Hudební Rozhledy

Adventní koncert s Janou a Hanou Jonášovými

Rafael Brom | 02/19 |Festivaly, koncerty

Zleva Hana a Jana Jonášovy

Sál Bohuslava Martinů Hudební fakulty Akademie múzických umění je tradičním místem pro adventní koncerty Dvořákova komorního orchestru s šéfdirigentem Jaroslavem Vodňanským. A samozřejmě také místem setkávání pro širokou posluchačskou obec, která nevynechala ani letošní program a posezení s přáteli a 3. 12. opět zaplnila sál. Program nesl titul Perly mistrů a byl sestaven z devatenácti populárních čísel, z nichž jedenáct patřilo pěveckému umění jak národní umělkyně Jany Jonášové, tak její dcery Hany Jonášové.
Dirigent orchestru, Jaroslav Vodňanský, zahájil večer Pochodem z opery Rinaldo od Georga Friedricha Händela, jenž orchestr provedl s účinnou snahou o stylové zakotvení a pěkně gradovanou dynamiku. Druhou ukázkou z odkazu téhož barokního mistra byla árie Ombra mai fu z opery Xerxes, kterou do programu vstoupila Jana Jonášová. Za podpory jímavého orchestrálního pléna přednesla slavnou árii s dokonale vyváženou dynamikou hlasu, stylově vyrovnaným tónem a excelentní výslovností.

Následoval Duet z oratoria Mesiáš rovněž od Händela, v němž se po boku Jany Jonášové zaskvěla Hana Jonášová třpytně jasným sopránem, samozřejmě bez mlžného vibrata a s klidnou vroucností. Tento duet je ovšem ve skutečnosti dvěma áriemi po sobě znějícími, nedočkali jsme se tedy ještě očekávaného souznění dvou hlasů. Následující instrumentální část – Air ze 3. Suity pro orchestr J. S. Bacha, BWV 1068 – přednesená jako náladově precizní část programu vystřídala další barokní duet, v tomto případě rovněž z Bachova díla, Kantáty Jesu, der du meine Seele, BWV 78, který v kontrastním tempu k předchozímu něžnému Air potěšil svižnou kanonickou výměnou vokálních partů a skutečně libým souzvukem temnějšího a světlého vokálu. Jaroslav Vodňanský opět dramaturgicky neomylně zařadil jako další hudbu notoricky populární Serenádu C dur ze Smyčcového kvartetu připisovaného Josephu Haydnovi. V Hobokenově katalogu je tento kvartet F dur, op. 3 č. 5 (s druhou větou Andante cantabile v C dur zvané Serenáda) zapsán pod číslem III/17 s poznámkou, že autorství je sporné s tím, že jde o dílo pátera Romana Hoffstettera. Haydn sám zkomplikoval badatelům práci tím, že v roce 1804 kvartety z opusu 3 zařadil do svého seznamu skladeb, a tak tam stále zůstávají. Hudbě však spory o autorství nikterak na popularitě neubírají a Dvořákův komorní orchestr je přednesl v dokonale adventní náladě, přičemž housle hrály s dusítkem, con sordino, a ostatní smyčce je doprovázely v okouzlujícím pizzicatu. Po sladké Serenádě přednesla Hana Jonášová rovněž famózní Alleluja z motetu Exsultate, jubilate W. A. Mozarta v celé kráse svého průbojného sopránu schopného příjemných dynamických nuancí. Po roztomilé pauze zazpívala Jana Jonášová Ave Maria Franze Schuberta, op. 52 č. 6, v Deutschově katalogu č. 839, ve vytříbeném umírněném podání, bez zvýrazněných emocí – jak si samozřejmě Ellenina Modlitba k Panně Marii z poemu Waltera Scotta Jezerní panna, kterou Schubert zhudebnil, zasluhuje. Z odkazu stejného komponisty zazněl dále v programu Německý tanec, v němž dal dirigent charakteristickými akcenty najevo, že jde o jeden z předchůdců vídeňského valčíku. První část večera pak uzavřelo famózní pěvecké komediální extempore Gioachina Rossiniho: Duetto buffo di due gatti neboli Kočičí duet. Obě pěvkyně předvedly nejen svůdné pěvecké dueto, ale samozřejmé s vokály kompatibilní neméně bufózní choreografické představení.
Pro druhou část večera vybral Vodňanský dvě skladby z katalogu Roberta Schumanna – zadumanou Severskou píseň a s dynamicky odstíněnou vřelostí pojaté Snění z Dětských scén pro klavír, op. 15, po nichž následovala adventně slavnostní píseň Panis angelicus Césara Francka, přednesená Hanou Jonášovou s nepřepjatou mírou vroucnosti a pokory. A to obdobnou, jakou přinesla její interpretace písně Hospodin je můj pastýř z Biblických písní, op. 99 Antonína Dvořáka. Kontrast k nim pak vytvořily dvě instrumentální mezihry, Adagietto ze Suity č. 1 Arlézanka od Georgese Bizeta a Humoreska G dur Antonína Dvořáka, op. 101. Po nich nás opět okouzlil zpěv Jany Jonášové, která zazpívala tři části z cyklů Písničky na jednu a dvě stránky Bohuslava Martinů (Hlásný, Děvče z Moravy a Chodníček). Následující dvě skladby patřily duetům – Pastorela Spi, spi neviňátko Jana Jakuba Ryby byla dokonalým příkladem stylově čisté české pastorely a finální vánoční píseň Adeste fideles od Johna Francise Wadeho nadchla vyrovnaným zvukem svého druhu slavnostního zpěvu.
Adventní koncert obdařený vyzrálým orchestrálním výkonem a ozdoben profesionálními pěveckými kreacemi byl i letos krásným večerem kvapného předvánočního času.

Nahoru | Obsah