Hudební Rozhledy

Bohuslav Matoušek

Mirka Štípková | 10/19 |Rozhovory

Bohuslav Matoušek je významným představitelem současného českého houslového umění, který na sebe upozornil již v dětství četnými vítězstvími v mnoha národních soutěžích. V letech 1967–1972 studoval na pražské Akademii múzických umění ve třídách J. Pekelského a V. Snítila a ve Švýcarsku u W. Schneiderhana a N. Milsteina. V letech 1977–1980 byl pozván jako sólista a koncertní mistr do Japonska k tokijskému Yomiuri Nippon Symphony Orchestra, kde pod taktovkou významných světových dirigentů (Celibidache, Masur, Mehta, Bernstein a další) provedl řadu houslových koncertů. Po návratu z Japonska začal v roce 1980 vedle sólistické činnosti působit také jako primárius Stamicova kvarteta. Od roku 1995, po odchodu ze Stamicova kvarteta, se Bohuslav Matoušek věnuje především sólistické koncertní činnosti, jeho rozsáhlý repertoár zahrnuje skladby od raného baroka až po díla současných skladatelů. V komorní hře nadále působí hlavně se svým stálým partnerem, pianistou Petrem Adamcem.

Jeho dalším význam- ným působením v tomto směru je i umělecké vedení Okteta českých filharmoniků. Je držitelem prestižní světové ceny „Cannes Classical Awards“ 2001 za soubornou nahrávku díla B. Martinů pro housle a klavír. Jako jeden z mála umělců je také držitelem stříbrné medaile Nadace Bohuslava Martinů za mimořádné zásluhy o dílo tohoto skladatele. Jeho nahrávka souborného díla B. Martinů pro koncertantní housle (violu) s Českou filharmonií a světově uznávaným dirigentem Christopherem Hogwoodem (4 CD) vyšla u významné světové firmy Hyperion v Londýně a získala mnohá zahraniční i domácí ocenění. Působí také jako pedagog na pražské HAMU. Letos oslaví 70. narozeniny, mimo jiné gratulačním koncertem na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov.

