Hudební Rozhledy

S Dominiquem Meyerem o Vídeňské státní opeře

Markéta Jůzová | 01/19 |Rozhovory

Ředitel Dominique Meyer stojí v čele nejprestižnější divadelní scény od sezony 2010/2011. Své působení ve Vídeňské státní opeře sám poeticky vystihuje slovy: „Velkou loď je třeba pečlivě a opatrně navigovat.“
Francouzský kulturní manažer, univerzitně vzdělaný ekonom, baletní a operní expert, dlouholetý ministerský poradce v otázkách kulturního průmyslu, filmu, televize a komunikace, spoluzakladatel televizního kanálu Arte, univerzitní pedagog, bývalý generální ředitel Pařížské národní opery (1989–1990, zahrnující Palais Garnier a Opéra Bastille), šéf Opery v Lausanne (1994–1999) a generální intendant a umělecký šéf Théâtre des Champs-Elysées v Paříži (1999–2010), řídí divadlo v centru rakouské metropole již devátým rokem. S jeho příchodem došlo ve spolupráci s jeho kolegy ve vedení divadla k mnohým změnám v divadelní a hudební dramaturgii, managementu, mediální propagaci a provozu organizace slavného operního domu.
S ředitelem Meyerem jsem se setkala k exkluzivnímu rozhovoru ve Vídni v době vyvrcholení realizace plánů sezony 2018/2019, kdy si divadlo připomíná 150. výročí své existence.

  • Paříž a Vídeň jsou velké evropské metropole. Když srovnáte jejich společenskou atmosféru v kulturní sféře, vidíte mnoho zásadních rozdílů?
    Města jsou velmi odlišná svým espritem, nabídkou a stabilitou. V rakouské metropoli je Vídeňská státní opera významnější než jiná divadla a její kulturní nabídka je značně pestrá. V Paříži je opera také velmi důležitá, ale město nabízí i mnoho jiných kulturních zážitků. V centru je např. hodně kin a činoherních divadel a je tu i velká poptávka návštěvníků po výstavách. Někdy se dokonce stává, že když lidé chtějí výstavu vidět, stojí fronty na vstupenky i dvě hodiny. Ve Vídni jsou také krásné výstavy, ale nemusí se na ně stát několikahodinové fronty. Paříž není stabilní město, ale zájem o operu ve francouzské metropoli v poslední době velmi vzrůstá, vždy tomu tak ovšem nebylo. V sedmdesátých letech 20. století se velké oblibě těšilo zejména činoherní divadlo, po něm nastala prudká fáze rozkvětu baletu a mnoho choreografů se právě během svého působení v Paříži proslavilo po celém světě, a to i nynější šéf baletu Vídeňské státní opery Manuel Legris. V současnosti ale, jak jsem již zmínil, nastává významná doba pro operu. Ve Vídni je hudba centrem zájmu a opera je centrem divadla a hudby, je zde silná tradice, která je nejen neochvějná, ale dále se i rozvíjí.
  • Jak byste po letité spolupráci s vaším mentorem Jackem Langem, legendárním francouzským ministrem kultury, objasnil s pohledem na Vídeňskou státní operu úvahy ze své knihy „Die Szenenwechsel Wiener Staatsoper“, z níž cituji: „Kulturu v krizi není těžší ,prodat‘ než v době fází hospodářského vzestupu.“ Hospodářství bude v kulturním světě stále důležitější?
    I když svět zasáhla v roce 2008 světová finanční krize, lidé i přesto nadále chodili za kulturou a nepřestali ji vyhledávat, zejména ve Vídni. Podíváme-li se na rakouské dějiny po druhé světové válce, většina obyvatel trpěla chudobou a Vídeňská státní opera byla zničena. Jak ale lidé smýšleli? Chtěli divadlo opět obnovit, stejně tak i scénu Vídeňské lidové opery. Nebylo to jednoduché, ale postupně se jim to podařilo. Na jedné straně vidíme, že se v různých souvislostech hovoří o krizi ekonomické, komerční a komunikační, ale musím konstatovat, že naše divadlo bylo v sezoně 2017/2018 na 98,61 % vytížené.
