném, časově přesně koordinovaném vedení orchestru, jemuž rovněž patří uznání za trpělivost, spolupráci, odpovědnost a nadšení, s nimiž toto dílo, které nepochybně nebude repertoárovým opusem koncertní sezony, tak výborně provedl.
Co se týče samotné filmové projekce, tak ta rozhodně patří ke klenotům české filmové historie, třebaže dílo samo o sobě asi široké publikum nezaujme. Mnohé však přitáhne náboženskou ideou o vítězství křesťanství nad pohanstvím a oslavou svatého Václava, symbolizovanou i pokáním Boleslavovým, který v závěru filmu přiznává – „Jsi silnější, bratře, jsi věčný kníže Čech“.

Nahoru | Obsah