Hudební Rozhledy

Lukáš Herold o soutěži Talent Prahy 5

Ludvík Kašpárek | 03/19 |Události

Lukáš Herold

Lukáš Herold, radní pro kulturu Městské části Praha 5, nejenže stál přímo u zrodu soutěže Talent Prahy 5, určené pro mladé hudební talenty z této části hlavního města, ale věrně ji provází po celou dobu její existence. Je tedy vedle Leoše Svárovského, který kromě toho, že přijal post předsedy poroty soutěže, každý koncert vítězů s PKF – Prague Philharmonia diriguje, jedním z těch nejpovolanějších, které je možno vyzpovídat a soutěž našim čtenářům přiblížit…

  • Jak dlouho již Městská část tuto výjimečnou soutěž pořádá a pro jakou věkovou skupinu je určena?
    Je to až neuvěřitelné, že se koná již 12. ročník Talentu. Mám pocit, že to není až tak dávno, kdy jsem společně s tehdejší zastupitelkou Evou Kalhousovou přesvědčoval jednotlivé ředitele základních uměleckých škol, aby s námi, s radnicí městské části, šli do tohoto projektu. Tehdy říkali, že soutěží se organizuje relativně dost a že by to byla pro ně a hlavně pro děti další zátěž. Ale komu se poštěstí z úrovně žáka základní umělecké školy si zahrát jako laureát této soutěže se špičkovým profesionálním orchestrem PKF – Prague Philharmonia a spolupracovat se světoznámým dirigentem Leošem Svárovským? Myslím, že to rozhodlo. Být sólistou takového orchestru, to je zážitek a zkušenost na celý život. Krom toho všechny koncerty nahráváme, a tak děti mají na památku CD. Česká filharmonie začala s podobným projektem před několika lety a někdo mi říkal, že se volně inspirovala naším Talentem.
    Po několika drobných změnách v průběhu let se ustálily tři základní kategorie: soutěžící do 15 let, soutěžící do 26 let a třetí skupinou jsou studenti hudebních konzervatoří a jiných vyšších odborných hudebních škol či vysokých škol ve speciální kategorii Mimořádný talent. Protože soutěž byla a je zaměřena především na děti, je tato kategorie vypsána s omezením maximálně jednoho postupujícího s možností vystoupit na závěrečném koncertu. Všichni zároveň musí buď působit nebo bydlet na „velké“ Praze 5, tedy v Prahách 5, 13 a 16.
  • Pokud vím, Praha 5 má i mezinárodní kontakty. Do soutěže tedy zvete rovněž mladé hudebníky z družebních měst a městských částí...
    Tak jako asi každá městská část či město má i Praha 5 svá partnerská města. Kromě získávání zkušeností se snažíme o spolupráci právě v oblasti kultury a sportu. O talent byl vždy velký zájem jak ze strany radnic, tak tamních hudebních škol. Na závěrečném koncertu tak pravidelně vystupují například děti z Bratislavy Petržalky, rumunského Aradu či budapešťské Ujbudy. Přestože výkony všech zahraničních dětí jsou mimořádné, myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že se vždy těšíme na Maďary, jejichž výkony jsou fascinující. Je však třeba dodat, že zahraniční účinkující jsou hosty našeho závěrečného koncertu, a nejsou tedy zařazeni do soutěžních přehrávek. Kvalitu své hry však musí prokázat poslanou nahrávkou…
  • Jaký je zájem veřejnosti o koncert vítězů soutěže?
    Koncert laureátů se pravidelně koná ve velkém sále Národního domu na Smíchově. Většinou bývá téměř zaplněn. Přál bych si do budoucna, aby chodilo na tento jedinečný koncert lidí ještě víc, a to vůbec ne jen proto, že je zdarma, ale především proto, že výkony všech účinkujících stojí za poslech i aplaus. Za oněch dvanáct let se nikdy nestalo, že by někdo z dětí své vystoupení nezvládl, „vybouchl“. Mnohdy šlo o fenomenální výkony, při kterých celé publikum ani nedýchalo. Občas mě mrzí, že posluchačů není víc; možná si říkají, že jde o nějaké dětské amatérské vystoupení, ale pravý opak je pravdou. Na propagaci koncertu laureátů musíme do budoucna ještě zapracovat.
  • Jak se osvědčuje vaše spolupráce s orchestrem PKF – Prague Philharmonia a dirigentem Leošem Svárovským?
    Na to je jednoduchá odpověď. Bez PKF – Prague Philharmonia a Leoše by prostě tato soutěž nebyla. Nadšení, s nímž ředitel orchestru Radim Otépka šel do tohoto projektu a přesvědčil o něm všechny hráče, bylo až neuvěřitelné. Stejně tak srdce, které do toho dal a již dvanáct let dává Leoš Svárovský. Pro mne je to jedno velké „déjà vu“. Jako dítko jsem deset let chodil na piano k mamince Leoše, naše rodiny se znaly a navštěvovaly a já se od Věry Svárovské dovídal o prvních úspěších Leoše jako vynikajícího flétnisty a později dirigenta. Po doporučení tatínka Leoše, uznávaného fagotisty Národního divadla, jsem začal hrát na hoboj a snil o kariéře v České filharmonii. Osud mě ale nakonec zavál do politiky a jeden z mých prvních počinů na městské části bylo vytvoření této soutěže právě s Leošem. Poděkovat však musím i všem ředitelům základních uměleckých škol, všem pedagogům, kteří děti na toto klání připravili, a v posledních letech také zastupitelce Marii Ulrichové-Hakenové, která mi s organizací pomáhá nyní. Myslím, že jsem měl prostě setsakramentské štěstí, protože všichni, kteří se na organizaci Talentu vždy podíleli, byli fajn.
  • Můžete jmenovat alespoň několik mladých hudebníků, kteří se úspěšně zařadili do hudebního života?
    Možná za všechny jeden příklad. Jde o hornistku Kateřinu Javůrkovou, hráčku České filharmonie, vítězku Pražského jara a držitelku mnoha dalších významných ocenění. Ta začínala na Praze 5 u ředitele ZUŠ Na Popelce Tomáše Krejbicha.
  • Samozřejmě, že Městská část Prahy 5 má v kulturní oblasti mnohem širší záběr než tuto úspěšnou soutěž mladých hudebníků. Co v dalších oblastech kulturního života Praha 5 pořádá nebo připravuje?
    Pokud mám zůstat u hudby, určitě musím zmínit již deset ročníku festivalu Jazzon5, který městská část spolupořádá v Jazz Docku, chystáme třetí ročník Open Air koncertů filmových melodií v Kinského zahradě, v uších mi ještě znějí melodie z tradičních adventních koncertů či „Rybovky“ pořádané každoročně Bach Collegiem Praha v kostele sv. Václava. Krásný byl jejich koncert k 100. výročí vzniku Československa. Kulturní nabídka je na Praze 5 opravdu pestrá. Máme tu Švandovo divadlo, Muzeum skla provozované Nadací Jana a Medy Mládkových v letohrádku Portheimka, ale i Febiofest či divadlo Bratří Formanů. Všechny tyto aktivity finančně podporujeme a jsem tomu jako radní za kulturu rád, že naše městská část je vůči nim tak vstřícná.

    Nahoru | Obsah