Hudební Rozhledy

Klavírnictví na rozcestí: Od roku 1989 dodnes

Jakub Zahradník | 08/19 |Svět hudebních nástrojů

V minulém dílu jsme popsali, jak končila jedna průmyslová výroba v oboru za druhou, což kulminovalo rokem 2010. V českých zemích nakonec zbyli jen dva velcí hráči – PETROF a C. Bechstein Europe.
V roce 2011 se firma PETROF odrazila ode dna, když si předtím zajistila odbyt na východních trzích, najmě v Číně. Krátce nato, v roce 2013, zřídila Muzeum PETROF. A o rok později se vší pompou oslavila své 150. výročí. Při té příležitosti uvedla na trh novou sérii exkluzivních nástrojů s označením Ant. Petrof. V roce 2017 pak otevřela v areálu továrny v Hradci Králové velkorysý prezentační showroom s kavárnou a multifunkčním sálem, tzv. „PETROF Gallery“, na ploše 1.600 m2. Designovou obnovou prošla také její známá pražská prodejna v Domě hudebních nástrojů.

Neméně se činila i firma Bechstein. Ta má ústředí v Ber-líně, a těsně za našimi hranicemi, v Seifhennersdorfu ležícím na spojnici mezi českými městy Rumburk a Varnsdorf, převzala velkou klavírní fabriku Zimmermann. Tam začala vyrábět svou nejdražší řadu pian – nástroje značky C. Bechstein. Cenově dostupnější nástroje značky W. Hoffmann svěřila své dceřiné společnosti v Hradci Králové, kde do uvolněného areálu po státní traktorové stanici (v jehož rámci stála budova firmy Bohemia, kterou převzala) investovala nemalé prostředky a rozvinula zde výrobu založenou na německé akurátnosti. V těchto dnech (květen 2019) otevírá firma Bechstein také svou reprezentační prodejnu v Praze.
Stojí za to se nyní podívat blíže, jaké značky a kde se v posledních třiceti létech v českých zemích vyráběly a kdo za nimi stál. To totiž nemohl být jen tak někdo: Pustit se do průmyslové výroby pian může prakticky jenom člověk s tímto oborem spjatý, který má jméno, zázemí a dlouholetou praxi, zastával v oboru významnější post, je vůdčím typem, zná jazyky, má obchodní vazby a dokáže kumulovat finanční kapitál. A jestliže chce vybudovat vlastní značku, která má přetrvat, potřebuje být v mladším středním věku a vytvořit rodovou dynastii – jeden život totiž na takový úkol nestačí.
Vzdor celkovému počtu asi 2000 duší, které se na sklonku existence ČSSR klavírnickému oboru v českých zemích věnovaly, skutečný potenciál pro uvedená kritéria mělo jen pár jednotlivců, a ti, jak uvidíme, se skutečně prosadili. Mohli se objevit jen ze tří zdrojů:
1) Z rozpadlého OZ Piana. Potenciál měli hlavně ředitelé jednotlivých továren, jako byl např. František Červenec v Jihlavě, který továrnu vyňal z OZ Piana. Když později továrnu koupil Stanislav Křemenák, aby zde s Marcelou Schramlovou vytvořil firmu Bohemia Piano, stala se tato rázem významným hráčem na trhu. Dalším konkurentem na obzoru byl ředitel někdejší jiříkovské továrny (patřící pod OZ Piana), ing. Jiří Seidl (jehož stejnojmenný otec byl ředitelem továrny v České Lípě). Ten si otevřel vlastní podnik Seidl & Sohn v Jiříkově se synem Jiřím v bývalé textilce.
Teoreticko-praktické stavitelské know how bylo doménou vývojového oddělení OZ Piana (které přešlo do majetku fy PETROF), kde po Josefu Prachovi zastával vedoucí funkci jeho zeť Milan Klíma. Ten se také osamostatnil.
Klímův kolega z vývoje Miroslav Tauchman, význačný pokračovatel prachovské tradice, odešel z firmy PETROF a vytvořil modelové řady pian pro firmu Bohemia Piano a Seidl & Sohn.
Výhodou firmy PETROF byla a je její velikost. V jejím konstrukčním oddělení stále ještě zůstával další význačný stavitel, Karel Marha ml., a již v něm také působil ing. Ivan Vaculík, pozdější vedoucí vývoje. Tak se zde přenesla posloupnost a know how.
Zásadní ovšem byly obchodní kontakty – vazby na životně důležitý odbyt v zahraničí. Ty měli jenom lidé z někdejšího PZO Music-export, zejména Marcela Schramlová, která původně řídila obchod se Západem, a její kolegyně Helena Ouředníková, která měla v gesci východní trhy. První z nich v nové době zajišťovala odbyt firmě Bohemia a vybudovala její reprezentační prodejnu v Praze, a z počátku pomáhala též ing. Seidlovi. Druhá pracovala pro PETROF. Milan Klíma si zajišťoval odbyt sám se svou rodinou.
2) Druhým zdrojem možných vůdčích osobností byly někdejší klavírnické rody, které mohly restituovat majetek a znovu zavést klavírní výrobu. Po zhruba 40 letech nucené pauzy se o své majetky přihlásila pouze rodina Petrofů.
3) Oborová připravenost lidí propouštěných z českých klavírních fabrik mohla zlákat, a také zlákala zájemce ze zahraničí: Karl Schulze a jeho pokračovatel Stefan Freymuth využili této zakopané zlaté hřivny a jejich firma Bechstein převzala Bohemia Piano.
A jaké nástroje a za jakých okolností se po roce 1989 v českých zemích vyráběly?

