Hudební Rozhledy

Koncert pro Anežku

Jaroslav Someš | 10/19 |Mimo lesk festivalu

Významnou událostí počátku koncertní sezony 2015/16 byla světová premiéra oratoria Svatý Václav, díla skladatele, aranžéra a dirigenta Martina Kumžáka. Za spoluúčasti souborů Collegium Marianum a Martinů Voices a sólistů ho tehdy ve Smetanově síni pražského Obecního domu provedl Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Ten letos zařadil do své programové řady Obrazy a hudba večer nazvaný Koncert pro Anežku, při němž zazněla opět ve světové premiéře další Kumžákova skladba, rovněž čerpající svůj námět z „českého nebe“ – kantáta Canticum St. Agnes. Pro první uvedení tohoto díla, které proběhlo 4. 4. 2019, nemohlo být zvoleno vhodnější prostředí, než je klášter sv. Anežky České v Praze, autentické místo Anežčina působení. Torzo gotického dvoulodí bývalého kostela sv. Františka, proměněné v koncertní sál, dodalo skladbě zcela výjimečnou atmosféru.

Kantáta je rozdělena na dvanáct částí („zastavení“ či obrazů), v nichž se líčí životní příběh sv. Anežky, dcery českého krále Přemysla Otakara I., která se zřekla světské slávy a zaslíbila se Bohu. Její osudy oscilují mezi historickou skutečností a hagiografickou legendou. Libreto kantáty si skladatel sestavil sám. Stejně jako v případě svatováclavského oratoria k tomu použil latinské liturgické texty a dobové dokumenty. Mj. je tu citován dopis, který v roce 1234 poslala Anežce sv. Klára, anebo básnická skladba sv. Františka Píseň tvorstva (Laudes Creatorum), psaná v umbrijském dialektu. Dílo je komponováno pro komorní soubor historických nástrojů (v obsazení nechybí barokní violoncello, chalumeau či teorba) a pro dva hlasy, soprán a baryton. Zpěvní party se neobjevují ve všech částech, některá „zastavení“ jsou instrumentální. Oratorium Svatý Václav uchvacovalo svou rozměrností, výrazovou expresivitou i početností obsazení. Ve srovnání s ním působí Canticum St. Agnes sevřeněji a jednolitěji. Oč je prostší, o to je niternější. Jako by se v něm odrážela pokora, tak příznačná pro františkánskou řeholi.
Kumžákova tvorba má široký záběr, sahající od muzikálu přes jazz až po tzv. vážnou hudbu. Ta je ovlivněna jeho láskou k evropské moderně 20. století. Její vliv můžeme vidět i v kantátě o sv. Anežce. Propojuje se tam s ohlasy středověké hudby církevní, ale i světské. Tak se „zastavení“ duchovního charakteru střídají s pasážemi až tanečními či dvorsky obřadnými (obraz Porta coeli) i se sugestivními dramatickými momenty (líčení bitvy na Moravském poli). Výrazně rytmická instrumentální čísla (využívající nejen perkuse, ale např. také tlučení na struny kontrabasu) se střídají s melodickými, působícími téměř jako písně beze slov (uplatňuje se při tom především hoboj a chalumeau). Zpěv se sólově objevuje jen v částech Laudes Creatorum (baryton) a Dopis sv. Kláry (soprán), jinak vždy společně. Kumžákova kantáta se svou pestrostí podobá vitráži gotického okna. Také jako by se skládala z jednotlivých barevných sklíček, jež jsou zářivá už sama o sobě, ale teprve jako celek vytvářejí krásný obraz.
Na úspěchu Koncertu pro Anežku měli podíl všichni účinkující bez rozdílu, komorní soubor dobových nástrojů Capella da Camera Praga v čele se svým uměleckým vedoucím Lukášem Vernerem, sólisté Michaela Šrůmová a Roman Janál i sám autor, který premiérové provedení řídil. K pozornému a citlivému výkonu všech instrumentalistů jistě přispěla jejich zkušenost s interpretací jak staré hudby, tak děl novějších. V dokonalé souhře působili jako septet výborných sólistů, každý z nich měl příležitost se sólově blýsknout, takže si zaslouží být jmenováni – Lenka Torgersen (housle), Libor Mašek (barokní violoncello), Igor Františák (chalumeau), Inge Marg (hoboj), Přemysl Vacek (teorba), Tomáš Reindl (tabla) a Lukáš Verner (kontrabas). Také oba pěvci mají širokou stylovou škálu svého operního i koncertního repertoáru, sahající od tvorby starých mistrů až k opusům novodobých skladatelů. Proto byli i oni pro Canticum St. Agnes dobrou volbou. Jejich hlasy mají lyrický charakter, soprán Michaely Šrůmové má procítěnou intimitu a Roman Janál sytost svého barytonu přizpůsobil komornímu prostředí.
K nevšednímu zážitku z celého večera přispěla rovněž Národní galerie. Koncert se konal na pozadí promítaného Slavíčkova obrazu Pohled na Klášter sv. Anežky. V úvodu poskytla k obrazu odborný výklad Monika Švec Sybolová. A po skončení koncertu bylo publikum pozváno k noční komentované prohlídce klášterního areálu. Záměr programového cyklu Obrazy a hudba byl tedy dokonale naplněn.

Nahoru | Obsah