  • V únoru jste pokřtil výjimečný soubor nahrávek – kompletní dílo Bohuslava Martinů pro koncertantní housle (violu) a orchestr, vydaný londýnským Hyperion Records. Tato nahrávka vznikla už v letech 2001–2004 a její historie je trochu spletitá, mohl byste ji přiblížit?
    Po velkém mezinárodním úspěchu kompletní nahrávky Bohuslava Martinů pro housle a klavír s Petrem Adamcem (MIDEM Classical Awards 2001) se při mém nočním návratu ze světové premiéry Suite concertante ve Zlíně s Filharmonií Bohuslava Martinů zrodila myšlenka pokračovat s nahráním všech děl Martinů pro koncertantní housle. Ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina byl tehdy u toho, z myšlenky se postupně stala skutečnost a začala se připravovat nahrávka prvního CD kompletu. Aleš Březina oslovil dirigenta Christophera Hogwooda, zatímco Českou filharmonii, Dvořákovu síň Rudolfina a nahrávací tým (Zdeněk Zahradník a Tomáš Zikmund) jsem již zajistil sám. Postupně jsem vlastně převzal úlohu producenta nahrávky, sháněl jsem nemalé peníze přes přátele jako půjčku na realizaci projektu. Kromě toho, že jsem se musel připravovat na nahrávku jako interpret, jsem zároveň byl k dispozici jako taxikář pro dirigenta, výplatce domluvených honorářů atd. Přes všechny nelehké záležitosti se podařilo nahrávku zrealizovat, a nakonec i po získání zájmu Supraphonu vydat. První CD dostalo několik cen. Mezitím jsem připravoval další tři CD tohoto kompletu po všech stránkách opět jako producent. Přes zjevný úspěch prvního CD se nakonec Supraphon postavil k projektu zády a já jsem byl nucen dokončit celý projekt sám a za půjčené finanční prostředky. S ročními odstupy tak postupně vznikla další CD. O hotový projekt poté projevil na doporučení Aleše Březiny zájem londýnský Hyperion Records a všechna čtyři CD v průběhu dvou roků vydal. To byla nakonec velká satisfakce, jednotlivá CD dostávala významná ocenění. Ovšem teprve až nyní, kdy Hyperion vydal celý komplet v jednom boxu, se projevila jeho unikátnost a neopakovatelnost.
  • Bohuslav Martinů je skladatelem, k němuž se po celou svou profesní dráhu vracíte. Čím vás jeho dílo přitahuje?
    Martinů psal nádhernou hudbu nejenom pro sólové housle. Již jako člen Stamicova kvarteta jsem se účastnil nahrávky jeho kompletních kvartetů, v Japonsku jsem se jako koncertní mistr Yomiuri Nippon Symphony Orchestra setkal s jeho úžasnými symfoniemi. Prostě je to fenomén, který se mi zavrtal do srdce a do duše.
  • Kompletní nahrávky jste vytvořil i v případě dalších skladatelů – Dvořáka a Haydna. Proč jste zvolil právě tyto autory?
    První komplety vznikly vlastně trochu náhodně, Haydnův koncert G dur jsem nastudoval pro svou účast na soutěži v Montrealu v roce 1970, kam mě úřady nakonec nepustily. Když pak Supraphon přišel s myšlenkou nahrávky s PKO, doplnil jsem repertoár o další koncert C dur. Oba koncerty jsme pak s panem dirigentem Liborem Hlaváčkem a s PKO natočili a Supraphon je na LP vydal. Po roce jsem přišel s myšlenkou doplnit je o další tři koncerty a dvojkoncert, což do té doby nikdo nenatočil. To se podařilo a vznikla další dvě LP v jedné dvojobálce. Idea kompletu Antonína Dvořáka se pak zrodila paralelně s natáčením jeho kompletních kvartetů. Po nahrání všech Dvořákových děl pro housle a klavír (rovněž s mým letitým partnerem Petrem Adamcem) vznikl komplet, který také do dnešního dne stále nikdo jiný nerealizoval.
  • V září oslavíte 70. narozeniny, mimo jiné i gratulačním koncertem na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov v úterý 6. srpna. Na tomto festivalu jste pravidelným hostem, jaká díla zde představíte tentokrát?
    V Maškarním sále českokrumlovského zámku zazní hlavně barokní hudba. Vivaldiho Dvojkoncert zahrají moji bývalí studenti Hiroko Takahashi a Patrik Sedlář, já si zahraji Vivaldiho krásný koncert D dur, dojde i na Haydnův koncert C dur a na závěr společně se svými nyní již kolegy Hiroko a Patrikem provedeme Bachův úžasný koncert pro troje housle. Celý večer s námi bude spolupracovat vynikající komorní orchestr Ensemble 18+.
  • Chystáte i další akce ke svému životnímu jubileu?
    Těším se na 5. října, kdy se sejdou moji současní i bývalí studenti. Společně si zamuzicírujeme na koncertě v Sále Martinů na HAMU v Praze od 16 hodin. Program je zatím v přípravě, ale určitě to bude krásná muzika, která navodí příjemnou atmosféru jubilejního večera.
  • Mění se během let nároky na hudebníky-sólisty? Je dnes jednodušší, či složitější stát se sólistou a svou pozici si udržet?
