Hudební Rozhledy

Více než jen opravené noty

Aleš Březina | 03/19 |Studie, komentáře

Viktor Kalabis

Když v roce 1994 předseda správní rady Nadace Bohuslava Martinů PhDr. Viktor Kalabis zakládal Institut Bohuslava Martinů, měl před očima jasný dlouhodobý cíl – souborné kritické vydání kompletního odkazu tohoto klasika hudby 20. století. Věděl přitom velmi dobře, že on sám se splnění tohoto úkolu nedočká. V té době neexistovala nikde na světě knihovna, která by měla byť i jen všechna dobová tištěná vydání skladeb Martinů. Mnohá z jeho děl, nakladatelsky vázaných u českých, německých, rakouských, francouzských, anglických a amerických vydavatelství, byla k dispozici jen v nevyhovujících původních vydáních, starých padesát a více let a obsahujících i neautorizované zásahy editorů. Nemálo starších tisků bylo již po několik desetiletí rozebráno a tato díla se tedy stala veřejnosti téměř nedostupná. Některé partitury nebyly nikdy vysázeny a nakladatelé je šířili (a částečně bohužel dodnes šíří) pouze v podobě reprodukce obtížně čitelného skladatelova autografu.

V návaznosti na dlouholetou obětavou práci předních martinůovských specialistů, především Jaroslava Mihuleho, Miloše Šafránka, Iši Popelky, Zdeňka Zouhara, Jana Kapusty ad., bylo zapotřebí začít se systematickým pramenným výzkumem v privátních i veřejných archivech. Ten dosavadní byl záležitostí navzájem jen částečně propojených jednotlivců a tím pádem s výjimkou tehdejšího Památníku (dnešního Centra) Bohuslava Martinů v Poličce spíše nahodilý. Stávající archivy nebyly personálně dostatečně obsazeny a tedy ani kompletně zpracovány. Jedním z prvních důležitých úkolů Institutu byla proto důkladná revize více než čtvrt století starého katalogu skladeb Martinů, kterou institut uskutečnil ve spolupráci s jeho původním autorem, proslulým belgickým muzikologem Harrym Halbreichem (Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie, Mainz 20072).
Bylo zapotřebí navázat kontakty s dosud žijícími skladatelovými přáteli, pamětníky a původními interprety jeho děl v Evropě a v USA, se všemi nakladateli děl Bohuslava Martinů, získat nejvhodnější z nich pro rozsáhlý a ekonomicky nejistý projekt souborného kritického vydání a od všech ostatních příslib sublicencí. V neposlední řadě bylo nutné vybudovat instituci, disponující dostatečným počtem kvalifikovaných muzikologů, ochotných a schopných věnovat se náročné ediční práci a sestavit mezinárodní Ediční radu, složenou ze špičkových světových editorů (Christopher Hogwood, Klaus Döge, Dietrich Berke, Giselher Schubert ad.).
Od roku 1994 shromáždil a zpracoval archiv Institutu kromě kompletní vědecké literatury o Martinů téměř 5.000 zpracovaných dopisů (přijatých, odeslaných a korespondence třetích osob o Martinů či jeho skladbách), raritní historické nahrávky z rozhlasových a soukromých archivů, programy provedení děl Martinů za skladatelova života, mnoho tisíc zpracovaných výstřižků ze světového denního tisku a časopisů (anonce provedení skladeb, recenze, rozhovory se skladatelem apod.), bohatý ikonografický materiál ad. Důležité prameny, především skladatelovy autografy a dobové kopie jeho děl, jsou postupně digitalizovány. Informace o archivu jsou přístupné veřejnosti na online katalogu na adrese www.martinu.cz.
Kromě heuristických aktivit bylo pro přípravu kritického vydání nutné vytvořit metodologii a ediční zásady, postihující všechna specifika Martinů, počínaje jeho autodidaktickými začátky až po pozdní díla, zapisovaná roztřesenou rukou a dochovaná ve větším počtu vzájemně se od sebe lišících mechanických reprodukcí. Studium pramenů ukázalo zcela jednoznačně, že edice, vycházející pouze z jednoho pramene, většinou není možná a smysluplně proveditelná. U děl vydaných tiskem za života skladatele nelze mnohdy beze zbytku odpovědět na otázku, zda a nakolik mohou být první tisky pokládány za autorizované. Stupeň závažnosti dochovaných pramenů je nutno určit pro každé dílo individuálně.
Příprava kritického vydání je velice náročný dlouholetý projekt. Jeho první svazek vyšel po dvaceti letech příprav. Od té doby vydává nakladatelství Bärenreiter každoročně dva nové svazky. Jejich hlavním přínosem je prezentace skladatelových záměrů v plné šíři, zpřístupnění neznámých verzí děl a umožnění detailního vhledu do autorova důkladného a promyšleného kompozičního procesu. Edice reflektuje nejnovější vědecké poznatky z oblasti ediční problematiky a je určena badatelům, interpretům a všem zájemcům o hudbu 20. století. Je vypracována na základě vyhodnocení všech dostupných notových i nenotových pramenů, tedy autografních a tištěných partitur, skic, particellů, opisů a rozsáhlé skladatelovy korespondence, jakož i zvukových, obrazových, filmových a dalších dokumentů.
Přibližně 100 notových svazků je rozděleno do sedmi sérií:
I Jevištní díla a filmová hudba
II Orchestrální hudba
III Koncerty a koncertantní skladby
IV Komorní hudba
V Skladby pro klávesové nástroje
VI Sbory, kantáty, oratorium, písně
VII Suplementa a varia

Hlavní notový text zachycuje skladbu ve „verzi poslední ruky“. Edice navíc zpřístupňuje i odlišná původní znění děl a jejich částí, a to zejména v případě skladatelem autorizovaných a v pramenech jednoznačně doložitelných zásahů ze strany interpretů, inscenátorů a nakladatelů. Skladatelovy úpravy vlastních děl a v úplnosti dochované verze skladeb a jejich částí jsou publikovány separátně, v případě rozsáhlejších děl (Řecké pašije H 372 I) v samostatných svazcích.
Každý svazek je kompletně dvojjazyčný a obsahuje kromě hlavního notového textu českou a anglickou Předmluvu editora svazku, notová a textová faksimile a Kritickou zprávu, případně též Dodatek. V příštích zprávách o Souborném vydání díla Bohuslava Martinů se zaměříme na seznámení s dosud vyšlými svazky.

Nahoru | Obsah