Hudební Rozhledy

Melodram měl opět svátky

Redakce | 07/19 |Festivaly, koncerty

Petr Kostka jako interpret melodramu Luboše Fišera Žádost o popravu

PÁR SLOV ÚVODEM
Jaroslav Someš

Společnost Zdeňka Fibicha pečuje o skladatelovu památku mj. také tím, že pravidelně každým rokem pořádá cyklus koncertních a poloscénických večerů věnovaných melodramu, spojený se soutěží v této umělecké disciplíně. Jde o záležitost ojedinělou nejen v našem hudebním životě, ale i v mezinárodním měřítku. Na sklonku loňského roku proběhl již 21. ročník tohoto Melodramfestu, jehož dramaturgyní nadále zůstává Věra Šustíková, zatímco na postu předsedy Společnosti Zdeňka Fibicha ji před rokem vystřídal Jiří Petrdlík.

DVACET LET MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽE ZDEŇKA FIBICHA V INTERPRETACI MELODRAMŮ
Věra Šustíková

Ve dnech 26. až 28. 10. 2018 se konala pod záštitou České komise pro UNESCO již po dvacáté Mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů, která vyvrcholila v nedělní podvečer koncertem vítězů se slavnostním předáváním cen v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce. Současná ředitelka soutěže Marta Hrachovinová v úvodním slově sdělila, že se tentokrát přihlásily soutěžní dvojice (recitace a klavír) z České republiky, Slovenska, Německa, Černé Hory, Ukrajiny a Ruska. Ve finále se utkalo celkem osm dvojic. Dále představila odbornou porotu letošní soutěže, která pracovala ve složení: předseda poroty: Adrian Pop – rumunský hudební skladatel, muzikolog, pedagog, emeritní rektor Hudební akademie v Kluži, několikanásobný držitel Ceny rumunských skladatelů a Ceny Rumunské akademie, členové: Moritz Ernst – německý klavírista, cembalista, lektor mistrovských kurzů Stuttgartské univerzity hudby, Královské akademie Malmö, Šanghajské hudební konzervatoře a Malajské univerzity, Matthew Faulk – britský muzikolog, violista a loutnista, filmový a televizní scénárista, Zuzana Laurinčíková – slovenská herečka, recitátorka, pedagožka Akadémie umenia v Banské Bystrici. Za Českou republiku v porotě zasedli herečka Markéta Hrubešová, hudební skladatel Zdeněk Barták a stálá členka poroty Věra Šustíková, zakladatelka a první ředitelka soutěže, autorka rozsáhlého projektu „Oživení koncertního melodramu“, jehož je soutěž podstatnou součástí.
První cena byla jednomyslně udělena české dvojici Nikola Heinzlová a Martina Povalová, dvojici, která získala i dílčí ocenění za druhé a zvláště za třetí kolo soutěže, kde mimořádně zaujala interpretací melodramu Jana Rybáře Psychóza. Celkově druhou cenu si z Prahy odvezla německá dvojice Lydia Dörr a Linda Grizfeld, která zaujala porotu v prvním kole soutěže interpretací Fibichova Vodníka v německé verzi Der Wassermann. O třetí cenu se podělily rusko-ukrajinská dvojice Yana Shevchenko a Iryna Cherkashyna a černohorská dvojice Tamara Jašović a Anđelija Rondović. Zároveň oběma těmto dvojicím porota mimořádně udělila Zvláštní ocenění za autorský překlad melodramů do rodného jazyka. Oceněny byly i tři dvojice, které iniciovaly nové skladby: melodram Té tváři blíž Stanislava Jelínka na Shakespearův monolog Romea (interpreti Jakub Hána a Kateřina Pincová), melodram mladého skladatele Haosi Howarda Chena In Geist und Wahrheit (Lydia Dörr a Linda Grizfeld) a dva melodramy skladatelky z Ruské federace Diny Mukhametovy, Želtyje cvety a Razreši sebe (Yana Shevchenko a Iryna Cherkashyna).
Ceny předali zástupci institucí, které soutěž trvale podporují – za Společnost Zdeňka Fibicha Věra Šustíková, za Nadaci Život umělce její výkonná ředitelka Dagmar Hrnčířová a letos poprvé i člen představenstva Českých aerolinií Josef Adam, který předal vítězné dvojici volné letenky ČSA.
Na koncertní přehlídce se publiku představilo všech šestnáct finalistů. Kromě oceněných dvojic vystoupili i Hana Mikulková s Pavlem Voráčkem, Petra Mikulková s Yelyzavetou Mys, Michaela Žitná s Radkem Schejbalem s díly, které porota ohodnotila jako nejlepší výkony z jejich soutěžního repertoáru. Svou stylizací zaujala Michaela Žitná při interpretaci Novákova melodramu On/Most na text Franze Kafky, humorným provedením Siwkova melodramu Statistika na povídku Karla Poláčka strhli publikum Hana Mikulková a Pavel Voráček a půvabná Yana Shevchenko jako Markýza ve stejnojmenném melodramu Françoise Gosseka. Na závěr o svých kvalitách jednoznačně publikum přesvědčila vítězná dvojice Nikola Heinzlová a Martina Povalová interpretací Fibichova Štědrého dne.
České dvojice pak měly další příležitost představit se veřejnosti v rámci letošního 21. Melodramfestu 14. 11. ve dvoraně Českého muzea hudby v pořadu Mladí dětem, kde vystoupili spolu se sbory ZUŠ Ratibořická Lístek a Lísteček vedené Marií Sedlákovou.
Tím bylo završeno dosavadních dvacet let trvání Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů, jediné soutěže svého druhu na světě, která dává příležitost v tomto oboru mladým interpretům do 35 let. Celých dvacet let organizační činnosti soutěže mapuje publikace MELODRAM autorek Věry Šustíkové a Marty Hrachovinové, které se vystřídaly vždy po deseti letech v čele jejího vedení. Těch dvacet let představuje 134 jmen porotců z celého světa, 288 jmen domácích i zahraničních finalistů soutěže (včetně soutěžních výsledků) a také soupis 544 provedení bohatého soutěžního repertoáru včetně 61 novinek komponovaných přímo pro soutěž. Křest publikace proběhl na Katedře hudební teorie HAMU po skončení koncertu, kmotry byli vedoucí katedry Prof. Jiří Bezděk, Ph.D., a skladatel, pianista a pedagog Jan Dušek, Ph.D.