    Přirozeně každý ví, že turismus ve Vídni je důležitý hospodářský faktor, ale je to i společenská záležitost. 20–30 % našich diváků jsou turisté, kteří žijí v hotelích, stravují se v restauracích a nakupují v obchodech. I naši hosté, které zveme do produkcí, bydlí v hotelích. V každé etapě dějin se stane, že některé oblasti začnou být nejisté a kolísavé, ale jisté je, že kultura je pro lidi velmi důležitá, má vliv na duši člověka. Jsem proti, když někdo řekne, že je záležitostí jednoho státu. Jsem příznivcem stanoviska, aby politici kulturu podporovali. Domnívám se, že je to jejich povinnost, stejně jako podpora vzdělávání. Z divadelního pohledu považuji za důležité, aby se dělaly koprodukce, podporovaly se mezinárodní pěvecké soutěže a výměny operních pěvců a jiných umělců z různých zemí světa. Rakousko je kulturní národ a do Vídně proudí mnoho lidí z celého světa, aby si město užili, takže můžeme pozorovat účinky opery i na ekonomiku města. Podstatné jsou pochopitelně i výjezdy operního souboru na turné do zahraničí.
  • Vídeňskou státní operu řídíte od sezony 2010/2011. V rámci vaší nové koncepce jste provedli řadu modernizací. Velmi zásadní byla i nová struktura baletního souboru…
    Balet ve Vídni má světovou pověst. Se svým nástupem jsem si zvolil za ředitele baletu Vídeňské státní opery světoznámého francouzského choreografa a tanečníka Manuela Legrise, s nímž jsem se znal z Francie, kde byl prvním sólistou Pařížské národní opery. Postupně jsme připravili nový model struktury baletního souboru. Jeho plán umožňuje návštěvníkům vidět velká baletní klasická i moderní díla, která se zde nikdy nehrála a nebo nebyla velmi dlouho na repertoáru. Choreografie jsou překrásné a věřím, že lidem dělají velkou radost. Mimořádné výsledky baletního souboru mě opravdu těší, jsou skutečně prodchnuty velkou energií umělců. Ve Vídeňské státní opeře byly všechny nové baletní inscenace úspěšné a v médiích se o nich nelze dozvědět nic špatného. Hostovali jsme s úspěchem i v zahraničí ve velkých destinacích, např. v Paříži, Tokiu nebo Monte Carlu.
    Organizaci baletu jsme zcela proměnili. Zásadně jsme změnili především baletní školu, která v současnosti pod názvem „Baletní akademie Vídeňské státní opery“ funguje opravdu efektivně. Hlásí se do ní i mnoho studentů ze zahraničí, což je obrovský úspěch. Vybudována byla i nová velká zkušebna a studio.
  • Když se ohlédnete za svojí etapou ve Vídeňské státní opeře, co jste si při vašem nástupu do divadla předsevzal a co jste změnil?
    Od mého nástupu se mnoho změnilo. Iniciovali jsme např. vznik soudobých oper na zakázku a rozšířili jsme nabídku jak směrem k barokní tvorbě, tak k dílům 21. století. Soubor jsme obnovili, rozšířili a zpestřili o nové členy, velmi dobré pěvce nové generace, kteří již v současnosti dělají světovou kariéru a jsou s Vídeňskou státní operou úzce spojeni. Jádrem souboru ale pochopitelně zůstávají naše i hostující hvězdné osobnosti. K významným inovacím patří také nové technologie, které jsme vnesli do operního provozu. Nejdříve jsme zřídili systém přenosů Live Streaming z naší bohaté repertoárové nabídky. Nedávno jsme také do konce sezony 2019/2020 uzavřeli nové rámcové smlouvy a upřesnili detaily naší další spolupráce s rakouskou veřejnoprávní stanicí ORF. Potvrdili jsme rozšíření vysílání našich produkcí na kanálech ORF II a ORF III. Systém přenosu systému Live Streaming je navíc rovněž obohacen množstvím nových technologií, od listopadu 2016 jsme začali do světa nabízet zájemcům přes internet nabídku prvních live streaming přenosů v kvalitě vysokého rozlišení UHD a novým HDR / High Dynamic Range obrazovým modusem, což znamenalo velký a důležitý vývoj.
