Hudební Rozhledy

Druhé nokturno s Al-Ashhabem a Adamem Skoumalem

Rafael Brom | 07/19 |Pražské jaro

Nokturno II Pražského jara mělo na programu ve středu 29. 5. ve Dvořákově síni recitál vítěze Mezinárodní houslové soutěže ve Vídni, Milana Al-Ashhaba, který připravil se svým partnerem pianistou Adamem Skoumalem program o sedmi virtuozitou nabitých skladbách. Tento talentovaný houslista získal v loňském roce trojí významné ocenění. Jednak to bylo v březnu v New Yorku, kde obdržel první cenu na soutěži New York Concert Artists and Associates, poté zvítězil v říjnu na Soutěži Fritze Kreislera ve Vídni a nakonec v rámci cen Classic Prague Awards za rok 2018 převzal letos v lednu cenu Talent roku.
Al-Ashhab otevřel recitál skladbou pro sólové housle Paganiniana od Nathana Milsteina, která zaujala suverenitou přednesu s brilantně vystřiženými virtuózními škálami, precizně vyhranými technickými finesami a skvěle odstíněnou agogikou. V dalších třech skladbách programu spoluúčinkoval s houslistou excelentní pianista Adam Skoumal.

První z nich byla kompozice pro housle a klavír Nigun, druhá část ze suity Baal Shem od Ernesta Blocha. Al-Ashhab přidal ve výrazovém rejstříku nosný barevně plný tón, v hloubkách medově tažený a v horních polohách svítivě stříbřitý, enormně vhodný pro emoční náboj Blochovy hudby. Skoumalovo provedení klavírního partu bylo v této skladbě na takové výši, že ho posluchač vnímal jako neoddělitelnou součást provedení a víceméně „objevil“ jeho přítomnost jen v úvodních taktech a sólové kadenci. Autorem následující kompozice s názvem Djinnia byl sám pianista Adam Skoumal. Slyšeli jsme provedení tempově i dynamicky proměnlivé s meditativními houslovými fázemi, ostatně houslím vepsal autor bohatou škálu technik s využitím krajních nástrojových poloh ve škálách, sólové i vícehlasé hraní, jakož i trsání a pizzicato. Virtuózní osobitost obou nástrojů dostala prostor v sólových kadencích, v duetu zaznělo uvědomělé partnerství. V následující skladbě programu, Sonátě pro housle a klavír Maurice Ravela, duo takříkajíc „obrátilo list“ a přineslo publiku poslechově vděčný kus s příjemně zpěvně i poeticky realizovaným partem houslí. Al-Ashhab přesvědčivě vyhrál flažoletové pasáže a v bluesově zabarvené větě Sonáty přidal trsání a pizzicato. Skoumalův klavír byl decentní ve zvuku i v technice a duo vybavilo skladbu očekávaně charakteristickým rytmem. Nadšený potlesk po Ravelově skladbě v sále ještě nedozněl a Al-Ashhab nasadil první tóny virtuózního kusu Poslední růže léta Heinricha Wilhelma Ernsta. V této variantě na Paganiniho ďábelskou hudbu předvedl sólista takřka vše, co již zaznělo v předchozích skladbách, a potvrdil tak zejména svou technickou vyspělost virtuosa. V následující skladbě Kadiš od Maurice Ravela zase vyvážil dramaturgii tónovými přednostmi a nesentimentálním výrazem. Stejný dojem, navíc s jistou popularizací z rodu filmové hudby, přineslo provedení poslední skladby programu s názvem Fantazie na Carmen od Franze Waxmana. Dílo bylo závěrečným triumfem dramaturgie a recitálu Milana Al-Ashhaba, který bezchybně zvládl tento malý maraton virtuózních kusů, byť by si tato řada zasloužila větší podíl kontrastu. Což koneckonců dokumentuje i přídavek, ve skutečnosti další skladba programu – Variace na cikánskou melodii pro housle a klavír Adama Skoumala.

Nahoru | Obsah