PATRIAE ET MUSIS
Jaroslav Someš

Druhý večer 21. ročníku Melodramfestu proběhl ve spolupráci s HAMU a konal se v její budově, v Lichtenštejnském paláci na Malé Straně 2. 12. 2018. Byl věnován letošnímu jubileu 100 let existence naší republiky a byl příznačně nazván Patriae et musis (v tištěném programu chybně Patrie et musis). Náplň jeho první poloviny tvořila dnes už klasická díla Sukova, Jeremiášova, Ostrčilova a Zichova, vesměs psaná pro recitátora a klavír, a v druhé polovině tvorba novější a nejnovější.
Prologem večera se stal opravdový prolog, Pohádka, úvod k Zeyerovu dramatu Radúz a Mahulena, kongeniálně dotvořenému hudbou Josefa Suka. Samostatně a jen s klavírním doprovodem působí jako impresivní obraz. S důrazem na krásu básnického slova jej přednesla Marta Hrachovinová. Z Nerudovy sbírky Balady a romance čerpalo inspiraci k melodramům více skladatelů. Romanci o Karlu IV. si zvolil Otakar Jeremiáš. Jeho zhudebnění však představuje pro interprety problém, dává příliš mnoho samostatného prostoru pro rozvíjení hudebních motivů, takže brzdí spád příběhu. Retardace je tím markantnější, že v ději jde vlastně o polemiku. Z podání Petra Kostky se zdálo, že se jeho herecká intuice podvědomě vzpírá prodlevám, předepsaným v partu. To naopak Balada česká Otakara Ostrčila je z hlediska spojení hudby a slova napsána naprosto vyváženě, velmi výhodně a vděčně, čehož s úspěchem využil Filip Sychra, aby živě a plasticky vystavěl celý příběh. Vrcholem první poloviny večera se pak stala Romance o Černém jezeře Otakara Zicha. Její uvedení působilo v mnoha směrech objevně. Připomnělo jak jednu z méně populárních Nerudových básní, tak jméno jednoho z neprávem opomíjených českých skladatelů, a odhalilo hodnoty textu i hudby. V Zichově zhudebnění tu Neruda vyznívá téměř jako předchůdce symbolismu, což Petr Kostka svým přednesem účinně podtrhl a našel ve verších nejen filozofický, ale i aktuálně politický dosah.
Druhou polovinu večera otevřela Žádost o popravu, melodram Luboše Fišera na slova Josefa Podaného, napsaný jako bezprostřední reakce na situaci po okupaci v srpnu 1968. Skladba pro recitátora, flétnu, cembalo, vibrafon a celestu je psána aleatorní technikou. Jde vlastně o absurdní monodrama v dopisech, o vzájemnou korespondenci úředních orgánů s mladým mužem znechuceným světem natolik, že z něj chce být „odbornou cestou“ sprovozen. Podání Petra Kostky vynikalo jemnou a elegantní ironií a dodalo hořce vtipnému příběhu punc nadčasovosti. Ten naopak chyběl dvěma dalším skladbám, pohříchu soudobým. Do programu Melodramfestu se vrátila znovu Interpelace od Josefa Marka na text Robina Krále. Jde o parodickou scénku z parlamentu, psanou pro tři recitátory, klavír a skupinu bicích nástrojů. Víc než záměrně naivní veršíky, jimiž mluví oba poslanci (zatímco interpelující občan hovoří prózou), i víc než stylizované herecké podání (Marta Hrachovinová, Petr Stach, Filip Sychra) zaujme způsob Markova zhudebnění. Repliky občana nechává hovořit a cappella, zatímco pasáže v řeči vázané podkládá hudbou. Ta je komponována v „pimprláckém“ stylu, nutícím vzpomenout na Smetanovy předehry k loutkovým hrám. Na závěr večera byla v premiéře uvedena Konfrontace, výběr z citátů T. G. Masaryka a našich dnešních politiků. Proti Masarykově touze vidět republiku po stu letech tu stojí kdeco, inaugurační projev současného prezidenta, Čapí hnízdo, Pussy Riot, hlasování o nedůvěře vládě atp. Jan Dušek, který celý večer Patriae et musis obětavě doprovázel na klavír, se zde představil také jako skladatel. Podložil výběr citátů rovněž jakousi koláží, psanou pro klavír, flétnu a bicí. I zde se objeví různorodá směs motivů, od písně „Ach, synku, synku“ až po českou státní hymnu. Jednotlivé výroky četli Jiří Klem, Petr Stach a Filip Sychra. Je příznačné, že kdyby bylo citátů o pět minut méně, anebo naopak více, nic by se nestalo. Pocit nezbytnosti tu chybí. Vznikla skladba „jen pro ten dnešní den“, nikoli dílo trvalé hodnoty. Naopak první polovina večera i Fišerova kompozice plně prokázaly svou životnost a myšlenkovou hloubku.