    Od předminulého léta máme pro každého diváka v hledišti nainstalován i tablet, na kterém si zvolí v titulkovacím zařízení překlad té které opery do jednoho ze šesti světových jazyků, což je světově jedinečné.
    Rovněž za oponou jsme zavedli mnoho technologických novinek a tablety jsme vybavili i naše asistenty režie a inspicienty. Investovali jsme do techniky osvětlení sálu, která je v současnosti ekologičtější, protože spotřebuje méně elektřiny. Skutečně jsme udělali mnoho.
  • Vídeňská státní opera vysílá opery nejen ve spolupráci s rakouskou veřejnoprávní televizí ORF, jejímž výsledkem jsou projekce na náměstí Herberta von Karajana, ale i digitálně prostřednictvím nabídky Wiener Staatsoper live@home, systémem live streaming, přímým přenosem nebo ze záznamu, spuštěním představení z videotéky divadla, jež je na vašich webových stránkách https://www.staatsoperlive.com/de/.
    Vídeňská státní opera pravidelně přenáší představení přímo do bytů internetem s vysokým rozlišením. Chceme, aby si je lidé pouštěli nejen ve městech, ale i na vesnicích v různých zemích světa, proto jsme systém streamingu vybudovali. Systém celosvětově vyvolává u lidí zájem o operu. Máme mnoho zákazníků z Číny a Japonska. Těší nás, že přenosy sledují i fanoušci z Jižní Ameriky a mnoha jiných zemí.
  • Ve své kariéře jste byl spoluzakladatelem německo-francouzského kulturního kanálu Arte, který je v současnosti neodmyslitelnou součástí mediálního světa. Vnímáte jeho rozvoj s uspokojením?
    Je potěšující, že se stal vzorem pro mnohé jiné kulturní programy v mezinárodní síti. Jeho realizace nebyla jednoduchá, ale již v době vzniku tohoto specializovaného kanálu politická konstelace v Evropě nahrávala projektům přesahujícím hranice států. Přál bych si, aby kulturní kanál Arte měl stále více přímých přenosů koncertů a operních představení, samozřejmě i z Vídně.
  • V právě probíhající sezoně oslavuje Vídeňská státní opera 150. výročí své existence. Dramaturgie a nové projekty divadla jsou úzce spojeny s tematikou jubilea. Plánujete nejen zajímavé operní produkce, koncerty a diskuse s veřejností, ale i vědecká sympozia, vydávání publikací a nahrávek, realizace výstav, společenské oslavy...
    Ve Vídeňské státní opeře jsme již ve dnech 17.–19. 9. 2018 pořádali v Sále Gustava Mahlera velké sympozium zaměřené na „Dějiny opery ve Vídni“. Požádal jsem vědce, kteří připravovali odborné články, aby nepsali texty jen pro malý okruh svých kolegů, ale ve srozumitelné formě pro široké publikum. V květnu 2019 se uskuteční druhá konference, a poté budou texty otištěny v publikaci. Doufám, že se nám naše záměry a plány vydaří.
    Stopadesáté výročí nám dává také příležitost, abychom nejen Vídeňanům, ale i celému světu – prostřednictvím naší mediální prezentace – připomněli jak historii našeho divadla, tak i období před životem W. A. Mozarta, historický vývoj opery a rozvoj divadelnictví v rakouské metropoli.
