Hudební Rozhledy

Film Music Prague tentokrát i nefilmově

Vladimír Říha | 10/19 |Horizont

Valentina Lisitsa

Osmý ročník Festivalu filmové hudby (Film Music Prague) letos připravil dvě novinky. Termínově se posunul z dubna na začátek února (1.–4. 2.) a hlavně organizátoři v čele s Nikolou Bojčevem, zakladatelem a hlavní organizační duší celé akce, přidali do programu jeden koncert nefilmové hudby od filmových skladatelů, který festival zakončil ve velkém stylu.
Tradiční čtyři víkendové dny přehlídky letos nabídly opět spoustu zahraničních hostů – skladatelů, aranžérů, manažerů a zástupců dalších profesí, které souvisejí s filmovou hudbou, tímto novým fenoménem pro generace, v nichž stále více začíná převažovat ta nejmladší s některými novými zálibami, čemuž se i tento festival velice dobře přizpůsobuje. Možná i to, že ho organizuje velice mladý tým, je zárukou, že se liší od dalších podobných akcí u nás. Navázal také dobré vztahy se starším „bratrem“ – Festivalem filmové hudby v polském Krakově (ten chystá na květen již 12. ročník), a diskuse zástupců obou festivalů byla jednou z nejzajímavějších v programu panelů opět konaných v Kaiserštejnském paláci na Malé Straně.

Ze zmíněných hostů sice nepřijela největší hvězda, britský skladatel John Powell (na poslední chvíli se omluvil pro vážné rodinné důvody), takže první koncert s názvem Stars of Hollywood: John Powell v pražském Rudolfinu se konal v pátek 1. 2. bez jeho účasti. Filharmoniky města Prahy dirigovala Miriam Němcová a společně s Kühnovým smíšeným sborem (Jaroslav Brych) připravili přehlídku Powellových melodií z filmů jako Jak vycvičit draka, Star War Story, Agent bez minulosti a dalších hlavně animovaných fantasy a pohádek, čímž potěšili mnoho dětí v publiku. Powella nahradil aspoň zčásti jeho aranžér Batu Sener, jenž pomohl při přípravě večera, kde velký provozovací aparát skvěle vedla Miriam Němcová.
Dva následující koncerty ve Foru Karlín patřily právě spíše divákům televizních seriálů stanice Netflix. Držitelé Emmy, američtí skladatelé a muzikanti Kyle Dixon a Michael Stein, se svými syntezátory potěšili především fanoušky seriálu Stranger Things. V podobném stylu pak pokračoval v následném „after party“ koncertu tamtéž finský perfomer a hráč na syntezátory Sebastian Kier zvaný Kebu, uzavřený doslova v kleci složené z množství syntezátorů, mezi nimiž se pohyboval a hrál své úpravy elektronické hudby Vangelise, Tangerine Dream aj.
A tak nejvíce skutečně filmovou událostí byl nedělní koncert (3. 2.) také ve Foru Karlín věnovaný hudbě k filmům amerického režiséra Ridleyho Scotta. Hrála Praga Sinfonietta řízená Chuheiem Iwasakim, zpíval sbor Vox Praga, zahraničním hostem bylo další známé filmové jméno, skladatel Harry Gregson-Williams, jenž řídil jako host svou hudbu ke snímku Marťan. Ale i hudby k tak známým snímkům jako Království nebeské, Exodus (též od něj) nebo Blade Runner (Vangelis), Soupeři (Howard Blake) či Hannibal (Patrick Cassidy) doprovázené na velkém plátnu za orchestrem úryvky z filmů vytvořily působivý večer, jenž byl filmovým vrcholem přehlídky. Pěvecká sóla ve známé italské „operní“ scéně z Hannibala přednesli Karolína Žmolíková a Ondřej Benek.

Největší zážitek a velké překvapení si ale přichystal festival na závěr. Ve zmíněném nefilmovém koncertě slavných filmových autorů v pondělí v bohužel nepříliš zaplněném sále Žofína hostovala Filharmonie Hradec Králové, opět Kühnův smíšený sbor, sólisté a vše řídil mladý německý dirigent Christian Schumann. V programu Remember Them v charitativním koncertu pro UNICEF jsme vyslechli v evropské premiéře na úvod skladbu šestaosmdesátiletého Johna Williamse Song For World Peace, krátké fanfárovité slavnostní dílo, jež bylo následováno českou premiérou Koncertu pro klavír a orchestr Ruin and Memory dalšího známého „filmového“ Američana, Howarda Shorea. Sólistkou skladby, která je velkou poctou autora Fryderyku Chopinovi, bravurně ve srozumitelném a bravurně napsaném díle, byla známá ukrajinská hvězda Valentina Lisitsa. Naprosto šokující byl úplný závěr, další česká premiéra, oratorium pro tenor, baryton, smíšený sbor a orchestr od Brita Johna Powella nazvané Pruské requiem. Přede dvěma roky premiérované dílo je poctou obětem první světové války a dává obrovskou šanci tenoristovi Petrovi Nekorancovi (zpívá téměř po celých 80 minut), barytonistovi Borisu Prýglovi, orchestru i sboru expresivním podáním emotivní skladby zapůsobit na posluchače. Zejména závěrečná scéna, kdy oba zpěváci se otočí zády k publiku a vedou „dialog“ se sborem (mrtvých padlých), působí více než válečné filmy. Ohlas byl veliký a skvělá tečka za festivalem. Snad se tohoto díla dočkáme někdy brzy i s překladem nebo alespoň stručným obsahem.

Nahoru | Obsah