Hudební Rozhledy

Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva po 80 letech opět v Brně

Karla Hofmannová | 05/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Klaudia Radačovská (Julie) a Artur Abram (Romeo)

Brněnský balet si připomenul světovou premiéru baletu, který patří dnes již ke klasice. Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva byl poprvé premiérován před 80 lety v Brně. Bylo to díky prozíravosti tehdejšího šéfa baletu Ivo Váni Psoty a jeho vazbám na ruský balet, kde dříve působil. Sergej Prokofjev neměl ve své vlasti příliš příznivců už pro své dlouhodobé působení v zahraničí. Po dvakrát jeho balet v Petrohradě odmítli inscenovat, proto přišla brněnská nabídka včas. V prosinci 1938 tak proběhla v tehdejším divadle Na hradbách světová premiéra v choreografii Ivo Váni Psoty. Existuje několik verzí baletu, všechny z pera autora, jedna je dokonce s happy endem, ale nyní byla v Brně představena verze z roku 1940, která byla uvedena v Moskvě. Brno si balet oblíbilo, dnešní inscenace v choreografii Mária Radačovského, šéfa brněnského baletu, je již 7. provedením. Jeho pojetí vypráví příběh třemi baletními jazyky, stejně, jako je evokuje hudba.

Nadčasové téma o znepřátelených rodech a lásce mezi jejich mladými potomky, které staré křivdy nezajímají, je zpracováváno na jevištích velmi často. Rodina Kapuletů je zde charakterizována jako kultivovaná a snobská, jejich smysl pro řád a estetiku je nade vše a vyúsťuje v diktaturu. Julie vyrůstá ve zlaté kleci, vedená nekompromisními příkazy, bez možnosti se osvobodit. Základní charakteristikou je klasický balet na špičkách, noblesní, ale silové vystupování a formální vztahy. Montekové jsou naopak představiteli uvolněného způsobu života a vládne tu výrazový tanec, tanečníci jsou bosi. Třetí rovinou, ve které se obě předchozí prolínají, je svět Romea a Julie, který si budují tím, že se jeden druhému přizpůsobují. Julie tančí bosa, Romeo přechází ke klasice.
Choreograf Mário Radačovský si ke spolupráci pozval režiséra Martina Glasera. Jeho přínos je v cizelování vztahů a v celkovém účinku vizuální složky. Spolupráce přinesla plnokrevné divadlo se silným účinkem a s dobrými režijními nápady. Nejatraktivnější složkou je skupina praporečníků Flag Art Monadria, kteří jsou pohybově velmi zdatní a práci s prapory mají obdivuhodně zvládnutou. Jsou ve službách Kapuletů a nápad propíchnout Merkucia právě praporem je velmi účinný. Postavy na plese u Kapuletů v černých pláštích a s maskami se dvěma obličeji působí přízračně. Symbolicky působí jedna z obrovských luceren, která se spouští ze stropu až na zem, kde se pokládá na bok v době Juliiny smrti.
Scéna Marka Hollého je industriální a dala by se okamžitě použít jako scéna k West Side Story. Stejně se chová i choreografie, ztvárňující skupinu mladých Monteků v potyčkách s Kapulety. Kostýmy Alexandry Gruskové se tomuto trendu podřídily. Montekové jsou v uvolněných halenách a kalhotách, Kapuleti v upnutých černých kožených kalhotách a bundách. Škoda, že jsou málo vizuálně odlišené postavy sólistů, divák obtížně identifikuje Merkucia a Tybalta, vlastně až v momentě jejich smrti, čímž se eliminuje napětí v době potyčky.
Hudba je dnes již notoricky známá, klasické postupy se ozývají v lyrických částech, ve vykreslování mladých skupin se ozývají disonance a dravé rytmy. Při poslechu si divák nemůže nevšimnout podobnosti s hudbou Leonarda Bernsteina, rytmické i melodické postupy se zde ozývají až příliš nápadně podobně. A spolu se scénou je mnohdy divák zmaten – na co že jsem to vlastně šel? Dirigent Pavel Šnajdr dával hudebnímu projevu patřičný odpich a orchestr hrál čistě a kompaktně s nasazením a bez výrazových výkyvů.
Výkony sólistů i ostatních členů baletu byly na vysoké technické i výrazové úrovni. Klaudia Radačovská v úloze Julie byla nevýslovně křehká i odhodlaná, její špičkové kreace, které přecházely ve výrazový tanec, působily přirozeně a půvabně. Roli Romea si na premiéře zatančil Artur Abram, jehož taneční projev byl velmi energický a procítěný a působil přesvědčivě. V rolích rodičů Julie si zahráli Ivona Jeličová a Ivan Popov, Tybalta tančil Martin Svobodník a Merkucia Peter Lerant.
Inscenace baletu přinesla do Brna dynamickou a kvalitní inscenaci, která patří ke klenotům baletního umění a uplatnila řadu mladých, vesměs zahraničních umělců, kteří v Brně získávají své ostruhy. Brněnský balet se tak stal kosmopolitní platformou umění, která přitahuje uměnímilovné publikum nejen z Brna, ale ze širokého okolí, a to i ze zahraničí.

Brno, Národní divadlo – Sergej Prokofjev: Romeo a Julie. Hudební nastudování a dirigent Pavel Šnajdr, choreograf Mário Radačovský, režie Martin Glaser, scéna Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková, praporečníci Flag Art Monadria. Premiéra 8. 3. 2019, Janáčkovo divadlo.

Nahoru | Obsah