    Ohlédneme-li se do historie, VSO je spojena se dvěma budovami: stavbou, která byla slavnostně otevřena 25. 5. 1869, a poté, kdy byla za války vybombardována, s novější budovou a jejím znovuotevřením 5. 11. 1955. V limitované edici u příležitosti jubilejního slavnostního otevření divadla vyjde i cenný svazek s obrázky, detailními studiemi a plány architekta Ericha Boltensterna. Vydáme několik knih k dějinám divadla, odborné publikace, katalogy a spisy související s jeho historií i současností. Na minulost nesmíme zapomínat. Je důležité události dějin znovu přiblížit.
  • Na jaké výstavy se mohou zájemci těšit?
    Jubileum divadla připomeneme prostřednictvím dvou velkých výstav. První z nich bude probíhat ve Vídeňské státní opeře pod názvem „150 let operního domu na Ringu“ a bude zaměřena na historii divadla v širším kontextu proměn kulturně-politických, uměleckých a společenských. Návštěvníci si budou moci prohlédnout různé cenné originální dokumenty. Druhá výstava je koncipována ve spolupráci s Divadelním muzeem a naším baletním souborem, zahájena bude v květnu pod názvem „Špičky tančí – 150 let baletu ve Vídeňské státní opeře“.
  • Oslavy vyvrcholí ve dnech 25. a 26. 5. 2019, kdy se uskuteční premiéra opery Žena beze stínu Richarda Strausse v hudebním nastudování Christiana Thielemanna, k inscenování díla byl přizván Vincent Huguet. Na náměstí Herberta von Karajana propuknou velké oslavy se členy vašich uměleckých souborů, sboru a orchestru společně s návštěvníky Vídně...
    Slavnostní akt se uskuteční již dopoledne 25. 5. 2019 v divadle s našimi umělci a hosty, události přičítáme důležitý umělecký a společenský význam. Večerní premiérou Straussovy opery Žena beze stínu ve hvězdném obsazení pod taktovkou Christiana Thielemanna chceme připomenout sté výročí její světové premiéry 10. 10. 1919 ve Vídni, kdy v čele divadla byl její komponista Richard Strauss. Po boku svého libretisty Huga von Hofmannsthala vytvořil a zkomponoval pohádkově vrstevnaté a psychologicky jemně diferencované dílo. Četné uvádění opery jen potvrzuje, že se jedná o jeden z významných vrcholů vídeňského a mezinárodního hudebního divadla.
    Na náměstí Herberta von Karajana bychom měli 26. 5. 2019 slavit nekonvenčním způsobem, všichni umělci, hráči Orchestru Vídeňské státní opery a Jevištního orchestru, členové baletního a operního souboru, sboristé, pozvaní umělci a hosté. Pro návštěvníky metropole chystáme nejrůznější překvapení.
  • Divadlo bylo slavnostně otevřeno 25. 5. 1869 operou Don Giovanni W. A. Mozarta. Neplánujete novou inscenaci díla?
    Neplánujeme, protože každou sezonu tuto operu hrajeme a novou produkci nepotřebujeme. Nepovažuji za nutné vydat další peníze na novou inscenaci, i když Mozartovým vrcholným dílem bylo divadlo před sto padesáti lety slavnostně otevřeno. V současnosti máme na repertoáru dobrou produkci této opery.
    Pokud bychom měli investovat peníze, je mnohem výhodnější a zajímavější vynaložit je na produkci díla, které jsme na repertoáru ještě nikdy neměli. V každé sezoně jsem se snažil podpořit rozšíření naší nabídky. V sezoně 2017/2018 jsme z operních premiér uvedli např. Ariodanteho Georga Friedricha Händela a Hráče Sergeje Prokofjeva, tedy díla, která u nás na repertoáru dosud nikdy nebyla. Také jsme dlouho neuváděli např. Dantonovu smrt Gottfrieda von Einem či od května na program zařazenou operu Samson a Dalila Camilla Saint-Saënse.
  • V sezoně 2018/2019 předkládáte více soudobých děl pro děti i dospělé...
