Hudební Rozhledy

Jubilující Jaroslav Krček

Milan Bátor | 08/19 |Rozhovory

Jaroslav Krček

Bez Jaroslava Krčka si uplynulé půlstoletí české hudby nelze představit. Skladatel, dirigent, interpret a režisér jsou jen velmi povšechné charakteristiky, které nemohou předestřít renesanční rozmanitost jeho uměleckých aktivit. Narodil se 22. dubna 1939 ve Čtyřech Dvorech. Po prarodičích zdědil geny sedlácké, legionářské, veselé, hudební i úřednické. Hudbu vystudoval v Českých Budějovicích a na Státní konzervatoři v Praze. Je žákem Miloslava Kabeláče ve skladbě a Bohumíra Lišky v dirigování. Jaroslav Krček je podepsán pod stovkami nahrávek jako hudební režisér, dosud napsal několik set skladeb, v souboru Musica Bohemica udržuje živý oheň kulturních tradic české hudby. V díle a osobnosti Jaroslava Krčka, který v letošním roce oslavil krásné osmdesátiny, je umění návratem k principům lidskosti a humanity, kde je člověk člověkem a hudba hudbou.

  • Setkáváme se spolu nad rozhovorem k vašim osmdesátinám, Mistře. Když přehlédnete z věže svých let svůj hudební život, jaké myšlenky a pocity vás provázejí?
    Jaké myšlenky a pocity mě provázejí? Jsem vrcholně šťasten a spokojen, že mě mé vnitřní volání přivedlo k hudbě. Hudba je víceméně umění abstraktní, probíhá v čase a působí bezprostředně. Její barevná, tvořivá síla nás přivádí ke kráse a ušlechtilosti. Mám však na mysli tu hudbu, o které se dá říci, že je odrazem života, jenž vede člověka k duchovnímu povznesení a poznání.
  • Váš osobní vesmír je prostoupen hudbou, kterou se zabýváte jako skladatel, dirigent, hudební režisér a interpret. V určitých fázích vašeho života vždy jedna z činností převažovala. Jsou pro vás všechny stejně podstatné?
    Nejpodstatnější ze všech činností, které jsem kdy vykonával, je ta tvořivá, ta skladatelská. Tvořivá samozřejmě má být i činnost dirigentská a režisérská, ale zde pracujete s lidmi, což vyvolává určitá úskalí, problémy, práci psychologickou, a navíc je to činnost prchavá. Oddirigujete koncert, a je to pryč. Kdežto vytvoříte-li symfonii, operu, balet či cokoliv jiného, už to nikdo nevymaže. Je to tady navždy. A i kdyby vaše dílo nikdy nezaznělo, přesto tady je. Je tady jako vyzářená energie plující na křídlech fantazie a lásky. Milovat ovšem je třeba každou činnost, protože jinak není možné žít život šťastně.
  • Hudební vzdělání jste získal v Hudební škole v Českých Budějovicích a na Státní konzervatoři v Praze. Které osobnosti byly pro váš osobní hudební vývoj určující a nejdůležitější?
    I zde musím mluvit o štěstí. Už v Českých Budějovicích jsem se potkal s osobností, jež měla na můj vývoj a umělecký růst zásadní vliv. Byl to Jindřich Pecka. Byl jenom o tři roky starší, avšak už v mládí nejen sečtělý, chytrý, ale také moudrý. Chodili jsme spolu v mládí např. sbírat lidové písně na Vimpersko a Stašsko, ale také jsme spolu neustále tvořili. V Praze pak byl mým vzorem především můj učitel kompozice Miloslav Kabeláč, který byl nejen vynikajícím pedagogem, ale také čestným, pravdu milujícím člověkem, jenž si dal za úkol nás, tenkrát mladé žáky, vést k úrovni souměřitelné s úrovní světovou. V mé profesní dráze to byl ještě básník s velkou fantazií Zdeněk Barborka. S ním jsem vytvořil elektroakustickou operu na vymyšlený jazyk Nevěstka RAAB a 3. symfonii Jan Amos.
  • Profesionální dráhu jste zahájil jako hudební režisér v Plzni a ve vydavatelství Supraphon. Máte nějakou představu, kolik jste asi natočil titulů? Které jsou pro vás nezapomenutelné?
    Kolika titulům jsem posloužil jako hudební režisér opravdu nevím. Jsou jich stovky. Na některé zvlášť významné samozřejmě rád vzpomínám. Například na první digitální nahrávku Supraphonu, což byla Smetanova Má vlast s Českou filharmonií a Václavem Smetáčkem (dostala v Japonsku cenu), nebo na 4. symfonii Gustava Mahlera s Václavem Neumannem a další. Chci však dodat, že každá nahrávka si zaslouží vzpomínku, neboť hudební režisér má tak jako interpreti sloužit dílu. To vyvolává určitou momentální pozitivní zaujatost jak pro nahrávání díla, tak pro interprety. Je to vždy o tom, aby režisér připravil interpretům příjemné pracovní prostředí, neboť oni jsou ti, kteří nosí kůži na trh, a ti, kteří ukládají do úlu to nejlepší, čeho jsou schopni. K tomu nesporně patří vysoká profesní zralost. Dodnes tuto činnost vykonávám rád.
