Hudební Rozhledy

Společnost dechové hudby uvedla novou tvorbu

Václav Blahunek | 08/19 |Festivaly, koncerty

Novinkový cyklus české symfonické dechové hudby, jenž založil Karel Bělohoubek pod hlavičkou Společnosti dechové hudby při AHUV v roce 2015, měl své pokračování na Zelený čtvrtek (18. 4.) v rámci abonmá Ústřední hudby Armády ČR v Městské knihovně. Na programu bylo devět premiér. Koncert nastudovali a řídili hlavní dirigent ÚH AČR pplk. Jaroslav Šíp a jeho zástupce mjr. Josef Kučera. Na úvod zaznělo Trumpet Voluntary Pavla Rabase v neobarokním kabátu, doslova „staré víno v nové láhvi“ pro sólovou pikolo trubku – Jan Pohořalý, ideální vstupní opus, decentně zinstrumentovaný a bravurně détaché interpretovaný. Mykola Tkatchenko, česko-ukrajinský skladatel, zaslal do přehlídky svou symfonickou báseň Obrázky z Čech o třech větách: I. Jaro, II. Karneval a III. Zlatá Praha, všechny v lehce tanečních latinsko-amerických, resp. pochodových rytmech a moderním zvuku, jež byly obohaceny vděčnými instrumentálními sóly, na altsaxofon hrál Jiří Šindelář a na křídlovku Jan Pohořalý, a také vokální koloraturou Lucie Silkenové.

Obrázky z Čech se jistě zařadí do repertoáru našich mládežnických dechových orchestrů, což je ostatně jedním ze smyslů a záměrem těchto novinkových přehlídek. Josef Jiskra, česko-německý skladatel mnoha titulů lidového formátu, přesunul v posledních letech svou tvorbu k rozměrnějším koncertním partiturám, čehož byla příkladem i programní freska Jánošík, jež nenechala posluchače vydechnout nápaditou harmonií a dramatickým dějem. Českou premiéru mělo Čekání na slunce (Waiting for the Sun) od Pavla Staňka, jedna z jeho nejobtížnějších dechových partitur přehledné formy A-B- A s mohutnou codou, v níž se objevilo i očekávané slunce geniálním harmonicko-instrumentačním vyjasněním. Zde opět mé vřelé doporučení našim studentským a zájmovým dechovým orchestrům na kvalitní rozšíření repertoáru. Poté následovala hudební lahůdka Rondo pro dudy Jiřího Temla, jehož sólového partu se bravurně ujal česko-americký dudák Mike Cwach, rodák z Jižní Dakoty. Stylizace lidových motivů v sólu střídaly v rondové formě náladové obrázky orchestru v dokonalém souzvuku dechového ansámblu s měchy dud. Pestrou různorodost skladatelských technik potvrdilo Palladium od Jaroslava Šimíčka. Tato polyfonně stavěná kompozice s náznaky lehkého swingu byla virtuózně instrumentována do tradičních i nových komorních nástrojových barev dechového ansámblu, u zahraničního vydavatele by dostala obtížnost 6 ze šestibodové stupnice, tzv. grade. Závěr koncertu patřil lehčím múzám, a to kouzelné směsi zastaveníček s názvem Rozmarná kráska Antonína Tichého, ne ledajaké mistrně zinstrumentované polce Josefa Šebesty s názvem Nějaká polka a finálnímu Pochodu výsadkářů od Vadima Petrova.
Smyslem novinkového koncertu SDH byla snaha podnítit tvorbu a veřejně provést dechový symfonický repertoár, který zažívá ve světě neobyčejný boom. Záměr byl naplněn. Přidanou hodnotou byla vysoká kvalita interpretace. Ústřední hudba Armády ČR disponuje ideálním orchestrálním zvukem symfonického dechového tělesa, jež nikoho neruší, má ve svém středu vynikající individuality, sehrané nástrojové skupiny, vládne dokonalou intonací, přesnou artikulací a souhrou. Oba dirigenti vycizelovali detaily partitury s citlivým smyslem pro krásu zvuku a preciznost, jež je dlouhodobě tomuto orchestru vlastní.
Jednotlivé skladby koncertu ohodnotila čtveřice hudebních znalců ve složení prof. Jiří Hlaváč, prof. Ivan Kurz, Jan Valta a Aleš Pavlorek, která jednohlasně navrhla na ocenění AHUV Čekání na slunce Pavla Staňka.
Iniciativu Karla Bělohoubka ke vzniku nových koncertních skladeb pro dechové orchestry aktivně převzal Josef Ferda, současný předseda Společnosti dechové hudby při AHUV. Můžeme se tak těšit na příští ročníky premiér. Děkujeme autorům za jejich hudbu.

Nahoru | Obsah