    Přirozeně chceme podporovat soudobé opery. V této sezoně uvedeme dokonce dvě, které autoři komponovali na zakázku Vídeňské státní opery. Do naší hlavní dramaturgické linie jsme zařadili světovou premiéru díla Pastviny z tvorby dua Johannes Maria Stauds a Durs Grünbeins, hudebně ji nastudoval Ingo Metzmacher a režie se ujal Andrea Mose. Na scéně Agrana Studiobühne jsme uvedli světovou premiéru opery pro děti Elisabeth Naske Co se děje u Enakose? A poprvé v našem divadle uvedeme operu Orest Manfreda Trojahna, kterou hudebně nastuduje Michael Boder a za režii ponese zodpovědnost Marco Arturo Marelli.
  • Velkou výzvou budou pro umělce i publikum nejen soudobé opery, ale i premiéry klasických děl s významnými osobnostmi.
    V kontextu naší sezonní dramaturgie byla zajímavá i premiéra opery Trójané Hectora Berlioze s dirigentem Alainem Altinoglem a režisérem Davidem McVicarem. Mimochodem v ní zpíval i Adam Plachetka. Zájemci se mohou již těšit na novou produkci opery Lucia di Lammermoor Gaetana Donizettiho, kterou bude režírovat Laurent Pelly, hudebně ji nastuduje specialista na bel canto Evelino Pidė. Na sklonku sezony se ještě uskuteční premiéra Verdiho opery Otello v režii Adriana Nobla, kterou bude řídit dirigent Myung-Whun Chung.
  • Vaše nová sezona je letos mimořádně spojena s bohatou nabídkou výjimečných programů a projektů. Které byste ještě rád zmínil?
    Naše repertoárová nabídka bude opět široká, kolem padesáti oper a šestnácti baletů. Na programech sezony zazní tradiční pěvecká matiné, cyklus komorní hudby, přednášky a debaty. Během sezony se na scéně objeví mnoho interpretek a interpretů, nejen miláčci publika, ale nové pěvecké tváře, jež se chtějí zapsat do srdcí diváků. V souvislosti s velkým jubileem nabízíme návštěvníkům řadu specifických projektů spojených tematicky s výročím divadla. Jubileum nám dává příležitost podívat se zpět do historie, ale domnívám se, že se musíme dívat také do budoucnosti. Máme vynikající orchestr, nádherný ansámbl pěvců, výjimečný sbor, skvělé režiséry a dirigenty.
    Vedle šesti operních premiér uvedeme dvě premiéry baletní a na sklonku sezony velký galavečer Nurejew Gala 2019. Baletní šéf Manuel Legris vytvořil pro Vídeňský státní balet novou celovečerní choreografii k baletu Sylvia na hudbu Léa Delibese. Z baletních premiér plánujeme nový komponovaný večer Forsythe / Van Manen / Kylián, který rozšíří baletní repertoár v duchu neoklasické taneční estetiky. Samozřejmě budeme prezentovat operu a balet prostřednictvím systému live stream.
    Naše různorodé akce se budou promítat i do rozsáhlejších projekcí určených školám a spolkovým zemím. Bude se jednat o přenosy přímé nebo ze záznamu, přičemž některé budou opět promítány na projekční plátno, umístěné do postranních částí divadla na náměstí Herberta von Karajana, jak jsou ostatně již kolemjdoucí zvyklí, či přes systém live stream pro všechny zájemce. A máme za sebou i řadu benefičních akcí. Důležitá je pro nás charita, která je v rakouské metropoli velmi efektivní. Podporujeme nadaci Superrar, která chudé děti přivádí k hudbě, podobně tak činí i Vídeňský koncertní dům a sbor Vídeňských zpěváčků, jde o náš společný úkol.
  • Jak jste ve Vídeňské státní opeře spokojen s basbarytonistou Adamem Plachetkou a dirigentem Tomášem Netopilem?