  • Od roku 1973 se věnujete skladbě a interpretační činnosti. Co vás osobně žene k vyjadřování se prostřednictvím tónů? Nutkavé poslání? Vědomí údělu nebo logickou úvahou zvolená cesta?
    To je krásná otázka. Na začátku bylo určité opojení z toho, že vámi vymyšlené noty někdo poslouchá a následně jim zatleská. Dnes však vím, že je to určitě mé poslání. Dospěl jsem k vědomému tvoření pro duchovní vývoj nejen svůj, ale zprostředkovaně i pro spolučlověka.
  • Od studijních let se věnujete také folkloru a hudební historii české kultury. Čím je právě tvorba anonymních autorů zajímavá?
    Je to základní kultura a paměť každého národa. Vzniká volně, svobodně, jako zrcadlo života. Vše, co člověk žije, koná, každou bolest, radost, či příběh, jenž se stal, dovedl lidový tvůrce ztvárnit a vyzpívat. A tím, že tvořil ze skutečné potřeby umělecky se vyjádřit, bez jakéhokoliv nároku na odměnu, je pro mne tato ryzí, čistá, časem vycizelovaná kultura vzorem a věčnou studnicí poučení a inspirace.
  • V souvislosti s folklorem se u vás objevuje slovo služba. Jak se to projevuje?
    Začal jsem lidovému umění sloužit. Musím však přiznat a zdůraznit, že lidové umění sloužilo i mně, vychovalo mě a vychovává dodnes. Učím se z něho např. to, že má člověk hledat pravdu, tvořit pro skutečnou potřebu umělecky vyjádřit, co člověk žije a co cítí. Upřímně a nesobecky se se vším vyrovnat. A také mne učí, že se nemá nic tvořit pro nějaký prospěch, ale jen z horoucí lásky a pro horoucí lásku. Učí mne dokonce i to, že má člověk ve své tvorbě tak dlouho hledat vyjádření, až zjistí a je sám přesvědčen, že je každý tón správný, každá melodie, harmonie, polyfonie dotažená do definitivního, dokonalého tvaru, každá dynamika na svém místě, každý nástroj využit k tomu, aby sloužil záměru tvůrce: tedy k jeho vědomí, že vytvořil pravdivý a sdělitelný obraz svého přesvědčení, názoru a pochopení.
  • Folkloru, úpravám lidových písní a adaptacím různých historických témat se věnuje váš soubor Musica Bohemica. Máte v plánu rozšířit jeho bohaté nahrávací portfolio dalšími tituly?
    Samozřejmě. Dokud budou síly, nápady a prostředky.
  • Máte už konkrétní představu, čeho by se další projekt souboru Musica Bohemica týkal?
    Rád bych natočil nové vánoční CD s využitím dětských sólistů. Nahrávky, které soubor Musica Bohemica vydala, jsou přes několik reedicí vyprodané. Ale také bych chtěl uvést nové skladby, úpravy, které jsem v poslední době vytvořil právě pro vánoční čas. Samozřejmě sním o tom nahrát cokoliv ze své poslední tvorby jako např. opery Ve stínu kříže či Za oponou času, což je opera o sv. Václavovi, nebo devátou symfonii, která je velmi rozsáhlá. Ale to jsou opravdu jen sny. O to dnes není nikde zájem, ani není vůle taková díla uvést, natož potom natočit.
  • Do jaké míry je v dnešní době těžké sehnat potřebné finanční prostředky?
    Velmi těžké. Přiznám se, že ani nevím kde. Pokud jde o politiku grantovou (omlouvám se, že to nazývám takto), tak jsem to zkusil dvakrát. Jednou u ministerstva kultury, kde jsem žádal o finanční příspěvek ke 40. výročí založení a činnosti souboru Musica Bohemica, který se celých 40 let zabýval výhradně českou historickou a soudobou hudbou. V obou případech bezvýsledně. Mám však pár přátel, kteří mají mou činnost i mou hudbu rádi a mají možnost právě v případě nahrávání finančně pomoci. Jinak si také často na novou nahrávku našetříme.
  • Vaše vlastní skladatelská tvorba obsahuje úctyhodných několik set opusů. Máte své hudební dílo nějak systematicky roztříděno a evidujete si jeho provozování?
    Roztříděno ano. Uvedl jsem to do roku 2011 jako přílohu ve své knize Odkud a kam. Provozování si však neeviduji.
  • Vaši autobiografii jsem četl a přiznám se, že mne velice oslovila svou sdělností a poutavým vyprávěním. Neuvažujete o tom, že byste literárně zaznamenal další své vzpomínky?
    Už jsem o tom uvažoval a občas si schovávám poznámky a různé své projevy, avšak chci ještě nějaký čas počkat.
