Hudební Rozhledy

Chanticleer oslavil čtyřicátiny

Helena Havlíková | 04/19 |Festivaly, koncerty

Americký soubor Chanticleer je pražskému publiku známý už od roku 2008 a do české metropole přijel už po šesté. Svůj název odvozuje od průzračně čistě zpívajícího kohoutka z Chaucerových Canterburských povídek. Přiléhavě. Je to dvanáctičlenný vokální soubor – výlučně mužský – a přitom díky sopránovým a altovým kontratenorovým hlasům zpívá repertoár v plném rozsahu smíšeného sboru. Stylové rozkročení Chanticleeru sahá od středověké polyfonie po současnost, od klasické hudby po gospely nebo aranže lidových písní různých národů. Přímo na míru umění Chanticleeru vznikají také nové kompozice. Chanticleer je dvojnásobným držitelem prestižní ceny Grammy. Od svého založení v roce 1978 nahrál soubor Chanticleer desítky CD a nabaluje na sebe tisícovky mladých lidí díky svým workshopům, kurzům, seminářům. Letošní sezona je pro soubor jubilejní – čtyřicátá.

Tomu odpovídal i program koncertu (31. 1., Dvořákova síň). Jmenoval se Then and There, Here and Now / Tehdy a tam, tady a teď. Byl jakousi bilancí, kompendiem nejoblíbenějších skladeb z repertoáru Chanticleeru. Koncert uvedl blok vokální polyfonie s mnohohlasými i dvojsborovými duchovními motety Orlanda di Lasso, Palestriny, Orlanda Gibbonse nebo Williama Byrda, zazněly zajímavé aranže světských renesančních skladeb včetně například slavného Now is the Month of Maying Thomase Morleyho, ale také díla současných amerických skladatelů, psaná pro Chanticleer. Interpretační šíři soubor předvedl ve třech sborech Richarda Strausse na texty Friedricha Rückerta s odlišnými náladami pro životní cestu člověka od narození k smrti, pro světlo a snění a radost z tance. Druhou část večera otevřel Chanticleer dárkem pro pražské publikum – Janáčkovou úpravou Kačeny divoké. A pak už následovaly hity v úpravě pro Chanticleer – Gershwinova ukolébavka Sommertime z Porgy a Bess, swingový song Bei mir bist du schön, irský tradicionál, cikánská písnička, gospely, spirituály. Soubor se tak mohl blýsknout nejen svou pověstnou sezpívaností, naprostou intonační dokonalostí, pěveckou virtuozitou, vyvážeností hlasů v mnohotvárné barevnosti a dynamice při jednolitosti toho čistě mužského zvukového základu, ale i humorem a hudebním vtipem.
Propagačním sloganem souboru je citace z časopisu New Yorker – „Nejlepší mužský soubor na světě“. V umění se – naštěstí – nehraje na vítězství v bodech nebo sekundách a i když jsou Chanticleeři opravdu velmi dobří, taková reklama je přece jen tak trochu po americku nadsazená. Při porovnání například se soubory, které se více specializují na starou hudbu – mnichovským vokálním kvartetem Stimmwerck, britským Hilliard Ensemble v časech jeho největší slávy – by se daly ve vokální polyfonii očekávat přece jen větší plasticita a detaily při prolínání hlasových linií, některé choulostivé pasáže sopránových kontratenorů neměly až takovou průzračnost.
Nicméně v době, kdy jsou operní „uši“ vystavovány přenosům se zvukaři upravenými poměry hlasů nebo trýzněny špatnou akustikou některých divadel (se smutným „prvenstvím“ plzeňského Nového divadla) a zvukovým smogem, který nás obklopuje téměř na každém kroku, působí sezpívanost dvanácti mužských hlasů bez jakéhokoli zkreslení nahrávací technikou jako balzám, zvuková oáza. Chanticleer navíc má i na koncertě promyšlenou „choreografii“. Pro jednotlivé písně se jeho členové na pódiu přeskupují, takže vznikají prostorově proměnlivé zvukové kombinace hlasů. I touto „choreografií hlasů“ je atmosféra jejich koncertů nezaměnitelná. I když členové Chanticleeru vystupují v perfektních fracích, nejsou to žádní škrobení akademici. Sympatické je, jak se vždycky přijdou po koncertě rozloučit u východu s odcházejícím publikem a s úsměvem odpovídají na dotazy a gratulace. Byl to opět krásný večer, naplněný čistou radostí ze zpěvu.

Nahoru | Obsah