Hudební Rozhledy

Cécile McLorin Salvant a Sullivan Fortner

Vladimír Říha | 10/19 |Pražské jaro

Festival má to štěstí, že ještě z dob Antonína Matznera dbá i na jazzová zastoupení, což je i zásluha Aleše Bendy, jenž do programu každý rok zařadí i několik jazzových koncertů. Letos po bluesovém koncertu Luboše Andršta a jeho kapely jsme viděli 1. 6. pražský debut americké jazzové zpěvačky Cecile McLorinové Salvantové. Ta sice již jednou u nás (v Táboře na Bohemia Jazz Festu) zpívala, ale to bylo úplně v jejích začátcích, takže koncert na místním náměstí vidělo jen pár šťastlivců.

Tentokrát ale přijela na Pražské jaro jako americká hvězda současného jazzového vokálu, a tak nebylo divu, že v nové koncertní síni DOX+ bylo zcela plno. Nakrátko ostříhaná Afroameričanka s brýlemi vypadá spíše jako intelektuálka než jako jazzová hvězda. V necelých 30 letech má za sebou již čtyři alba, z toho tři ceny Grammy a většinu písní z posledního CD nazvaného The Window přednesla za doprovodu pianisty Sullivana Fortnera i v Praze. Zazněly standardy z jazzové klasiky (Cole Porter, Richard Rodgers), dále její vlastní písně, zazpívala i španělsky argentinskou melodii. Má skutečně mimořádné hlasové dispozice i její spíše šansonové podání, které se dost liší od zpěvaček typu Dianny Reevesové či Dee Dee Bridgewaterové, písním dává hodně navíc. Škoda, že více prostoru nedostal skvělý pianista Fortner, jenž byl až příliš v pozadí. Na umělcích také bylo znát, že je to jejich poslední koncert z evropského turné a že jsou již trochu unaveni, takže po hodině a půl koncert pouze s jedním přídavkem ukončili. I tak to byl pro všechny přítomné zážitek, snad tedy sólistku zase brzy uslyšíme.

Nahoru | Obsah