SKRYTÉ POKLADY EVROPSKÉHO MELODRAMU
Jaroslav Someš

Závěrečný večer Melodramfestu se konal v koncertním sále Pražské konzervatoře 9. 12. 2018. Byl záslužným upozorněním, že se s formou melodramu můžeme setkat i v tvorbě takových mistrů, jako byli Beethoven a Schumann. Na koncepci večera s názvem Skryté poklady evropského melodramu II se podílel Roman Meluzín a na definitivní podobě textů Věra Šustíková, Jiří Petrdlík a Jaromír Meduna.
V prvé části večera byla uvedena Beethovenova scénická hudba ke Goethově historické tragédii Egmont. Svou ideologií byl příběh, odehrávající se v 16. století a líčící nizozemský boj za svobodu, skladatelovi blízký. Hudba zahrnuje ouverturu, meziaktní vstupy, dvě písně Egmontovy milé Klárky, Egmontův sen ve formě melodramu a finále celého dramatu. Samostatně (a často) bývá uváděna jen předehra. Předznamenává celý děj, v němž sice hrdina umírá na popravišti, ale jeho myšlenky vítězí. Beethovenova hudba strhuje svou energičností, pokud je provedena s velkým entuziasmem, a právě toho se jí v podání Severočeské filharmonie Teplice v čele s dirigentem Jiřím Petrdlíkem dostalo; hned začátek večera tak získal výjimečnou atmosféru. Meziaktní hudbu pak doprovázel Jaromír Meduna jako vypravěč líčením obsahu jednotlivých dějství, přednesl také Egmontův monolog, který už Goethe navrhoval podložit hudbou, a Martina Sehylová zazpívala obě Klárčiny písně. Síla zážitku z provedení ouvertury však zastíněna nebyla.
Po přestávce zaznělo dílo u nás jako celek prakticky neznámé, Manfred od Roberta Schumanna. Skladatel je napsal krátce po dokončení své jediné opery Genoveva, podle svých vlastních slov jako další opus určený „k dramatickému provedení“. Manfred je komponován na text stejnojmenné epické básně George Byrona, psané v dialozích. Schumann ke zhudebnění využil formu melodramu. Pro současné provedení byla rozsáhlá skladba sice zkrácena a upravena (s použitím překladu Jaroslava Vrchlického z roku 1901), ale představa o celku narušena nebyla. Naopak, dějovým oproštěním výrazněji vyniklo základní téma Manfredova hledačství a vzpoury, tak příznačné pro romantismus. Značnou měrou k tomu přispěl výkon Zbigniewa Kaliny v postavě titulního hrdiny. Manfredovu titánství, negujícímu nebe i zemi, dodal potřebný vnitřní patos, plně souznívající s hudbou i slovem. O sedm dalších rolí se střídavě podělili Marta Hrachovinová, Anna Theimerová, Jaromír Meduna a Petr Mikeska. Schumannova hudba působí v romanticky vypjatých dramatických situacích ne jako ilustrativní podkres textu, ale jako jakýsi citový komentář k němu. To do celé skladby vnáší zvláštní napětí, které se dirigentu Jiřímu Petrdlíkovi a celé Severočeské filharmonii podařilo udržet nejen v momentech expresivních, ale i v pasážích lyrických a meditativních.

Nahoru | Obsah