Hudební Rozhledy

Klavírnictví na rozcestí - Od počátků do roku 1938

Jakub Zahradník | 04/19 |Svět hudebních nástrojů

Výroba mechanik ve firmě PETROF, 1930

Od geniálního a málem zapomenutého vynálezu klavíru Bartolomeem Cristoforim v italské Florencii kolem roku 1700 uběhlo přibližně sto let, než se v zemích západní a střední Evropy a v Americe prosadily velké manufaktury vyrábějící stovky, ba tisíce nástrojů ročně. Historie osvědčila, že pro výrobu klavírů je nejdůležitější budování značky a sériová výroba. Sériová výroba především zlevňuje, tedy zpřístupňuje drahý nástroj, jakým klavír je, široké veřejnosti. Velikost provozu rovněž značí prodejní sílu a soběstačnost. A budování značky – nic ve světě klavírů není důležitější než to, aby se klavír stal trofejní záležitostí. Vedle těch velkých a slavných se na vzrůstající popularitě nástroje dobře živily tisíce malých výrobců. To vidíme dle strmého nárůstu dílen v průběhu druhé poloviny 19. století. Tehdy žilo na světě největší množství výrobců klavírů – tisíce. Dnes jich celosvětově počítáme jen pár desítek...

V Rakousku, jehož byly české země součástí bezmála 300 let, se všechno nejdůležitější, tedy i výroba klavírů, odehrávalo ve Vídni, kde ze stovek slavných provozů – jmenujme jich alespoň pár: Streicher, Gloss & Pflug, Stelzhammer, Gebr. Stingl, Ehrbar – do dnešních dnů přetrvala pouze světoznámá firma Bösendorfer (zal. r. 1828). Probouzející se národní vědomí Čechů vyústilo nakonec v samostatný stát, což byl jeden z výsledků první světové války. Ta měla na klavírnický obor vliv zejména ten, že se propadla výroba, propouštěli se dělníci, docházelo k poruchám dodávek materiálů a poklesu odbytu, pracovníci museli na frontu... Po ní, i přes vznik nových státních útvarů, podniky majitele nezměnily, pokračovalo se dál.
Ale vraťme se ještě o trochu zpět, do oněch krásných časů před expanzí průmyslové výroby klavírů. Do poloviny 19. století tuzemští provincionální výrobci nemohli konkurovat velkým vídeňským a německým podnikům. Většina nástrojů se sem dovážela. Nicméně málo lokálních klavírníků tu také nebylo a někteří dosahovali vysoké evropské úrovně. Vhled do této problematiky přinášejí knihy od Bohuslava Čížka Historické klavíry v Čechách a na Moravě. Zde se setkáváme se jmény jako Bachmann a Buchta (v Brně), Balley (v Plzni), Hloušek, Giřikowský, Kolb, Sauer, Still, Ullrich, Wlaský (v Praze), Kalles (v Litomyšli), Kratochvíl (v Jindřichově Hradci). Řada českých výrobců odešla do Vídně, např. Dohnal, Heitzmann, Jakesch, Pfeifer, Schantz, jiní přišli do Čech, aby zde zakotvili, jako Eisenhut (pův. z Dolních Rakous do Litoměřic), Herberth (z Darmstadtu do Prahy), Reysz (z Hannoveru do Českých Budějovic), Kaspar Schmidt (ze Štýru do Prahy), Weimes (z Kempen do Prahy). Ponětí o tom, kolik historicky žilo českých stavitelů klavírů, přináší zatím asi nejpodrobnější soupis pořízený Vlastimilem Pavlíkem v jeho samizdatu O klavírech trochu jinak z roku 2017. Ten zmiňuje pro období zhruba mezi léty 1750 až 1990 okolo 500 českých výrobců pian v českých zemích a asi 80 ve Vídni.
„Za Rakouska“ bylo zvykem, že mladý člověk šel „na zkušenou“ do světa. Stal se postupně učedníkem, tovaryšem a nakonec mistrem, a zůstal buď v cizině, nebo se vrátil na svou rodnou hroudu. Rody Buchtů, Bachmannů nebo Kallesů stavěly klavíry po dobu 100–150 let. Stejně začal i dobře známý příběh Antonína Petrofa, jehož otec Jan byl truhlářem, a co je známo méně, i jeho bratr Josef byl klavírníkem. Antonín Petrof odešel ke strýci Heitzmannovi – jak jinak než výrobci pian – do Vídně a po návratu do Hradce Králové založil dílnu, ze které rozvinul světově proslulou firmu PETROF.
