Hudební Rozhledy

Famózní večer Klánských v Rudolfinu

Rafael Brom | 07/19 |Události

Dvořákova síň Rudolfina hostila v pátek 23. 11. širokou obec příznivců, hudebních fandů a přátel, kteří přišli oslavit jubileum Ivana Klánského. Koncert k sedmdesátinám umělce, který se svých kulatin ve zdraví dožil 133. den letošního roku – tedy 13. května – byl ohlášen pod titulem Klánský & synové. Čtyři mužští hudební potomci pianisty (pátý se věnuje jako jediný jiné profesi) hráli postupně na pódiu s otcem a papá Klánský přivedl ke klavíru nejprve nejmladšího ze synů, violoncellistu Adama Klánského, který k jubileu nastudoval populární Rondo g moll, op. 94 Antonína Dvořáka. A nastudoval je pečlivě, zodpovědně a s niterným pochopením Dvořákova proslulého violoncellového kousku. Velmi zdařilý klidný nástup s odstíněnou agogikou a vypracovaným dynamickým průběhem svědčil o muzikalitě mladého sedmnáctiletého konzervatoristy, který samozřejmě léta pěstoval souhru v duetu s otcem. Lyricky vybavený a technicky zdatný violoncellista potěšil vroucím měkkým tónem i v hloubkách konkrétním.

Druhý přítomný syn jubilanta, Lukáš Klánský (v pořadí potomků třetí), provedl s otcem Výběr z I. a II řady Slovanských tanců, op. 46 a 72 Antonína Dvořáka – č. 1 C dur Presto (Furiant), č. 10 e moll Allegretto grazioso (Mazurka), č. 4 F dur Tempo di Minuetto (Sousedská) a č. 8 g moll Presto (Furiant). Provedení bylo nad pomyšlení famózní. V obou Furiantech využili pianisté Klánští všechny nuance, detaily a vůdčí teze Dvořákova zápisu k rozpoutání nekompromisních nástupů, překvapujícího nasazení ritenuta, rozdmýchávání dynamiky, slavnostních okamžiků a hrdinského závěru. V pomalých tancích uchvátili lyricky nasazeným Allegretto grazioso, zdramatizováním průběhu hudby, rychlými proměnami laškovné a seriózní nálady, a učinili tak z populárních tanců mistrovské klavírní drahokamy. Součástí interpretace byla s hudbou v unisonu přidaná mimika obličeje a těla – u otce zřetelná (zejména úsměvy střídající podmračení), u Lukáše mírnější. Jednou větou lze říci, že prověřená interpretační, řekněme „národní“ praxe, získala v provedení klavíristů Klánských bohatší charakteristiku a výrazovost, ovšem stále v mezích pravověrné Dvořákovy hudby. V další proměně na pódiu přistoupil ke klavíru basbarytonista Daniel Klánský a za doprovodu otce Ivana přednesl Cigánské melodie, op. 55 Antonína Dvořáka na text Adolfa Heyduka. I v tomto případě hrála cheironomie pěvce víceméně podpůrnou složku interpretace a lze říci, že svou jistou grácií připomínala hrdiny operního jeviště, kde je ostatně Daniel doma. Cyklus byl podán s vystižením kontrastu jednotlivých písní a ctil náladové charakteristiky – živost, závažnost, furiantství či nadhled. Nicméně tu a tam niterný prožitek – zejména u části Když mě stará matka – osciloval na hranici žánru. Svou roli sehrály i rezonanční dispozice Dvořákovy síně, zřetelně odlišné od kukátkového prostoru operních domů.
Danielovým vystoupením, publikem vřele přijatým, skončila první část jubilejního večera a po přestávce přišel ke slovu nejstarší přítomný syn pana profesora Vladimír Klánský, povoláním houslista. Spolu s ním vstoupil na pódium soubor s názvem Epoque Quartet, jehož je Vladimír sekundistou a s otcem Ivanem u klavíru přednesli Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. Soubor, bezvýhradně jistý v souhře, nalezl v klavíristovi podnětnou podporu jak v inspirativních kadencích, tak v duetech s jednotlivými nástroji kvarteta a konečně i v pasážích plné souborové souhry. Výrazové ztvárnění, o perfektní tempové stavbě a dalších interpretačních charakteristikách nemluvě, potvrdilo vysokou kulturu pojetí Dvořákovy hudby. Opakované ovace svědčily o mimořádném zážitku a nadšení publika a pan profesor Ivan Klánský poté v krátké promluvě uvedl svou šestou ratolest, konzervatoristku Kláru Klánskou. V jejím půvabném povznášejícím a slibném provedení zaznělo Scherzo ze Sonatiny pro housle a klavír, op. 100 Antonína Dvořáka. K titulu veskrze vydařeného jubilejního koncertu Klánský & synové bych jen přidal ještě dovětek Klánští hráli Dvořáka. Excelentně.

Nahoru | Obsah