Hudební Rozhledy

Krenkův Karel V. v Mnichově

Zbyněk Brabec | 04/19 |Zahraničí

Janus Torp (Juan de Regla) a Bo Skovhus (Karel V.)

Rok 1927 byl patrně nejšťastnějším rokem v životě rakouského skladatele s českými kořeny Ernsta Krenka (Křenka), protože toho roku měla v Lipsku premiéru jeho nejúspěšnější opera Jonny vyhrává, která se záhy rozletěla po celém světě jako největší operní hit té doby. Během jedné sezony se hrála na 42 operních scénách včetně Metropolitní opery v New Yorku. Na současných operních jevištích se Krenkovy opery uvádějí spíš výjimečně. Proto je zapotřebí ocenit i dramaturgii Bavorské státní opery, která neváhala jinou Krenkovu operu – Karel V. – zařadit do svého repertoáru. To ovšem nepřekvapí toho, kdo sleduje činnost této významné světové operní scény, protože se pravidelně věnuje uvádění oper skladatelů 20. století (včetně oper Leoše Janáčka) i děl zcela současných. Publikum je na tuto dramaturgii zvyklé, o čemž svědčí pět únorových, beznadějně vyprodaných představení Karla V. Opera zazní ještě na letošním letním festivalu. Karel V. byl u Krenka objednán Vídeňskou státní operou, ale vlivem zhoršující se politické situace i intrik se premiéra opery nakonec nekonala ve Vídni, ale v Novém německém divadle v Praze 22. 6. 1938 s Pavlem Ludikarem v náročné titulní roli. Skladatel se jí už nezúčastnil, protože se připravoval na emigraci před nacisty do USA.

