Hudební Rozhledy

Středočeské pianoforte

Ivan Klánský | 08/19 |Festivaly, koncerty

Ve dnech 12. a 13. 4. 2019 se v sále Staré radnice v Říčanech konal I. ročník klavírní soutěže „Středočeské PIANOFORTE“.
Nápad založit klavírní soutěž pro Středočechy vznikl v Dobřichovicích u Prahy. Dvakrát ročně ve zdejší ZUŠ přednáším na víkendových seminářích pro klavírní pedagogy hudebních škol z celé České republiky. Středočeští pedagogové zde opakovaně vyjadřovali svůj zájem mít vlastní klavírní soutěž pro žáky svého kraje. A právě na půdě této školy se nakonec daly dohromady tři nadšenkyně: Eugenie Koblížková ze ZUŠ Dobřichovice, Victorie Hanžlíková Krafová ze ZUŠ Čelákovice a Hana Javorská ze ZUŠ Říčany a v létě 2018 založily spolek Středočeské PIANOFORTE. Soutěž tak mohla být zorganizována. Duší celého projektu se stala Eugenie Koblížková, která svým entuziasmem strhla ostatní.

Soutěž je určena všem žákům Základních uměleckých škol, žákům soukromých hudebních škol a soukromé výuky s působností na území Středočeského kraje. Mladí klavíristé jsou rozděleni podle věku do šesti kategorií. Do letošního I. ročníku se přihlásilo 86 soutěžících ze 24 základních uměleckých škol Středočeského kraje.
Garantem soutěže se stalo město Říčany, které akci poskytlo velkoryse prostory Staré radnice. Přestože v hlavním sále probíhají stavební a restaurátorské práce, město Říčany tyto práce přerušilo, aby se soutěž mohla uskutečnit, a vytvořilo velmi důstojné zázemí, za což náleží představitelům města Říčany v čele se starostou Vladimírem Kořenem veliký dík. Navíc město poskytlo finanční příspěvek na dárky pro soutěžící. Poděkování také patří ZUŠ Říčany, zejména paní ředitelce Ivetě Sinkulové, která svými organizačními schopnostmi pomohla při řešení různých problémů a soutěž od samého počátku podporovala.
Na rozdíl od velkorysosti města Říčany a několika soukromých sponzorů se u vedení Středočeského kraje, pro jehož mladé občany je soutěž primárně určena, přízně ani, byť jen symbolické, finanční podpory nedostalo, a to přestože organizátoři soutěže žádali o poskytnutí grantu přímo z Fondu podpory volnočasových, sportovních a vzdělávacích aktivit dětí. Domnívám se, že nemůže být pochyb o tom, že tato soutěž již ze své podstaty takovéto zadání přesně naplňuje.
Důležitou a nezbytnou součástí každé hudební soutěže je odborná porota. S ředitelkou soutěže Eugenií Koblížkovou se znám dlouhá léta a o nově vznikající soutěži jsme spolu mnohokrát hovořili. Proto, když jsem od ní dostal nabídku stát se předsedou poroty, byl jsem potěšen a s radostí jsem tuto úlohu přijal. V porotě spolu se mnou zasedli další čtyři porotci: Helena Suchárová Weiser, Jana Turková, Jiří Houska a Petr Jiříkovský.

Vyvrcholením celé soutěže byl pak koncert laureátů, který se konal v neděli 14. 4. v budově Senátu Parlamentu ČR, v nádherných reprezentativních prostorách Hlavního sálu Valdštejnského paláce, pod záštitou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu České republiky. Koncert uvedl místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer. Na koncertě vystoupili všichni soutěžící, kteří získali 1. ceny. A byla to pro ně obrovská sláva. Absolutní vítěz Pavel Bárta ze ZUŠ F. A. Šporka v Lysé nad Labem obdržel Diplom absolutního vítěze a úžasný dort ve tvaru koncertního křídla.
Klavírních soutěží pro mladé pianisty přibývá v posledních letech poměrně dost. Proto vždy, když se objeví nějaká nová soutěž, stojí za to se zeptat: „Má své místo na slunci?“ Když vznikl nápad uskutečnit Středočeskou klavírní soutěž, na chvíli jsem uvažoval, zda to nebude zase jedno z těch mnoha „přípravných“ klání na ta tzv. „velká“, renomovaná, jakými jsou například Prague Junior Note nebo Amadeus. Výsledek mě však velice překvapil. Za ty dva dny jsem zjistil, že je to, byť teprve v prvním ročníku, již zcela svébytné soutěžní zápolení. Středočeský kraj jako největší kraj České republiky, má poměrně veliký potenciál talentovaných dětí. Překvapilo mě, že se soutěže se svými žáky zúčastnily nejenom ty „velké“ základní umělecké školy, které se pravidelně zúčastňují známých soutěží, ale objevily se zde ZUŠKY, úspěšně reprezentované, i z malých měst, zdaleka nejen okresních. Myslím si, že tendence vzrůstající úrovně klavírní metodiky na ZUŠ je více než patrná. Domníval jsem se však, že tento trend probíhá jen u určitého výběru škol, o kterých se to všeobecně ví. A že je to v těchto školách spojeno s konkrétními jmény pedagogů. Nyní jsem však zjistil, že stejně erudovaní pedagogové působí i na školách, o jejichž existenci jsem neměl ani tušení. Toto byl tedy veliký, hlavní přínos této soutěže – objevení menších a malých škol, které se pedagogickou úrovní začínají srovnávat s těmi nejúspěšnějšími školami z minulých let.
Soutěž byla navíc výborně organizačně připravena. Měla i určité benefity v podobě například toho, že všichni účastníci soutěže, bez ohledu na konečné umístění, si odvezli krásné dárky. Nikdo neodjel bez ocenění poroty. I ten, komu se jeho výkon úplně nezdařil, dostal nakonec Čestné uznání. Uvědomil jsem si, že to byla jedna z mála dětských soutěží (a že už jsem jich zažil jako porotce opravdu mnoho), kde jsem nezaznamenal žádné protesty, pláče či výtky porotě. Samozřejmě všichni chápou, že soutěže jsou od toho, že vždy je ten, který vyhraje, a ten, kdo naopak nevyhrál. Ovšem fakt, že i ten, který nevyhrál, dostal Čestné uznání za to, že se zúčastnil, vedl k harmonii mezi účastníky, jejich pedagogy, rodiči a porotou. Atmosféra na soutěži byla i z tohoto důvodu opravdu skvělá. A to je dobrý začátek. Jsem přesvědčen, že se tato soutěž dostane v krátké době mezi portfolio klavírních soutěží pro mladší žáky, které již dnes v naší kultuře hrají významnou roli.

Nahoru | Obsah