PETROF
(PETROF, Scholze, Weinbach, Rösler, Fibich)
Firma ze sebe musela především odejmout nálepku laciného výrobce z „východního bloku“, což se jí povedlo. Opustilo se od linkové výroby a přešlo se na výrobu v „hnízdech“, kde je kumulováno několik operací najednou. Jako první z nástrojů nové generace vzniklo (pro USA) křídlo délky 210 cm, které v nabídce firmy absentovalo. Dostalo později název Pasat a všechna ostatní křídla dostala také větrná přízviska: Mistral – 284 cm, 237 Monsoon, 210 Pasat, 194 Storm, 173 Breeze a 159 Bora. Jsou to všechno mistrovské nástroje světové úrovně. Vedle této řady křídel PETROF vznikla řada zcela nová s označením ANT. PETROF. Ta zahrnuje dvě koncertní křídla: AP 275 a AP 225 a je doplněna o koncertní model pianina 136 cm vysokého. Mimo to firma PETROF občas postaví exkluzivní designové nástroje nestandardních tvarů, materiálů, barev a designů – k významnému výročí nebo na přání zákazníka.
Pianina PETROF patřila vždy mezi nejlepší vůbec a jsou dnes vyráběna v těchto modelových řadách: střední 118, vyšší střední 122 a 125, a vysoká 131 a 135 cm. Vedle toho jsou k mání designové modely, například Next 127, různá barevná pianina (například červené) či kuriozita Maggic Egg. Pokračuje se i ve stylových pianinech a křídlech (rokoko, demi/chippendale).
Dle vyjádření ing. Ivana Vaculíka, vedoucího vývojového oddělení, jsou nové modely nejprve postaveny v „jeho“ oddělení v prototypu, aniž by bylo předem definované jejich cenové zařazení; jsou podrobeny oponentuře majitelů podniku a připomínkám z technického a výrobního oddělení a od samotných hráčů. Pak jsou svěřeny výrobě a čas ukáže, zda se ujmou. Úspěšnost je vysoká: Z nástrojů, které prošly Vaculíkovýma rukama, se jich vyrábí a prodává 90 %. Pozoruhodné je uváděné číslo 260 možných kombinací a výrobních variant, které zřejmě nemá ve světě obdoby.
Vedle modelů PETROF, produkovaných pouze v Hradci Králové, patří do portfolia „PETROF Family“ i značky Weinbach, Scholze, Rösler a Fibich vyráběné licenčně v Číně.