  • Co ve vaší skladatelské dílně uzrálo nového v období od roku 2012 do současnosti?
    Je toho docela hodně. Kromě úprav a aranží jako např. instrumentování Dvořákových Moravských dvojzpěvů a všech písní Bohuslava Martinů s klavírem jsou to tyto skladby: Dudácká mše, Concertino pro dudy a orchestr, už zmíněná opera Za oponou času, Suita pro hoboj a komorní orchestr, Concertino pro hoboj D’amore a smyčce, kantáta k poctě Mistra Jana Husa Kredo mistra Jana, Symfonie č. 7, 8., 9., Mše č. 9 – Alikvotní, Mše č. 10 k poctě Karla IV., Aramejský otčenáš, Čtyři písně pro baryton a klavír, šest smyčcových kvartetů, koncert pro hoboj, Concertino Semplice pro violoncello, smyčce a marimbu, dechový kvintet, Mše č. 11 – Vánoční, Malá suita pro smyčce a 4 sólisty, sedm sešitů pro souborovou hru a tři Hrubínovy pohádky pro hlas a kytaru.
  • Jak svou hudbu zaznamenáváte? Využíváte také notační hudební programy? Ptám se proto, že současné generace hudebníků někdy odmítají hrát z autorského rukopisu a preferují elektronickou notaci.
    Své partitury zásadně píši ručně, a řeknu proč. Nejen že je to jakýsi obraz, mnohdy i výtvarně zajímavý, ale hlavně dáváte do notového papíru svou rukou určitou energii, která je živá, dýchá na vás, když rukopis čtete. Víme přece, že každý rukopis něco o svém majiteli a jeho charakteru vypovídá. Připomeňme si rukopis Janáčka. Přiznám se však, že dám pak dílo přepsat do počítače, takže party už jsou tištěné. Přesto se mi v souboru Musica Bohemica stává, že pokud existují i party psané ručně, chtějí hráči právě ty. Asi i jim to něco napovídá.
  • Nelze zapomenout na vaše televizní Zpívánky, které spoluutvářely dětství mnoha generací. Myslíte, že co do duše vstoupí v dětském věku, tím rezonuje po celý život?
    Tady byste si určitě odpověděl sám. Dětská duše je nepopsaný list papíru a my jsme odpovědni za to, co tam vpisujeme. A je-li to dobrá hudba – co může být lepšího?
  • Ví se o vás, že nevyznáváte žádnou ortodoxní uměleckou víru, nenecháváte se svazovat pravidly… Jak se z dnešního pohledu díváte na hudební odkaz 20. století? Ukazuje se už nyní, co aktivně přežije do budoucnosti a co je odkázáno hudebním archivům?
    To nechme času. Ten to vždy určil správně. Mohu jen vyjádřit, jak já to vidím. Nechci se vyjadřovat, jaký je můj postoj ke stavu světa, ve kterém se nyní nacházíme, což se nutně odráží v kulturním dění. Mluvme však o umění, které vždy anticipovalo vývoj. Myslím si, že by se hudba dneška a umění vůbec mělo zabývat jakousi ekologií. Návratem k principům a zákonitostem, které tu z Boží vůle jsou. Návratem k pramenům a čistým vodám. Měli bychom si znovu a znovu pokládat otázku, proč tu umění je a čemu má sloužit. Pokoušet se tvořit novou hudbu čistou, nezašpiněnou hlukem, ošklivostí, šokujícími zvuky apod. Je to obtížné. Podíváme-li se do sklenice s čistou vodou, tak tam uvidíme každé smítko. Měli bychom proto stále hledat, aby hudba opět voněla lidskostí, zušlechťovala, objevovala krásu a dodávala duši sílu k jejímu růstu a vzestupu.
  • Dožíváte se krásného věku. Z rozhovoru s vámi mám pocit, že je vám dobře na světě…
    Nevím, jak dlouho ještě bude má duše v mém těle putovat pozemskou plání, nevím ani, jak dlouho ještě budu moci s plným vědomím vnímat a prožívat krásy světa, jaký čas je mi vyměřen, jak dlouho bude ještě hořet má svíce. Nevím to a ani to vědět nemohu. Vím však, že jsem mnoho dlužen. Všichni jsme dlužni. Jsme dlužni především životu, který nám byl umožněn a který jsme mnohdy z velké části promarnili a nebo nechali jen tak projít kolem nás. Za ten můj, jenž byl a je, jaký je, hluboce děkuji. Za vše. Děkuji za krásná přátelství, za lásku, kterou jsem potkával, prožíval, hledal a nalézal. Děkuji za všechny bolesti a trápení, jež mi dávaly sílu těžkosti života překonávat a možnost vyvíjet se. Děkuji za všechna dosavadní poznání, za cestu, vedoucí k pochopení moudrosti, za talent, za vštípenou touhu být prospěšným.
  • Vaše hudba přináší uspokojení, meditaci, ale nebojí se oslavit život a dotknout se jeho krás i stinných stránek. Kdybyste měl možnost volit si znovu na prahu života, rozhodl byste se stejně?
    Tady bude jen prosté „ano“.

    Nahoru | Obsah