Hudební Rozhledy

Anna Hostomská: Opera – Průvodce operní tvorbou

Zbyněk Brabec | 04/19 |Knihy a notoviny

Přiznám se, že ke knize Anny Hostomské, resp. k jejímu 7. vydání z roku 1965, mám niterný vztah. Právě tato kniha (první vydání 1955) mně podala o operách první a zásadní informace. Hostomská sice nebyla zdaleka první, kdo u nás takového průvodce operní tvorbou napsal, nicméně s operou a její popularizací měla velké zkušenosti. Spolu s ní se na něm autorsky podílel její choť Mirko Očadlík, Lubomír Dorůžka, Emil Ludvík a Jarmila Brožovská. Kniha byla záhy rozebrána, a tak hned následujícího roku vyšla ve svém 2. vydání. Její obliba trvá dodnes, proto byla neustále znovu vydávána a více či méně redakčně upravována. Ostatně náš trh od té doby nepřinesl nic, co by Hostomské konkurovalo. Pouze Ladislav Šíp vydal v roce 1983 v Supraphonu knihu Česká opera a její tvůrci a v roce 1996 Mladá fronta v českém překladu Velkou encyklopedii opery několika německých autorů doplněnou o některé české opery a další údaje pro českého čtenáře (překladatele libreta do češtiny, premiéry v českých zemích).

Ještě za účasti své autorky došlo k prvnímu výraznějšímu přepracování pro jeho 8. vydání v roce 1993, na kterém se redakčně podíleli další autoři, zejména Helena Havlíková, Václav Nosek a Ivan Ruml. V jejich redakci pak kniha vyšla ještě dvakrát, naposledy v roce 1999. Nejnovější vydání z roku 2018 jako by na tuto verzi rezignovalo. Nový tým autorů, již bez dohledu Anny Hostomské, která zemřela v roce 1995, se k posledním vydáním postavil zády, vrátil do své verze řadu obsahů oper, která tato vydání vypustila, a s novým okruhem autorů dílo významně přepracoval a rozšířil do dosud nejrozsáhlejší podoby. Pod novým vydáním jsou podepsáni jako odborní poradci Rudolf Rouček, mj. autor rozsáhlé předmluvy, a Mojmír Sobotka. Vedle původních textů Anny Hostomské se na práci podílelo dalších 21 autorů, včetně převzatých textů od jejích původních spolupracovníků, např. Lubomíra Dorůžky nebo Jarmily Brožovské. Nechápu, proč z vydání byly zcela odstraněny texty Heleny Havlíkové nebo Ivana Rumla, když ne všechny autory posledního vydání lze označit za operní odborníky. Zmínění autoři navíc napsali své statě ještě pod Annou Hostomskou.
Hostomské Opera má prakticky ve všech vydáních stále stejnou strukturu. Úvodní kapitola, Co je třeba vědět o opeře od Mirko Očadlíka, je součástí všech vydání, byť již ve zmíněném 8. byla upravena, aniž by bylo uvedeno kým. Kniha pokračuje velkou kapitolou o nejstarších operách a dále je rozdělena do kapitol podle jednotlivých národních kultur (není to již přežité?), které se již v 8. vydání rozšířily o španělskou operu (byť s jediným dílem) a v posledním vydání ještě o opery bulharské, rumunské a japonské. V posledním vydání došlo k logickému přesunutí oper H. Purcella a G. F. Händela z kapitoly o anglické opeře do úvodní kapitoly o nejstarších operách. Podle mého názoru i přesun Weillovy opery Vzestup a pád města Mahagony z americké do německé kapitoly je logický, neboť toto své stěžejní dílo Weill ještě komponoval a uvedl v Německu, před svým odchodem do Ameriky.
V původních vydáních každá opera obsahovala přehled hudebních čísel, který později sama Anna Hostomská vyřadila (bohužel) spolu s přehledem literatury k jednotlivým operám. Poslední vydání také pokračuje v uvádění originálního názvu oper a jejich českého překladu a rovněž upouští od jmen překladatelů libret cizích oper do češtiny a dat českých premiér. První vydání také obsahovala přehled operních nahrávek na československých gramofonových deskách, který dnes samozřejmě nemá žádný smysl. Ale na některé referenční nahrávky k jednotlivým operám by se mohlo upozornit, tak jak je uvádějí např. Harenberg nebo Knaur. Hostomská napsala svého operního průvodce před více než šedesáti lety. Za tu dobu se velice proměnil nejen náš společenský život, ale i uvádění oper. V 50. letech se např. barokní opery téměř nehrály, zpívalo se v českých překladech a výběr operních titulů podléhal přísné cenzuře, což ovlivnilo zejména (ne)uvedení oper s náboženskou tematikou. Změnil se ale i estetický pohled na některá díla. Proto se původní texty průvodce upravovaly, což se dělo především od zmíněného 8. vydání, které vyšlo již ve svobodné společnosti.

Srovnáme-li jednotlivá vydání díla Anny Hostomské, tak musíme konstatovat, že po statistické stránce docházelo k neustálému nárůstu zpracovaných operních titulů, byť některé byly vypuštěny, který se rozrostl z původních asi 260 na dnešních zhruba 630. Které opery v průvodci mají být a které jsou tam zbytečné? Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Srovnání se zahraničními operními průvodci ukazuje, že vedle titulů, které nikde nesmí chybět (Rigoletto, Carmen, Tosca), je celá řada oper, které se v některých publikacích objevují a v jiných nikoli. V posledním vydání mi chybí zejména opery Lidský hlas (Poulenc), Návštěva staré dámy (Einem), Popelka (Massenet), Svatý František z Assisi (Messiaen), Láska z dálky (Saariaho), Fierrabras (Schubert) nebo Platée (Rameau). Nechápu, proč např. z Blacherovy tvorby se rozebírají jeho okrajová díla, když Potopa nebo zejména Pruská pohádka tam není uvedena vůbec apod. Opera – průvodce operní tvorbou Anny Hostomské vyšla ve svém 11., výrazně přepracovaném vydání. Nevím, zda jde do nekonečna tohoto průvodce recyklovat, právě vzhledem k výše uvedeným změnám. A je to vůbec ještě dílo Anny Hostomské? Přivítal bych, kdyby se u nás objevil autor (nebo kolektiv autorů), který by napsal zcela nového původního operního průvodce, který by vycházel ze současného provozování oper a z nejnovějších hudebně-vědeckých a estetických poznatků, nebo alespoň překlad díla zahraničního, doplněného speciálně pro českého čtenáře.
Obsáhlejší recenzi najdete na www.hudebnirozhledy.cz

Anna Hostomská a kolektiv: Opera – Průvodce operní tvorbou. Nakladatelství NS Svoboda, Praha, 2018, vydání jedenácté, přepracované a rozšířené, 1468 stran. ISBN 978-80-205-0637-5.

Nahoru | Obsah