    Konkurence obzvláště v řadách mladších kolegů je narůstající. Trochu mě z tohoto pohledu mrzí, že dnes pořadatelé jaksi zapomínají na starší generaci, která tu často ještě v plné síle je a stále má díky nezaměnitelným životním zkušenostem a prožitkům dnešnímu posluchači co říci. Některá životní „moudra“ v hudbě jsou nepřenositelná, to si každý musí prožít a použít ve vlastním osobitém projevu. Setkal jsem se v poslední době několikrát s pojmem „euroumělec“, což je trochu přehnané, ale jistá unifikace v projevu mladší generace se objevuje. Všichni hrají krásně a dokonale, ale když si člověk poslechne nahrávky mistrů minulého století, zjistí, že každý hrál trochu jinak a velmi identifikovatelně. Nebylo to vždy třeba technicky „superdokonalé“, ale bylo tam něco navíc, co si člověk uvědomí až při porovnání dnešních a tehdejších nahrávek. Proto jsem měl velkou radost, když jsem nedávno hrál v Německu Dvořáka se známým dirigentem a on mi řekl, že mě by poznal okamžitě podle mého způsobu hry – že ještě patřím ke generaci těch „identifikovatelných“ muzikantů. To člověka opravdu potěší...
  • Významným mezníkem vaší kariéry bylo pozvání k již zmíněnému japonskému Yomiuri Nippon Symphony Orchestra v roce 1977. Jak na japonské angažmá vzpomínáte?
    Pobyt v Japonsku (1977–1980, celkem dvaapůlletý pobyt s roční pauzou) byl pro mě velkým mezníkem a zároveň nedocenitelnou životní zkušeností. Měl jsem úžasnou možnost zahrát si s největšími světovými dirigentskými esy, s některými z nich i sólové koncerty v rámci své smlouvy koncertního mistra a sólisty. Velká část muzikantů v orchestru prošla i evropskými hudebními univerzitami, a zejména ti, kteří hovořili německy, mi ze začátku velmi pomáhali s překonáním jazykových problémů. Celkově přístup hudebníků v Japonsku je charakteristický velkou snahou co nejvíce se přiblížit světovému vnímání a provozování klasické hudby, což se jim velmi daří.
  • Po návratu z Japonska jste patnáct let působil ve Stamicově kvartetu. Co vám přineslo toto období?
    Z hlediska získávání zkušeností, ale i nových pohledů na hudbu bylo působení v kvartetu další, pro mě velice důležitou etapou v mém uměleckém životě. Se skvělými kolegy jsme udělali za těch patnáct let obrovský kus práce, zůstalo za námi skoro 90 CD (a rovněž pár LP) nahrávek, repertoárově jsme se dostali k číslu přes 200 nastudovaných děl. Opravdu není lepší škola života v hudbě, než je komořina, a speciálně kvarteto je v tomto směru určitě to nejlepší, co si muzikant může přát a zažít. Zkušenosti z kvarteta jsem později zúročil i dlouholetou spoluprací s Oktetem a Sextetem českých filharmoniků a rovněž v Triu Antonína Dvořáka.
  • Nyní se věnujete především sólové koncertní činnosti. Jaký je v současné době váš repertoár?
    Díky zaměření na dílo Bohuslava Martinů se tento fenomén projevuje i v mém koncertním repertoáru. Jako dosud jediný jsem několikrát s orchestry v jednom večeru provedl Českou rapsodii B. Martinů, kterou vzápětí po výměně nástroje následovala violová Rhapsody. Určitě zajímavý moment i pro posluchače. Miluji ale i hudbu barokní, romantismus pro mě představuje hlavně hudba Dvořáka a Brahmse, často a rád hraji také klasiky, zejména Mozarta a Beethovena. Snažím se mít repertoár co nejpestřejší, abych vyhověl širokému spektru posluchačů.
  • Významnou část vaší práce tvoří i pedagogická činnost. Co se snažíte svým studentům při výuce vštěpovat a jaká je vaše metoda, jak mladé hudebníky vést?
    Své celoživotní prožitky s úžasnými pedagogy a zkušenosti s nimi (Jaroslav Pekelský, Václav Snítil, Arthur Grumiaux, Nathan Milstein a Wolfgang Schneiderhan) se snažím předávat dále. Rozhodně netrvám na jakékoli unifikaci, ba právě naopak se snažím, aby si každý ze studentů vytvářel svoje vlastní pohledy na věc a uplatňoval je ve své umělecké práci. Já jsem vždy pedagogům naslouchal velmi pečlivě, ale postupně jsem si pro sebe vytvořil svůj vlastní interpretační pohled, který se vlastně skládal z mnoha poznatků a pohledů jiných interpretů a pedagogů, z toho, co se mi nejvíce líbilo a bylo mi nejbližší. Velmi důležité je podle mě vyučovat s nástrojem v ruce, protože některé poznatky se nedají sdělit jinak než předvedením v praxi. A při dnešních možnostech otevřeného světa svým studentům doporučuji vyrazit za dalšími zkušenostmi do ciziny, to je určitě k nezaplacení.
  • Velkou oporou je vám rodina. Jak náročné je při tomto povolání najít dostatek času pro své blízké?
    Mám skvělou rodinu, která mi svým porozuměním pomáhá v někdy nelehké práci. Důležité pro muzikanta je mít doma zázemí, na které se může spolehnout, a to u nás doma opravdu funguje. Trochu se asi odlišuji pohledem na budoucnost dětí, protože jim muziku dopřávám jenom jako hobby. Vím, jak je v dnešní době těžké živit se i na špičkové úrovni jako muzikant, a tak jim hudbu absolutně nevnucuji, chci jen, aby ji měly v životě pro radost a potěšení. A to se daří.
    Zadáno pro: MHF Český Krumlov

    Nahoru | Obsah