Hudební Rozhledy

Souborné vydání díla Bohuslava Martinů

Aleš Březina | 06/19 |Studie, komentáře

Po dvaceti letech příprav, popsaných v prvním textu tohoto seriálu, odstartovalo nakladatelství Bärenreiter v roce 2014 vydání kompletní edice Bohuslava Martinů rovnou dvěma současně publikovanými zásadními díly tohoto klasika hudby 20. století: Eposem o Gilgamešovi a Symfonií č. 4.
Plánem na složení kantáty pro Maju a Paula Sachera se Martinů zaobíral téměř dvacet let. Chtěl jim vyjádřit vděčnost za pomoc, kterou mu poskytli v roce 1940 při útěku z okupované Francie do USA. V létě 1948 strávil Martinů na své první cestě do Evropy po skončení druhé světové války dva týdny jako host Sacherových na Schönenbergu u Basileje a během této návštěvy se rozhodl vytvořit libreto s použitím jednoho z nejstarších dochovaných literárních děl, starobabylónského Eposu o Gilgamešovi. S prací však započal až 30. srpna 1954 a 18. úno- ra 1955 oznámil, že dílo dokončil. Premiéra se uskutečnila 23. ledna 1958 v Basileji, Paul Sacher řídil Basilejský komorní orchestr a Basilejský komorní sbor.

Teprve kritické vydání díla odhalilo, že Martinů zamýšlel provádět Epos o Gilgamešovi poloscénicky. Tento donedávna zcela neznámý plán lze označit za konsekventní domyšlení dlouholetého experimentálního uvažování o vokálně-instrumentálním divadle, které dokládá kontinuitu jeho myšlení od třicátých let a odkazuje mj. k jeho cyklu čtyř miráklů Hry o Marii, H 236. V dubnu 1957 navrhl Sacherovi velmi originální a důkladně promyšlený způsob scénického ztvárnění připravované premiéry své skladby: „Nesmí to být [uvedeno] jako oratorium, tedy jako statický koncert, ale tak trochu na půl cesty mezi koncertem a operou, to znamená, že by sólistům a sboru měl být v mezích koncertního provedení dovolen jistý pohyb ale samozřejmě že ne jako v opeře. Kde to bude nezbytné, měli by se zpěváci obracet spíš k sobě navzájem než k publiku a sbor se také musí podílet na ději, neměl by zůstávat statický. Chci říct, že je třeba Epos rozhýbat.“ Sacher na skladatelův návrh zareagoval zcela odmítavě, stejně jako vzápětí vídeňské nakladatelství Universal Edition, které ani neotisklo skladatelovy poznámky k inscenování Gilgameše, takže upadly zcela v zapomnění. Na základě kritického vydání se již uskutečnila dvě jevištní uvedení Eposu, první v podání Filharmonie Brno a druhé v nastudování ND Brno.
Symfonie č. 4 vznikla v posledních měsících druhé světové války a premiérována byla 30. listopadu 1945 v podání Philadelphia Orchestra pod taktovkou Eugena Ormandyho. Měla velký úspěch u obecenstva i kritiky a brzy se jí ujali další dirigenti a orchestry, zejména Rafael Kubelík, který s Českou filharmonií uvedl v Praze evropskou premiéru díla 10. října 1946 a poté ji do doby své emigrace v červenci 1948 uvedl ještě na 23 dalších koncertech v Evropě a Austrálii. Před vydáním v roce 1950 v nakladatelství Boosey & Hawkes se Martinů rozhodl změnit některé pasáže, které se týkaly především partu klavíru. Editorka kritického vydání Sharon A. Choa kromě opravy několika desítek chyb tištěného vydání též upozornila na původní podobu díla a skladatelem dodatečně vyškrtnuté tři takty otiskla v příloze svazku.

Ohlasy na první dva svazky
Oba první svazky se dočkaly velice příznivého kritického ohlasu v řadě světových odborných časopisů. V prestižním americkém vědeckém časopisu NOTES konstatoval Nigel Simeone v září 2017, že Souborné kritické vydání dá příležitost hlouběji zhodnotit díla Martinů, jeho samotného a také přispěje k utvrzení renomé skladatele zpřístupněním jeho díla. Epos o Gilgamešovi označil za „vzorovou edici“, vyznačující se „obdivuhodným spojením přehlednosti a detailu“. Na Symfonii č. 4 vyzdvihl detailní úvod, kritický aparát, rozsáhlý doprovodný materiál v přílohách a velmi důkladnou ediční práci. U obou svazků Simeone upozornil na příkladnou notosazbu nakladatelství Bärenreiter a svou recenzi zakončil slovy: „Toto nové souborné vydání – které vřele doporučuji jak hudebním knihovnám, tak skutečným fanouškům Martinů – by mělo výrazně napomoci pozvednutí jeho hudby z okraje zájmu. První dva svazky představují velice slibný začátek celého projektu.“
Christoph Flamm v časopise Musikforschung označil Souborné vydání za „odvážný počin, ovšem ve znamení těch nejlepších možných předpokladů. [...] Tisková kvalita i papír jednotlivých svazků ve lněné vazbě jsou právě tak výtečné jako zvolené písmo textů a layout notové části. [...] Překvapující je nejen mimořádná editorská akribie a předmluvy ,přímo vzorové‘. [...]. Základní kámen byl položen a leží velice pevně."
Podle recenze Jiřího Zahrádky v časopise Opus Musicum reprezentuje Epos o Gilgamešovi „vzorové zpracování pro další díla v daném okruhu“ a Symfonie č. 4, H 305 „vysokou kvalitu zpracování, zahrnující samotný hudební text, přiměřeně vypracovanou předmluvu, detailně popsané prameny a soupis jejich různočtení. [...] První svazky
Souborného vydání díla Bohuslava Martinů jsou příslibem výjimečného edičního počinu.“
V roce 2015 obdržel svazek obsahující Epos o Gilgamešovi prestižní ocenění „Nejlepší edice“, udělované od roku 1991 Německou asociací hudebních vydavatelů. Porota ocenila především vysokou vědeckou a nakladatelskou kvalitu. Ocenění bylo uděleno na Hudebním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem 8. dubna 2016.

Nahoru | Obsah