Hudební Rozhledy

Vivat Leopold Koželuh!

Rafael Brom | 08/19 |Události

Česká hudba slavila 9. 4. grandiózní úspěch ve Vídni. V barokním rektorském kostele sv. Karla Boromejského (Karlskirche) ve Vídni – se konal Slavnostní koncert k poctě díla Leopolda Koželuha. Účinkovali český ansámbl Wranitzky Kapelle, chlapecký sbor Boni pueri, rakouská sólistka Simona Eisingerová (soprán), rakouský herec Wolfgang Klivana (recitace) a dirigent Marek Štilec. Slavnostní VIVAT patřilo rovněž císaři Josephu II., jemuž vzdal Leopold Koželuh hold prostřednictvím kantáty Joseph, der Menschenheit Segen – Joseph, požehnání lidu, P 19 č. 3, která byla ústřední skladbou koncertu. Je prostřední ze tří, které český skladatel věnoval císařskému dvoru. Nejprve vznikla smuteční kantáta na smrt Marie Terezie a třetí kantáta byla sice psána pro korunovaci Leopolda II. českým králem, zazněla ale až o pár dnů později při korunovaci císařovny Marie Ludoviky Španělské českou královnou.

Koncert v Karlskirche se stal jedním z vrcholů projektu pod názvem Češi ve Vídni. Ten je zaměřený na české hudebníky, kteří působili v rakouské metropoli ve druhé polovině 18. století. Dosud jsou, kromě realizovaných koncertů, vydány kompaktní disky s Koželuhovými symfoniemi a zmíněnou Korunovační kantátou u labelu Naxos. Koncert byl bohatě navštíven a těšil se pozornosti zastupitelů států a církve obou zemí, které přivítala velvyslankyně České republiky v Rakousku Ivana Červenková, pod jejíž patronací se koncert konal. Vedle ministra kultury Antonína Staňka (v den odeslání čísla do tisku) to byli arcibiskupové Lobkowitz a Gebauer, hejtmani Ladislav Okleštěk a Jiří Čunek, další hosté a potomci rodu Habsburků.
Program byl uveden Symfonií č. 48 C dur Josepha Haydna, Hob. I:48 Maria Theresia. Orchestr podal podivuhodný, stylově pevně zakotvený výkon, třebaže byl založen teprve nedávno a třebaže v chrámovém prostoru byly žesťové nástroje poněkud znevýhodněny. Nicméně jde o hráče zběhlé v interpretaci hudby 18. století, kteří potvrdili vyzrálost individuální i ansámblovou. Marek Štilec vedl jednotlivé věty symfonie v uvážlivém dynamickém a tempovém kontrastu a inspiroval ansámbl působivým, vitálním, proměnlivým, jistým a čitelně hybným dirigováním. Po Symfonii následovalo sborové Ave verum corpus Wolfganga Amadea Mozarta, KV 618, které bylo neseno velebně a s pietním vyjádřením hloubky duchovního sdělení. V následujícím Laudate dominum, č. 5 z Vesperae solennes de confessore W. A. Mozarta, KV 339, rozhodně upoutal soprán Simony Eisingerové, který byl skvěle zasazen do duchovní polyfonie a instrumentace nešpor svou světsky zřejmou tónovou kvalitou, vzrušivou barvou, jasem a znělostí. Třetí VIVAT večera patřilo památce rakouského arcivévody Rudolfa Jana kardinála Habsbursko-Lotrinského. Jeho portrét, přítomný na pódiu, připomínal 200. výročí jeho jmenování arcibiskupem olomouckým a následně kardinálem – jak v úvodu večera připomněl arcibiskup olomoucký Jan Bosco Graubner, metropolita moravský. Závěrem koncertu zazněla Koželuhova kantáta Joseph, požehnání lidu, v Poštolkově katalogu opus 19 č. 3, komponovaná na text Leopolda Föderla. Premiéra kantáty se udála 1. 9. 1783 u příležitosti slavnosti vídeňských zednářských lóží a Koželuh, sám člen bratrstva, kantátou vyjádřil vděčnost Josefu II., mezi jehož osvícenské dokumenty patřil i Zednářský patent, potvrzující předchozí toleranci tomuto hnutí. Hudba kantáty, komponovaná hymnicky a oslavně, byla ozvláštněna vloženými melodramy, které přednesl rakouský herec Wolfgang Klivana. Jeho hlas se dobře nesl prostorem chrámu, měl ustálenou dynamiku, klid a zřetelnost. Kantáta zaujala hned Introdukcí. Ta byla realizována v dynamicky působivém orchestrálním zvuku proměnlivého, častěji svižného, nikoli však přeháněného tempa. Marek Štilec i v této skladbě koncertu burcoval, vybízel, pozdvihoval, tišil a podněcoval orchestr i sbor k odpovědnému výkonu. Soprán Simony Eisingerové přispěl svou profesionální jistotou a kultivovaností k bezpečnému završení hudebního dění. Sbor Boni Pueri dokázal být ve třech jim připsaných částech náležitě slavnostně sdílný a ve finálním Allegrettu dostatečně dynamický v mocném závěru, který byl dobře vystavěnou a výtečně provedenou apoteózou. Závěrečné společenské setkání po koncertě proběhlo na pozvání rektora pátera Martina Pastrňáka v přilehlém klášteře Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Tento jediný český řád vykonává duchovní správu kostela sv. Karla Boromejského od jeho vysvěcení v roce 1737 dodnes.

Nahoru | Obsah