Hudební Rozhledy

Marková a Piazzola

Helena Havlíková | 07/19 |Festivaly, koncerty

Jako zrození hvězdy označil jeden z kritiků debut sopranistky Zuzany Markové v titulní roli Donizettiho Lucie z Lammermooru v Marseille už v roce 2014. To jí bylo pouhých 25 let a byl to premiérový záskok. Když se dnes podíváme do hracích plánů divadel, najdeme ji v poslední době jako Lucii z Lammermooru v Benátkách nebo v Janově, jako Violettu ve Florencii, v Palermu, v Benátkách nebo Gildu v Salernu, Elvíru z Belliniho Puritánů v Curychu, ve Frankfurtu a Liège, Donizettiho Annu Bolenu v Marseille, ale i Massenetovu Manon Lescaut v Kolíně nad Rýnem. A má za sebou i řadu rolí v soudobých operách, třeba v Benátkách pětiroli Komorné, Důvěrnice, Číšnice, Milenky a Novinářky v Adèsově Powder Her Face. Ta nejprestižnější divadla se před ní teprve otevírají, ale je jasné, že se prosadila – v italském repertoáru v Itálii, navíc v tak konkurenčním oboru, jakým jsou Gildy, Traviaty, Lucie.

Po absolutoriu konzervatoře a pár sezonách v ostravské opeře odešla Zuzana Marková do zahraničí. A 5. 11. 2018 vystoupila ve Smetanově síni pražského Obecního domu v koncertním cyklu Hvězdy světové opery skutečně jako hvězda. Především je obdařena muzikalitou, díky níž mohla na Pražské konzervatoři vedle zpěvu studovat i dirigování (včetně sbormistrovství) a klavír, má i pohybový a herecký talent a přirozený šarm. Její pražský koncert se opíral o svrchovanou profesionalitu a zvládnutou pěveckou techniku bel canta v měkce znějícím sopránu vyrovnaném ve všech rejstřících, s perlivými koloraturami, intonačně dokonalými intervalovými skoky a širokou škálou dynamiky i perfektně zvládnutou deklamací.
Pro svůj pražský recitálový debut zvolila program tak, aby se blýskla ve své doméně – Donizettim, Bellinim a Verdim. I když začátek koncertu ve výstupu Elviry Walton z Belliniho Puritánů spíše teprve „startoval“ další program, představila hrdinky Donizettiho a Verdiho oper v mnoha nuancích jejich emočního rozpoložení. Byla Lucií z Lammermooru ve chvíli, kdy s nadějí, ale i zlou předtuchou svého osudu vypráví u fontány o přízraku mrtvé ženy, nebo když se v duetu s Enrikem hroutí po zprávě o údajné nevěře jejího milence. Vystihla i klukovskou nezbednost pážete Oscara, když ve Verdiho Maškarním plesu odmítá prozradit převlek svého pána. Zprostředkovala i váhání Violetty mezi svobodným životem kurtizány a závazkem lásky k jednomu muži ve Verdiho Traviatě a dívčí roztouženost naivně zamilované Gildy v Rigolettovi. A přidala ještě Gounodův nadýchaný valčík Julie.
Partnerem Zuzany Markové byl na koncertě italský barytonista Simone Piazzola, sólista předních operních domů, také především v italském operním repertoáru. A jejich hlasy se k sobě báječně hodily, na rozdíl od nedávného koncertu Simony Šaturové s nekompatibilitou jejího něžného sopránu a pavarottiovského tenoru Atally Ayana. Dueta Markové a Piazzoly patřila k vrcholným částem večera s různými odstíny vztahů bratra a sestry v Lucii z Lammermooru, otce a dcery v Rigolettovi nebo otce a milenky jeho syna v Traviatě. Piazzola s měkkým lyrickým barytonem a do detailu propracovaným vyjádřením zpívaného textu se předvedl i v sólových áriích jako hrabě Luna, Renato nebo Germont.
A vyzdvihnout tentokrát zaslouží i výkon Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. Italský dirigent Francesco Ivan Ciampa úsporným, přesným a čitelným gestem nejen soustředěně vedl, ale především inspiroval orchestr k empatii vůči sólistům. Ciampovo vedení se vymykalo našim standardům především citem k sólistům a jejich maximální podporou tak, aby vyzněly jemné finesy bel canta i výrazové nuance rubat, akcentů ve frázích, přechodů v dynamice. Notoricky známé „hity“ z Traviaty a Rigoletta, ale i Lucie di Lammermoor se tak rozsvítily v mnohotvárných barvách a odstínech.

Nahoru | Obsah