Na přelomu 19. a 20. století došlo také k završení vývoje křídla i pianina a ustálení komorního a na výšce 440 Hz. Díky důkladným německým teoretickým pracím se stalo know-how výroby pian veřejným majetkem. Stavitelé na to reagovali patenty, na něž výrazně upozorňovali na litinových rámech a resonančních deskách. Nymfy, andělíčky, božstva a přírodní výjevy na klávesových nástrojích minulosti nahradila romantika nálepek na resonanční desce s továrním objektem s vesele kouřícími komíny – tak průmyslová doba změnila pohled na krásno.
I když bývá dnes počátek průmyslové výroby klavírů u nás ztotožňován s letopočtem 1864, kdy pětadvacetiletý Antonín Petrof postavil první piano ve své dílně v Hradci Králové (tovární výrobu zahájil zhruba o deset let později), mnozí tehdy známí výrobci, například stavitel orchestrionů a později elektroklavírů August Riemer v Chrastavě, už byli zavedeni delší dobu. Ve stejném roce jako Petrof založil svůj provoz také Arthur Proksch v Liberci. Ten měl později také filiálku ve Vídni. Z těch význačnějších se dále připomínají v r. 1876 Franz Scholze ve Varnsdorfu – o továrenském provozu lze zřejmě mluvit až od r. 1891, kde s ním pracovali dva ze čtyř synů. V r. 1914 pak byl otevřen provoz dalších dvou synů Scholzeových v Jiříkově (Georgswalde), který později zkrachoval a byl převzat mateřskou firmou. Roku 1868 se připomíná Gustav Rösler, původně v Drážďanech a po několika stěhováních, zhruba od roku 1880, v České Lípě. Od r. 1872 existovala dílna Josefa Brože v Praze, r. 1922 se přestěhovala do Velimi. Roku 1882 zahajuje výrobu E. H. Raehse v Liberci. V létech 1923–1929 se na čas objevuje jeho společná značka zřejmě s Prokschem REPIA (REichenberger PIAnowerkstätten). Roku 1890 objevuje světlo světa značka Koch & Korselt v Liberci, v r. 1903 se přeměnila na obchodní společnost a vstoupil do ní Rudolf Soyka a další společníci, aby umožnili rychlejší rozvoj. Roku 1892 se připomíná Leonard Sieber v Žatci (byl předtím v Rumburku) a roku 1899 Eduard Wawrsich se dvěma bratry v Liberci. Roku 1900 otevřel F. C. Förster svou druhou fabriku značky August Förster v Jiříkově, která se roku 1919 stala na mateřské firmě v Löbau nezávislou. Důvod pro otevření: výhodnost vlastnit továrny ve dvou zemích z důvodů celních. Roku 1907 otevřel v Jičíně svou živnost František Rous, z níž ve 20. létech vzdor nemalým těžkostem rozvinul velkou fabriku. Roku 1910 se připomíná další větší výrobce Josef Kašpar v Hradci Králové. Firma Lídl & Velík začínala v Boskovicích roku 1910 a v r. 1924 otevírá továrnu v Moravském Krumlově, produkovala také cimbály a harmonia. Roku 1905 se dali dohromady klavírníci Hnátek, Kašpar a Kopecký a vstupem movitého společníka vzniká r. 1913 v Zákolanech značka Dalibor, která měla od roku 1923 reprezentativní prodejnu v Praze. Ve 20. létech otevřel továrnu Karel Marha v Jaroměři, později se značka jmenovala Bratří Marhové, po smrti mladšího bratra opět jen Marha. Roku 1927 se na půdorysu staršího jihlavského klavírního provozu objevuje filiálka vídeňské značky Hofmann & Czerny. Do roku 1930 se datuje vznik Družstva pro výrobu Klavírů TRIO v Březníku. A tak dále.
S odstupem doby, při bližším seznámení se s větším množstvím klavírů české výroby do druhé světové války, se jeví jako prvotřídní především značky PETROF, August Förster a Scholze. Také Gustav Rösler stavěl piana na vysoké úrovni. Na inzerát se ale dodnes prodávají piana například těchto značek: Albert z Ústí n. L., Lorenz z Trutnova (po smrti Wenzela Lorenze převzali provoz jeho synovci, bratři Pohlovi, piana pak nesou označení Lorenz Neffe). Dále Hlucháň – Brno, Akord, což byla levnější řada firmy Petrof, Bárta – z Hradce Králové, Kopecký a syn – Praha, Lehmann – Liberec, Giřikowsky, Novotný, Novák – Praha (Novotných a Nováků zde bylo ale více), Ducháček, Bonhard, Jílek – Turnov, Lutz – Chomutov a další.

