Hudební Rozhledy

Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur

Jaroslav Someš | 05/19 |Přímé přenosy z MET

Anna Netrebko (Adriana Lecouvreur) a Piotr Beczała (Maurizio)

Na rozdíl od La traviaty není Adriana Lecouvreur inscenací vzniklou přímo pro Met. Režisér Sir David McVicar se svým tvůrčím týmem ji vytvořil v roce 2010 pro Royal Opera House v Londýně, od té doby proputovala Evropu, až nyní dospěla do USA. Scéna (Charles Edwards), kostýmy (Brigitte Reiffenstuel) i choreografie (Andrew George) zůstaly stejné, jen hudebního nastudování se v Met ujal Gianandrea Noseda. Změnilo se samozřejmě také pěvecké obsazení, z původního londýnského zbyl jen Maurizio Muraro jako kníže de Bouillon. Inscenace má všechny znaky McVicarových režií, až činoherní propracovanost jevištního dění, atraktivní design a vyšperkovanost množstvím drobných nápadů. Základem scény je dřevěná maketa barokního jevišťátka, která je otočná, takže můžeme nahlížet jak ze zákulisí do sufit, tak do šatny vzadu za jevišťátkem, i zpředu frontálně, když se na něm odehrává baletní Paridův soud s využitím dobové scénické mašinérie. Není to samoúčelný výtvarný nápad; romantický příběh podle Scribova dramatu se v divadelním prostředí odehrává, herečka Adriana je jeho tragickou hrdinkou, a navíc je teatralita klíčem k zápletce samé.

I když bývá Francesco Cilea řazen k veristům a jeho Adriana Lecouvreur měla světovou premiéru až v roce 1902, Gianandrea Noseda ve svém hudebním nastudování klade důraz zejména na pasáže lyrické. Jak barvou hlasu, tak formou projevu odpovídá takovému přístupu i výběr představitelů hlavních rolí. V prvé řadě je to Anna Netrebko jako Adriana, v této chvíli po všech stránkách asi nejlepší volba pro tuto roli. Velká pěvecká i herecká osobnost, navíc obdařená charismatičností hvězdy, což je právě pro postavu Adriany nezbytné. Každá její scéna (včetně deklamace Racinovy Faidry jako melodramu) uchvacovala. Anita Rachvelišvili jako její sokyně, kněžna de Bouillon, vládne nádherným temným altem a podmanivým dramatickým spárem v hereckém projevu. Postavu, kterou žárlivost dožene až k vraždě, chápe ve vší složitosti; v árii „Acerba voluttà“ ve 2. dějství dala nahlédnout do kněžnina nitra strádajícího touhou po lásce. Právě na postavě Maurizia v podání Piotra Beczały lze ukázat rozdíl mezi McVicarovou inscenací v Londýně a v New Yorku; v Covent Garden byl Jonas Kaufmann pod taktovkou Marka Eldera vášnivější a také hrdinštější, Beczała je milovníkem měkčím a něžnějším. Hlasově je ovšem i on stále ještě ve špičkové formě. Z ostatních pěvců zaujal především italský barytonista Ambrogio Maestri citlivým pěveckým i hereckým podáním inspicienta Michonneta.

Met in HD – Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur. Libreto Arturo Colautti, dirigent Gianandrea Noseda, režie Sir David McVicar, scéna Charles Edwards, kostýmy Brigitte Reiffenstuel, světelný design Adam Silverman, choreografie Andrew George. Premiéra 31. 12. 2018, přímý přenos z Metropolitní opery 12. 1. 2019, psáno ze záznamu 20. 1. 2019.

Nahoru | Obsah