    Jsem s nimi velmi spokojen. U Adama Plachetky mám pocit, že je jako můj syn. Jsem na něho hrdý. Když k nám přišel předzpívat, bylo mu dvaadvacet let. Vzal jsem ho do souboru a byl jsem šťastný, jak dobře se vypracoval. Byl prvním pěvcem v historii Vídeňské státní opery, který ztvárnil tři hlavní role v operách W. A. Mozarta v jedné sezoně. Zpíval Figara, Guglielma a Dona Giovanniho, což je znamenité. Když se vrací ze zahraničí k nám do našeho souboru, máme z jeho návratů radost. Je milý kolega a velmi nadaný pěvec.
    Tomáš Netopil je zase milován Orchestrem Vídeňské státní opery, hráči se na něj vždy těší. Dirigoval u nás již řadu oper, pro mě je obzvlášť radostné, že hudebně nastudoval i Čarostřelce Carla Marii von Webera. Z mladých českých dirigentů jsou skvělí i Jakub Hrůša a Tomáš Hanus, kteří ve Vídeňské státní opeře rovněž zaznamenali dobrý debut. Hudebníci v orchestru je mají také velmi rádi. Opravdu patří k Vídeňské státní opeře. Jsem si jistý, že Tomáš Hanus, Jakub Hrůša a Tomáš Netopil udělají velkou kariéru.
  • Jak vzpomínáte na dirigenta Jiřího Bělohlávka, který ve Vídeňské státní opeře v sezoně 2013/2014 nastudoval Dvořákovu Rusalka?
    S Jiřím Bělohlávkem jsem se setkal již v Théâtre de Champs-Elyseés v Paříži. Velmi mne těšilo, když u nás hudebně nastudoval premiéru Rusalky, a byl jsem velmi smutný, když jsem se dozvěděl, že je nemocen a předloni zesnul. V hudbě jsem jeho výkony a názory velmi respektoval a lidsky jsem ho měl opravdu rád.
  • S vaším nástupem do vedení Vídeňské státní opery jste zařadili na repertoár divadla i cyklus oper Leoše Janáčka. Velký úspěch měly u vás rovněž Dvořákovy opery. Líbí se vám česká hudba?
    Jsem rád, že jsme v divadle úspěšně realizovali cyklus Janáčkových oper. Jeho Příhody lišky Bystroušky v režii Otty Schenka jsou nádherné pro všechny generace, což byl náš cíl. Hudbu Antonína Dvořáka miluji. Líbí se mi např. Rusalka a rád vzpomínám i na Paříž, kde jsem slyšel jeho Stabat mater. Složil krásná díla.
  • Jaký je váš vztah k francouzským operám?
    Mí spolupracovníci se smějí, že pocházím z Francie, a přitom velkým fanouškem francouzských oper zrovna nejsem, zejména Fausta či Romea a Julie Charlese Gounoda, které se v divadlech hrají stále dokola. Já miluji spíše italskou a německou operní tvorbu.
  • Stěžejní úlohu sehrává v interpretaci repertoárové produkce Orchestr Vídeňské státní opery, jehož hudebníci jsou ve svém druhém povolání hráči světoznámé Vídeňské filharmonie. Jede-li jedna velká skupina orchestrálních hráčů na zahraniční turné, musí plán sezony operního domu brát na jejich zájezdy ohled. V této souvislosti hrají i realizace scénografických výprav důležitou roli. Mohl byste přiblížit specifičnost provozu?
    Kompatibilita scénického provozu je důležitá na rychlost a správné časové rozvržení pro sestavení a opětovné rozebrání scénografií, protože během dne míváme někdy na scéně tři odlišné výpravy – z předchozího dne, zkušební a večerní. Pokud v týdnu hrajeme pět různých představení, které se brzy vrátí na repertoár, musíme je v divadle uskladnit pro rychlé možnosti fungování provozu. Nejen v rámci jedné sezony, ale i v rámci týdne stále hledáme optimální řešení pro naše plánování.
    Když Vídeňská filharmonie cestuje po světě, např. se Symfonií č. 8 c moll Antona Brucknera nebo se Symfonií č. 6 a moll „Tragickou“ Gustava Mahlera, můžeme v divadle hrát jen menší opery, ale tyto otázky diskutujeme často v harmonické spolupráci s vedením Vídeňské filharmonie. Stále hledáme nejlepší řešení pro Vídeňskou státní operu i Vídeňskou filharmonii.