Řekněme si nyní něco více k důležitějším firmám. Reálie firmy PETROF jsou poměrně dobře popsány nejen firmou samotnou (která se vždy vzorně starala o vlastní propagaci). Firma stála vždy na špici vývoje, jako první v Čechách zavedla mnoho novinek (křížostrunný litinový rám, anglickou mechaniku...) a jako první se svého času stala také materiálově zcela soběstačnou (to již dnes není žádná firma). Měla vlastní zastoupení v Londýně, Vídni a dalších centrech. Na přelomu století začala zavádět modelovou řadu pianin označovanou písmeny. Jestliže například model D má původně výšku 130 cm, později se jeho výška snížila na 120 cm, a tak to bylo většinou se všemi modely – patrná je tendence pianina snižovat. Setkáváme se s modely 105, 114, 120, 126, 130 a 135 cm vysokými, nejvyšší model A – koncertní a orchestrální pianino – je vysoký 143 cm a někdy se vyskytuje se čtvrtým pedálem, který zvedá dusítka basových strun. Jsou to všechno nástroje bez výjimky velmi dobré až vynikající. Jejich tón je dosti přímý, nárazový. Za první republiky byly činěny pokusy obejít se u baraše bez sloupků, nebo je nahradit vlastní patentovanou železnou konstrukcí, od roku 1932 byl postupně montován samonosný rám.
Křídla zn. PETROF z té doby jsou podobného zvukového charakteru. Firma zavedla stupnici od římské číslice I (pro koncertní křídlo) po model V a zřídkavé modely VI a VIa (ten je pouze 135 cm dlouhý). Tato stupnice přešla našim uživatelům do krve až do té míry, že podle ní dovede každý hudebník, ba i laik určit délku křídla, aniž by znal jeho délku v centimetrech. Každý má tedy v oku model I (zhruba 280 cm), II (okolo 235 cm), III (přibližně 185 cm), IV (kolem 170 cm) a V (150–160 cm). Zajímavé je, že jedna délka – okolo 215 cm – v této škále chybí!
Tón křídel PETROF je velmi osobitý a českým hudebníkům i posluchačům je tak zalezlý pod kůži (většinou na nástrojích této značky vyrostli), že pro ně představuje zvukový vzor. Zvuk meziválečných křídel PETROF je přímý, nárazový, halasný, přitom vřelý, výrazně u nich zní celý korpus nástroje. Tato estetika nástrojům PETROF zůstala i v pozdějších dobách a je považována za jakýsi typický český tónový charakter.
Na „opačném pólu“ z českého hlediska stojí velmi zpěvný a jaksi pastelový zvuk nástrojů firmy August Förster. Je to letitě u nás druhá nejoblíbenější značka a někteří učitelé i hráči jí dávají přednost před PETROFEM. Povědomí o ní se do dnešních dnů uchovalo proto, že klavíry pod tímto označením byly v Čechách vyráběny až do doby poměrně nedávné, málokdo ale ví, že se stále vyrábí, za humny, v městečku Löbau. Modelové řady (rozměry) jsou trochu jiné než u Petrofů, například skříně pianin modelů 110, 124 a 132 jsou hlubší. Försterova továrna byla ochotna zajít snad nejdále, co se týče neobvyklých nástrojů a jejich technického řešení – vyrobila čtvrttónové křídlo i pianino, šestinotónové harmonium, klavír s alternativní Heroldovou klávesnicí (vynález Františka Herolda z 20. let), křídlo s čtyřchóry, kde ladicí kolíky jsou přichycené přímo v litinovém rámu kontramatkami bez použití količníku, a další kuriozity.
Firma Scholze (a synové) vyrobila nástrojů méně než dvě předchozí zmíněné, měla reprezentativní klavírní dům v Ústí nad Labem. Pianina mívají jakoby nekonečně dlouhý dozvuk, jejich tón není tolik konkrétní jako v případě Förstera nebo obzvlášť Petrofa, zato je nesmírně podmanivý. Firma vyráběla poměrně vysoká, robustní pianina s výše položeným hracím stolem, ale nejrozšířenější modely jsou ty střední – 130 cm. Křídla byla také vyráběna ve všech velikostech od 136 do 280 cm a používala se pro ně číselná řada I – VI, ale ne vždy: Velké modely křídel S (210) a G (280 cm) patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás vyrobeno.
Porovnání výroby zmíněných tří značek v číslech: U roku 1939 nacházíme u firmy Scholze údaj o opusovém čísle 10 200, u Petrofa 57 100, u obou továren Förster 78 240.
Mimořádně kvalitní dílenské zpracování nacházíme u značky Rösler, zejména za života zakladatele, který zemřel r. 1891. Pianina mívají hezkou, na první pohled charakteristickou vyřezávanou výzdobu vrchního rámečku. Křídla z 20. a 30. let 19. století mají hranatější tvar a širší struníky, v nichž jsou kolíky chorů řazeny na přeskáčku po třech vepředu a vzadu (jako u Steinwaye).
Opusová čísla některých dalších výrobců: Dalibor 12 500 (k roku 1945), Hofmann & Czerny 37 500 (1939), Rösler 23 100 (1939), Koch & Korselt 29 350 (1949), Albert 6 500 (1918), Proksch 12 000 (1915), Raehse 7 700 (1927). Ale zlaté časy měly brzo skončit a vše mělo být dost jinak. Ale o tom zase příště.

Nahoru | Obsah