BOHEMIA PIANO
(Hofmann & Czerny, Bohemia, Rieger-Kloss, Schlögl)
Velkorysý výrobní program této firmy zahrnoval pianina a křídla všech velikostí, ba dokonce i elektrická piana. Původní značka Hofmann & Czerny pozbyla registrační ochrany, a tak byli majitelé nuceni hledat jiné názvy. Značka Rieger-Kloss byla zapůjčena z krnovské varhanářské továrny a vyráběla se dva roky, značka Schlögl souvisí s dříve známým jménem majitele Domu hudebních nástrojů v Praze. Trefa do černého se podařila zejména krásným názvem Bohemia. Původní pianina vycházející z jihlavské fabriky byla postupně nahrazena novou modelovou řadou, za níž stál Miroslav Tauchman. V katalozích nacházíme modely 109 a 111 Attractive, 113 Menuet, 118 Moderna, 121 Classic, 122 Romance a 122 Demi/chippendale, 123 Exclusive, 125 Professional a 132 Concerto. Tauchmanova křídla vycházela z konstrukce české varianty pian zn. A. Förster a dostala jména po věhlasných českých skladatelích: 272 Dvořák, 225 Smetana, 185 Janáček (též verze Studio a Empire), 156 Martinů (a Demi/chippendale).
Velká křídla, zejména koncertní jednička a model 185 měly potenciál. Občas se u nich ale vyskytovaly potíže s rozlaďováním. Po převzetí firmou Bechstein značka Bohemia postupně ustávala, až skončila. V procesu optimalizace výroby nebyl, bohužel, prostor na odlišná technologická řešení.

C. BECHSTEIN
(C. Bechstein, Bechstein Academy, Euterpe, W. Hoffmann, Zimmermann)
Firma C. Bechstein převzala výrobu firmy Euterpe, do jejíhož majetku patřila značka W. Hoffmann. Poté převzala továrnu Zimmermann a Bohemia Piano. Výrobní program v Hradci Králové se nakonec ustálil pouze na značce W. Hoffmann. Vyrábí se zde tři modelové řady pianin odstupňované cenovou škálou: Vision 112, 120, 126, 131 pro začátečníky a školy, Traditional 122, 128 pro pokročilejší hráče, a Professional 114, 120 a 126 – název naznačuje, pro koho.
Dle stejné logiky jsou vyráběna i křídla W. Hoffmann – Vision 158, 175, 183, Traditional 161, 177, 186 a Professional 162, 188 a 206. Všechny tyto nástroje jsou stavebně kvalitní a zvláště salonní model 206 má výborné technické i zvukové vlastnosti – tónovou vyrovnanost a příjemný hladký zvuk. Dle šéfintonéra Marcela Nováka firmě jde o to „dosáhnout co nejdecentnější progres celé škály dynamiky, o emocionální zvuk a příjemnou responzivní hru“, a to se opravdu daří.
V Seifhennersdorfu firma vyrábí nejdražší kolekci křídel a pianin, která se dělí ve dvou modelových řadách na C. Bechstein Concert a levnější C. Bechstein Academy (označená často pouze Bechstein).
Značka Zimmermann se dnes vyrábí v Číně dle německé konstrukce a supervize firmy Bechstein.