  • Jak vzpomínáte na zámořské turné lodí, které jste podnikl s Vídeňskou filharmonií v roce 2016?
    Na toto turné jsme všichni vypluli velmi rádi. Nejraději vzpomínám na koncerty, které úžasně dirigoval Zubin Mehta v Itálii. Koncertní síň pro velký orchestr byla i na lodi. Vídeňská filharmonie hrála velmi zajímavý symfonický program, a když orchestr zkoušel, chodilo si ho poslechnout mnoho cestujících. Líbilo se mi, jak hráči pracovali bez dirigenta na dílech Zjasněná noc, op. 4 Arnolda Schönberga a Symfonie č. 5 B dur, D. 485 Franze Schuberta, což bylo velmi působivé a pro mnohé v sále až dojemné. Za účelem turné jsem si připravil řadu přednášek, které se týkaly organizace opery. Dalším tématem bylo spojení Vídeňské filharmonie s operní činností a působení tělesa v divadle, kde jsou hráči Orchestrem Vídeňské státní opery. Specifické souvislosti publiku vysvětloval i Clemens Hellsberg, bývalý filharmonický předseda. Vzpomínky na turné mám opravdu pěkné.
  • Ve Vídeňské státní opeře má velký ohlas u publika i cyklus komorní hudby hráčů Vídeňské filharmonie. Jak se z jejich programů těšíte?
    Jsem velmi rád, že již sedm let se ve VSO koná jednou za měsíc cyklus komorní hudby. Koncerty bývají opravdu pěkné. Cyklus iniciovali orchestrální hráči. Rovněž se mi líbí, že se rodí publikum, které je velmi smíšené. V hledišti Sálu Gustava Mahlera sedí vedle sebe milovníci komorní hudby, Vídeňských filharmoniků a návštěvníci, kteří rádi chodí do opery. Mnoho koncertů bylo vyprodáno a již teď si zájemci rezervují vstupné na jejich koncerty v nové sezoně.
  • Jaké vzpomínky jsou pro vás z divadelním provozu a ze setkáních s vynikajícími umělci obzvláště silné?
    V životě jsem měl štěstí, že jsem pracoval se všemi velkými dirigenty ve Francii a ve Vídni se s nimi opět přirozeně setkávám. K mým silným vzpomínkám patří např. provedení Mozartovy opery Figarova svatba v Japonsku s dirigentem Riccardem Mutim, tetralogie Prsten Nibelungův Richarda Wagnera a Ariadna na Naxu Richarda Strausse s dirigentem Christianem Thielemannem, Pucciniho Turandot s Gustavem Dudamelem, ale mám rovněž mnohé pěkné zážitky na repertoárová představení ve Vídeňské státní opeře s dirigenty Adámem Fischerem, Zubinem Mehtou a Peterem Schneiderem. V italském repertoáru s dirigenty Markem Armiliatem a Evelinem Pidė. Osobnosti, které jsem zmínil, vnesou skutečně oheň do orchestřiště. Ovšem někdy je pro mne nejkrásnějším zážitkem, když slyším klarinetové sólo Daniela Ottensamera v árii E lucevan le stelle z Pucciniho Tosky. Výjimečné výkony zůstanou člověku dlouho v paměti. Pro mne jsou někdy mimořádně vydařené pasáže důležitější než celé provedení nějakého díla, protože i krátké okamžiky zůstávají trvale ve vzpomínkách.
  • Jak profesně relaxujete?
    Rád chodím na výstavy, koncerty a baví mne procházky městem.
  • Po skončení své éry 30. 6. 2020 napíšete novou knihu a vrátíte se do Francie?
    K nové knize si stále píši poznámky. Po ukončení svého funkčního období ale budu dále působit ve Vídni. Můj nástupce Bogdan Roščić plánuje vedení scény od sezony 2020/2021.

    Nahoru | Obsah