Hudební Rozhledy

Oratorium Eliáš

Karla Hofmannová | 06/19 |Zahraničí

Každý měsíc uvádí vídeňské Divadlo na Vídeňce novou inscenaci. Každá má specifickou podobu a charakteristiku. Pro únorovou inscenaci sáhla dramaturgie do oblasti oratoria, které bylo uvedeno scénicky. Felix Mendelssohn-Bartholdy a jeho oratorium Eliáš.
Prorok v izraelském národě měl pronášet Boží slovo, a to především k současným problémům a současným vládcům. Proroci byli přesvědčeni o svém bezprostředním Božím poslání a jejich okolí to respektovalo, včetně vládců. V kulturách starověku to ostatně bylo běžné.
V první polovině 9. století před naším letopočtem vládl Izraelitům král Achab, který se pod vlivem své ženy Jezabel odvrátil od Hospodina a uctíval Baala. Eliáš zato Achabovi prorokoval, že jako trest přijde sucho a nastane hlad. Sám pak působil mezi lidmi na hoře Karmel a přesvědčil národ, že hlad je trestem Hospodina. Když se mu pak podařilo „přivolat“ déšť a sucho skončilo, byl vzat v ohnivém voze na nebesa. Eliášovy skutky se nedostaly do Bible, ale jsou popsány v První a druhé Knize králů.

Oratorium Eliáš napsal Mendelssohn Bartholdy na objednávku Birminghamského festivalu. Proto má oratorium dvě podoby, anglickou a německou, která nyní zazněla ve Vídni. Autor hudby je současně i autorem textu, který nepřebírá ze starého zákona doslovně, ale kreativně s ním pracuje. Po hudební stránce navazuje na barokní tvorbu J. S. Bacha a G. F. Händela a využívá jako dramatického nástroje polyfonních postupů, zejména ve sborových a ansámblových scénách, které jsou gradující a vrcholovou součástí hudebního proudu a na jejichž velkoleposti oratorium stojí.
Ve Vídni provedli oratorium scénicky, v soudobém civilním oblečení a na scéně Rebeccy Ringst, která symbolicky dokresluje emoce v textu probíhající. S postavami v oratoriu pracuje autor volně. Hlavní postavy jako je Eliáš, Achab, Jezabel, Obadjah či Vdova jsou dány, ostatní účinkující zpívají i několik postav, na základě hlasového zařazení. V režii Calixta Bieita bylo prezentováno představení plné symbolů a emocí, v němž hlavní roli hrála velkolepá hudba a vynikající hlasové výkony interpretů.
Roli Eliáše zpíval Christian Gerhaher, barytonista z Mnichova, který vládne plným a barevným hlasem a je schopen vysoce dramatických výrazových poloh. Jeho Elias byl zaťatý a neústupný, i když ukázal i polohy selhání, vždy zase zvedl neochvějnou víru. Pěvec dal do hlasu veškerou neústupnost a přesvědčivost. Ženskou partnerkou mu byla v roli Vdovy Maria Bengtsson, německá sopranistka s jímavým sopránem s dramatickým volumenem, který využívá zejména v árii, kdy chce od Eliáše odpověď, kdo vlastně je. Příběhem provází a interprety usměrňuje postava Anděla, kterou ztvárnila Kai Rüütel s něžností i naléhavostí. Její soprán je pevný a zklidňuje rozbouřenou atmosféru. Tenorové role Obadjaha se zhostil velmi dobře německý mladý pěvec Maxmilian Schmitt. Nevelké, zato závažné sólo měla představitelka Královny Jezabel Ann-Beth Solvang, ve kterém překvapila sytým a zvučným mezzosopránem s plnými hloubkami. I další představitelé jednotlivých menších rolí byli ve velmi dobré hlasové kondici a jejich obsazení bylo velmi vyrovnané. Přesvědčily o tom především ansámblové scény, velmi precizně provedené jak po stránce tempové, tak především dynamické.
Scéna Rebeccy Ringst je otevřená a jednoduchá. Hraje zde především ocelová konstrukce asociující ploty, které se přeskupují do funkčních forem. Po prvním obraze se spustila opona a manažerka opery před oponou omlouvala technický problém. Po chvíli se ale zase začalo hrát bez známky komplikace. Problém se vysvětlil na konci obrazu, kdy po vzývání deště stojí ansámbl na předscéně a začne shora z konstrukce pršet. Je to působivé, ale je jasno, kde byl problém.

Španělský režisér Calixto Bieito vedl pěvce velmi citlivě a nevytvářel zbytečné vztahové akce. Spíš se soustředil na symbolické jednání postav. V první části byl postaven jednoduchý malý kostel, který sbor zboural a pomalu postupně demoloval na stále menší a menší díly. Bohužel tato akce působila poměrně velký hluk a narušovala zvukovou podstatu díla. Emočně dobře působí postava těhotné ženy v popředí scény, stejně jako postava jiné ženy, která působí jako postižená, postupně své chování překlápí do ubližující postavy, okrádající mrtvé, dokonce i krále. Otázky vzbuzují dvě jeptišky, které postupně svlékají uniformu jako výraz duchovní proměny. Dobře působí vzývání Pána na hoře, kdy Pán je zobrazen projekcí létajícího orla a Eliáš zpívá o tom, že Bůh je v osvěžujícím vánku. Beznaděj a zoufalství Eliáše vyúsťuje v jeho sebetrýznění. Zůstává s ním těhotná žena a Obadjah, který polévá Eliáše z kanystru a následně mu podává zapalovač. Všichni se pomalu stáhnou z jeviště a osamělý Eliáš si pohrává s hořícím zapalovačem. Je slyšet vzadu sbor, oslavující Boha a závěrečné Amen. Poté Eliáš zapalovač zhasne. Nutno přiznat, že jde o velmi působivou scénu, kterou si vyřešil režisér problém s odletem Eliáše v hořícím voze.
Oratorium je velmi působivé, což je dosaženo uměřenými a srozumitelnými prostředky, přesto výmluvnými. Boj o vlastní přesvědčení a poslání s útoky okolí a s vlastními pochybnostmi a bezmocností je velmi současné, věčné téma, podtržené silnou a kompozičně dokonalou Mendelssohnovou hudbou, vysoce profesionálně provedenou a nastudovanou finským dirigentem Jukkou-Pekka Sarastem spolu s tělesy ORF Radio-Symphonieorchester Wien a Arnold Schoenberg Chor (sbormistr Erwin Ortner). Toto vybočení z operní produkce bylo navíc velmi osvěžující a podnětné.

Wien, Theater an der Wien – Felix Mendelssohn-Bartholdy: Eliáš. Hudební nastudování a dirigent Jukka-Pekka Saraste, režie Calixto Bieito, scéna Rebecca Ringst, kostýmy Ingo Krügler, světla Michael Bauer, video Sarah Derendinger, ORF Radio-Symphonie-orchester Wien, Arnold Schoenberg Chor, sbormistr Ervin Ortner. Premiéra 16. 2. 2019, psáno z 3. reprízy 23. 2. 2019.

Nahoru | Obsah