KLÍMA PIANO
Milan Klíma jakožto původně letecký konstruktér kladl zvláštní důraz na konstrukci a bezvadné zpracování litinového rámu. Vyráběl pianina K-115, K-117, K-125 a KOM-120, což byl akustický element, který se prodával jako základ pro zabudování do pianinových skříní různých výrobců. Kromě toho firma produkovala pianina opatřená znaky různých firem pro své obchodní zástupce v zahraničí. Celkový počet vyrobených nástrojů byl 1085 pianin a jedno křídlo. Poté, co pan Klíma onemocněl a podnik posléze přešel do Mimoně, jeho nový majitel Zdeněk Veselý spolu s výrobním ředitelem Jaroslavem Vodehnalem (někdejším ředitelem klavírní fabriky v Liberci) držel výrobu ještě tři roky. Během té doby se postavilo dalších 30 pianin a mimo to se vyráběly klávesové rámy pro firmu Renner a baraše pro PETROF. Firma rovněž přišla s nápadem kuriózního pianina s názvem Di-Piano 442. Šlo o pianino se čtyřmi pedály, kde čtvrtý pedál ovládal zařízení, které mezi kladívka a struny spustilo lištu s pásky zakončenými kovovou trubičkou. Piano pak znělo přibližně jako cembalo. Vyrobeno bylo pouze jediné Di-Piano pro výstavu ve Frankfurtu. Následně firma ukončila převážně z ekonomických důvodů výrobu. Zajímavostí je, že byla zachráněna výkresová dokumentace a licí zařízení umožňující lití rámu pro 88 i 85 kláves (historická piana). Výroba by se tedy mohla obnovit.

SEIDL & SOHN
Jiří Seidl odešel z jiříkovské pobočky firmy PETROF a podle svědectví s sebou odvedl i nejlepší lidi. Se svým synem Jiřím Seidlem ml. zavedli výrobu pouze na pianina. Vyráběli modely SL 109, SL 113, SL 117, SL 120 a SL 127. Mechaniky a klávesnice dodávala firma Detoa, skříně Piano Cabinets z Kostelce nad Orlicí. Vyrobili celkem 5000 nástrojů. Údaje jsem převzal ze samizdatu V. Pavlíka O klavírech trochu jinak a dále cituji: „Obchod, hlavně zahraniční, měla na starost ing. Schramlová se svým kolektivem, která také zastupovala Bohemia Piano. Po nějaké době ing. Seidl od spolupráce upustil a na obchodním poli jeho zájmy zastupovala ing. Živnůstková z Prahy. Naneštěstí však po několika letech zemřela, obchod se snažila dělat rodina Seidlů sama, k tomu se dostavila i hospodářská krize, a osud firmy byl zpečetěn.“ Firma přežila jen o rok pobočku firmy PETROF v Jiříkově, a tím zde také jednou provždy skončil klavírnický obor.

BLACK & WHITE
(Burger & Jacobi)
Firma Jana Reze, který kdysi prošel výrobou v PETROFU, staví podle vlastní dokumentace po malých sériích piana značky Burger & Jacobi. Jde o křídla délky 170 a 186 cm a koncertní křídlo 275. V plánu má nyní model 210. Také má v nabídce pianina 126 a 130 cm vysoká. Značka Burger & Jacobi je v majetku známé italské rodiny Ciampi, která byla po dlouhá léta výhradním prodejcem PETROFU v Itálii. Od Black & White doposud vyšlo 151 dobře vypadajících nástrojů, které jsou levnější variantou oproti továrním značkám. Kuriozitou byla dvě křídla vzešlá z této dílny – nesla název Petronius, a jedno z nich bylo podle očitých svědků opravdu mimořádné. Firma sídlí v Barchově na Královéhradecku, kde nyní vybudovala hezkou reprezentační místnost.

LUBOŠ KAŠPAR
Určitou dobu působil na českém trhu také Luboš Kašpar, který se navrátil z Kanady. Kdysi krátce pracoval u Petrofů. Shodou okolností má shodné příjmení s původní hradeckou klavírnickou firmou Kašpar, nijak s ní ale nesouvisí. V tuzemsku prodával nástroje se svým jménem, vyráběné v Asii. (dokončení v přístím čísle)

Nahoru | Obsah