Hudební Rozhledy

Euryanthe jako příběh z psychiatrického sanatoria

Karla Hofmannová | 03/19 |Zahraničí

Sedící Jacquelyn Wagner (Euryanthe) a eresa Kronthaler (Eglantina

Carl Maria von Weber je představitelem německé romantické opery a jeho Euryanthe se odehrává v rytířském prostředí. Na libreto Helminy von Chézy vznikla opera s životem kypícím hudbou, bohatou na efektní pěvecké příležitosti a s mnoha zápletkami a překvapivými zvraty. Inscenovat ji však v reáliích rytířské doby by pro dnešního diváka nebylo přesvědčivé. Inscenátoři zvolili sterilní neutrální prostředí, ve kterém je možné si představit cokoli. Třeba i terapii v psychiatrické léčebně.
Tomuto výkladu nahrává prázdný, čistý, bílý, klasicistní sál s velkými okny a velkými vstupními dveřmi. Ten nahrazuje honosný dvůr krále Ludvíka VI. V pravém portálu je umístěna postel s lůžkovinami, sloužící jako útočiště pro hlavní postavy v depresi. Těmi jsou rytíř Adolar, který se vrátil z křížové výpravy, a zdá se, že trpí postraumatickou poruchou z válečných hrůz, ale především teskní po snoubence Euryanthě.

Jeho druh Lysiart je závistivý a vypočítavý padouch, který Euryanthu miluje také a vyprovokuje Adolara k sázce. Když Euryantha neodolá jeho svodům, propadne celé Adolarovo jmění a statky jemu. Euryantha je vylíčena jako milující a věrná, ale naivně důvěřivá. Svěří své družce Eglantině tajemství smrti Adolarovy sestry Emy a zrádná přítelkyně se zmocní i prstenu Emy jako důkazu. Spolu s Lysiartem dokáží, že Adolar nejenže přijde o svůj majetek, ale ještě v návalu hněvu zavrhne Euryanthu. Další děj je skutečně fantaskní, ale probíhá opět v daném prázdném prostoru. Adolar vede Euryanthu do pomyslného lesa, kde ji chce zabít. Tam ho ohrozí velký had, díky neohroženosti Euryanthy je ale zachráněn, a tak se z vděčnosti vražda nekoná. Nechá ovšem snoubenku v lese, kde ji najde král Ludvík na lovu. Ujme se jí, ale Adolarovi a společnosti oznámí, že Euryantha zemřela. Eglantina hystericky jásá a pochlubí se svým činem, čímž se znechutí dokonce i Lysiartovi, který ji probodne a je zatčen jako vrah. Vstoupí Euryantha a očistí se před lidmi i králem a happy end je na světě.
Christof Loy přistoupil k realizaci režie střídmě a použil několik silných a překvapivých prvků. Nepřítomně hledící a po posteli posedávající a polehávající depresivní Adolar, ztvárněný Normanem Reinhartem, ničím nepřipomíná operního milovníka, jen zvučným, zpočátku menším tenorem, s postupně narůstajícím volumenem a dominantním bel cantem, vtahuje diváka do děje. Dokonce ani setkání s Euryanthou ho neprobere z letargického stavu. Ta je z podstaty postavy odsouzena k depresivní pozici vzdychající a zoufalé dívky, její pěvecké schopnosti jsou ovšem fascinující. Německá pěvkyně Jacquelyn Wagner má krásně zabarvený kulatý a blyštivý soprán, který hladí i burcuje současně a má schopnost jím vyjádřit niterné stavy své postavy. To je její devíza i štěstí, neboť postava v podstatě nekoná, ale je spíš pasivně vystavena vnějším vlivům. Její společnici Eglantinu zpívá německá mezzosopranistka Theresa Kronthaler krásným hlasem, s mnoha alikvotními tóny, kterým vděčí za zajímavou barvu. Její herecké kreace jsou z rodu hysterických intrikánek, zejména závěrečné přiznání, které ji stojí život. Král Ludvík VI. je postavou epizodní, trochu deus ex machina, trochu komentátor. Devízou jeho představitele, vídeňského pěvce Stefana Czerneho, je medově zbarvený hutný bas, dobře se nesoucí s jistou intonací. Nejnosnější hereckou i pěveckou rolí je padouch Lysiart, anglický pěvec Andrew Foster-Williams. Má znělý, pohyblivý basbaryton, schopný sdělit emoční hnutí postavy, a je herecky výborně vybavený. Režijním překvapením byla scéna „svádění“ Euryanthy, při které dívka leží ve spánku na posteli a její „svůdce“, Lysiart, se na jevišti svlékne a zcela nahý, aniž by jakkoli zakrýval své přirození, odzpívá své nejobtížnější partie s nepřítomným výrazem a dívky se přitom nijak nedotkne. Scéna natolik provokativní a při tom „cudná“, že publikum ani nedýchalo a neozval se jakýkoli náznak nesouhlasu.
Hudebně dílo připravil a dirigoval americký dirigent Constantin Trinks, který ORF Radio – Symphonieorchester Wien a Arnold Schönberg Chor vedl přísně puristicky a dbal na preciznost tempa i na dynamické i agogické efekty, které jediné prozrazovaly, že se jedná o romantické dílo. Orchestr nechal vyznít krásu lidských hlasů a vlastní prezentaci nechal na čistě hudební části. Sbor zněl velmi kompaktně a vyváženě, k čemuž napomáhalo jeho přísné rozdělení na pánskou a dámskou část na jevišti. Do čisté, puristické scény dobře zapadaly klasické kostýmy, smokingy pánů a slušivé společenské šaty dam z 50. let 20. století z dílny Judith Weihrauch.
Opera Euryanthe na scéně Theater an der Wien patří k vybroušeným klenotům operního umění. Je podána s nadhledem, s inovací a přitom s úctou k dílu raně romantického autora a nabízí hudební skvosty jak v orchestrální, tak pěvecké části. Dílo, které neurazí a pohladí duši.

Wien, Theater an der Wien – Carl Maria von Weber: Euryanthe. Hudební nastudování a dirigent Constantin Trinks, režie Christof Loy, scéna Johannes Leiacker, světla Reinhard Traub, kostýmy Judith Weihrauch. ORF Radio-Symphonieorchestr Wien, Arnold Schönberg Chor, sbormistr Erwin Ortner. Premiéra 12. 12. 2018, psáno z 2. reprízy 17. 12. 2018.

Nahoru | Obsah