Hudební Rozhledy

Editorial 01/19

Hana Jarolímková | 03/19 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
tak se nám opět změnilo jedno číslo v letopočtu a vstupujeme do dalšího roku, tentokráte 2019. Jako obvykle v posledních letech se znovu v této době vyrojila celá řada katastrofických předpovědí toho, co nás letos čeká, Nostradamem počínaje a „babou Vangou“ konče. A to uvádím jen některé „proroky“. Kdybychom je měli brát vážně, tak zřejmě skončíme všichni v Bohnicích (nebo na Moravě ve Šternberku).
Je nepochybné, že ve světě se odehrává řada – mírně řečeno – problematických excesů (politických, vojenských, klimatických apod.), jež mohou skončit všelijak. Domnívám se však, že lepší než podléhání negativistickým scénářům je zaměřit se na něco pozitivního. V tomto ohledu je pro mnohé z nás záchranným pásem kultura obecně a pro vás – věrné čtenáře časopisu – hudba zvláště. A o ní toho najdete na stránkách Hudebních rozhledů jako obvykle více než dost.

Ještě než nastíním to základní, domnívám se, že stojí za zmínku jedno s hudbou úzce související lednové výročí. Dne 18. ledna před 194 lety byl v Moskvě, na místě vyhořelého Petrského divadla, otevřen dodnes fungující Bolšoj teatr (Velké divadlo), který kromě oper asi nejvíce proslavily klasické baletní inscenace. Historie jeho divadelního souboru ovšem sahá ještě mnohem hlouběji do minulosti, a to až do 18. století, kdy jej v roce 1776 založil osvícený kníže Petr Urusov. Nejdříve se ale divadelní představení odehrávala v různých šlechtických rezidencích, až teprve roku 1780 se stalo jeho domovskou scénou již zmíněné Petrské divadlo, dílo architekta Osipa Bového. Zpočátku se v tomto a později i ve Velkém divadle hrála zejména díla ruských umělců, teprve od zhruba poloviny devatenáctého století začaly být postupně součástí repertoáru i opusy zahraničních autorů.
A teď se vraťme k tomu, co jsme pro vás, milí čtenáři, připravili na příští rok. Ze seriálů, které byly rozloženy do několika let, pokračují dalšími díly pouze dva, určené zejména fanouškům hudby muzikálové a filmové, z níž se tentokrát zaměříme na hudební dokumenty. K novinkám pak budou patřit Portréty velkých dirigentů od 19. století do současnosti, Mozaika nejslavnějších operních režisérů či pro milovníky jazzu cyklus s názvem Proudy a protiproudy jazzových meandrů, kde se budeme jazzovou hudbou zabývat v různých tematických souvislostech, vždy se však dotýkajících jak její minulosti, tak současnosti. Bezesporu atraktiv- nímu tématu z oblasti opery bude zasvěcen seriál Zapomenuté operní skvosty, v němž se seznámíme s dvanácti díly, kterým operní scény zdaleka nevěnují pozornost, jakou by si vzhledem ke své kvalitě zasloužily. Nezapomněli jsme ale ani na hudbu současnou. V pestrých hudebně-historiografických sondách budeme totiž sledovat osudy hudebních cest a osobností 20. století, představujícího vůbec největší průsečík univerza hudebních stylů, žánrů a forem v historii. A na své si zcela určitě přijdou i milovníci klavíru. V rubrice Svět hudebních nástrojů opustíme po třech letech svět houslařů a nově se podíváme mezi klavírníky. A hned v prvním díle se mimo jiné dočteme, že přesně přede dvěma sty lety byla založena dnes nejstarší klavírní továrna, která zůstala ve vlastnictví původní rodiny, německá firma Sauter!
A protože i letos vás chceme potěšit, opět jsme k lednovému číslu přibalili krásnou nahrávku: tentokrát s díly jednoho z významných českých mistrů působících ve Vídni, Leopolda Koželuha...

Úspěšný rok 2019 za celou redakci všem přeje Hana Jarolímková, šéfredaktorka.

Nahoru | Obsah