V operní literatuře najdeme mnoho děl o slavných vládcích od dob dávno minulých až do současnosti (např. od Julia Caesara až po Richarda Nixona). Karel V. se ostatně už na operním jevišti objevil ve Verdiho opeře Don Carlos, kde svého vnuka na konci opery vtáhne k sobě do hrobky. Ernst Krenek tomuto panovníkovi věnoval celou operu. Však to byl také jeden z nejmocnějších světových vládců (1500–1558), který mohl směle prohlásit, že „nad mojí říší slunce nezapadá“. Děj opery začíná krátce před císařovou smrtí, kdy hledá klid v klášteře San Jerónimo de Yuste a retrospektivně probírá svůj život s mladým mnichem Juanem de Reglem (mluvená role). Ve velice pečlivě připraveném programu k inscenaci je samozřejmě otištěno libreto, kde je graficky naznačeno, které partie opery jsou mluvené a také, které jsou retrospektivou. Právě rozdíl mezi současností a minulostí v inscenaci není příliš čitelný, byť se jinak jedná o velice působivé představení, náročné ovšem pro všechny účinkující i pro diváky. Krenkova hudba vznikla na principu dvanáctitónové kompoziční techniky (první v historii opery vůbec), jejíž principy jsou divákům objasněny nejen v článku Barbary Zuber v programu, ale i na jednom z doprovodných videí k inscenaci, které bylo možné shlédnout na webových stránkách divadla.
Tma v hledišti i v orchestřišti. Z reproduktoru zní mužský hlas, vyjmenovávající všechny tituly Karla V. Opona pomalu stoupá vzhůru. Na jevišti hoří oheň v železném kotli. Na horizontu vidíme Tizianův obraz „Poslední soud“, jak předepisuje autor opery (po wagnerovském vzoru autor hudby i libreta, ve kterém se ovšem občas odchyluje od historických skutečností). Po stranách jeviště jsou umístěny panely se zrcadly, které se během představení posunují do všech stran a vytvářejí různá prostředí. Podlaha jeviště je zalitá vodou (kolikrát jsme to už viděli?). Uprostřed jeviště stojí Karel V. s pankáčským kohoutem na hlavě (symbol zdeformované vladařské koruny?) a v potištěném obleku s řadou číslic. Po skončení výčtu Karlových titulů se pomalu rozsvítí orchestřiště a začíná Krenkova jedenáctá opera (z celkového počtu dvaadvaceti).
Bo Skovhus v titulní roli odzpívá první císařův monolog a na jeviště proudí ze stropu vodopád a spolu s ním se pomalu spouští hrozen zavěšených lidských těl, postupně se rozplétající v jednotlivé postavy. Známý jevištní prostředek režiséra Carluse Padrissy ze španělského uměleckého uskupení La Fura dels Baus, katalánské divadelní skupiny, která má na svém kontě mj. řadu operních režií včetně Wagnerova gigantického Prstenu Nibelungova ve Valencii, známého milovníkům opery z video záznamu (v Mnichově již tento režisér inscenoval např. Widmannův Babylon nebo Pucciniho Turandot). Spuštěné postavy jakoby vystupovaly z Tizianova obrazu za zpěvu hlasu Boha (mužského sboru). Pro Carluse Padrissu je Karel V. dílem, v němž se prolíná současnost s minulostí, kde se setkává středověk s renesancí (v inscenaci rozlišený světlem a tmou), mísí se soukromé s veřejným. Opera je sledem epizod z Karlova života, který, již v předsmrtném deliriu, je probírá se svým zpovědníkem – scéna s Karlovou šílenou matkou, Lutherovo vystoupení na říšském sněmu ve Wormsu, smrt manželky Isabelly, scény se sultánem Solimanem i Karlovým bratrem Ferdinandem. Carlus Padrissa vytvořil nesmírně působivou inscenaci a opera, která by mohla na mnoha místech působit staticky, získala dramatický spád a doslova vtáhla diváky do děje. Padrissa toho dosahuje všemi jevištními prostředky – působivě proměnlivou scénografií, projekcemi, užitím první řady v hledišti, kde hrají některé postavy (Luther), ale i sborem, zapojením množství akrobatů, v neposlední řadě i jasným vedením pěvců v jednotlivých rolích. Mezi nimi nebylo slabého výkonu. Všem dominoval Bo Skovhus v titulní roli, který v poslední době zpívá nejraději postavy v moderních operách (např. v Mnichově dr. Schöna v Bergově Lulu nebo Šiškova v Janáčkově opeře Z mrtvého domu). Je nejen perfektním pěvcem, ale též hercem a jeho portrét Karla V. byl neuvěřitelně strhující, neustále gradující až k císařově smrti (působivý závěr prvního dějství, kdy se zhroutí). Z množství ostatních rolí jmenujme Okku von der Damerau (Karlova matka Juana), Deana Powera (Karlův bratr Ferdinand), Wolfganga Ablinger-Sperrhackeho (František I.), Michaela Krause (Luther) a v neposlední řadě v mluvené roli Karlova zpovědníka Juana de Regla Januse Torpa. Vynikající výkon podal též Orchestr a Sbor Bavorské státní opery pod taktovkou Erika Nielsena, který suverénně dešifroval Krenkovu složitou partituru a velký orchestr dirigoval tak, že nedocházelo ke krytí zpěváků, což u tak husté partitury by se mohlo lehce stát. Na tom ovšem má podíl rovněž vynikající orchestr, který i ta nejsilnější forte dokáže zahrát měkce. Opět po všech stránkách strhující a zároveň objevná inscenace v Bavorské státní opeře.

München, Bayerische Staatsoper – Ernst Krenek: Karl V. (Karel V.) Dirigent Erik Nielsen, režie a scéna Carlus Padrissa – La Fura dels Baus, scéna, kostýmy, videokoncept Lita Cabellut, světla Michael Bauer, videodesign Marc Molinos, sbormistr Stellario Fagone, dramaturgie Benedikt Stampfli. Premiéra 10. 2. 2019, psáno z reprízy 23. 2. 2019.

Nahoru | Obsah