Hudební Rozhledy

Gershwin a Arturo Sandoval

Vladimír Kouřil | 10/19 |Horizont

V úloze ryze jazzové se kubánský trumpetista Arturo Sandoval (1949) u nás představil už 20. 10. 1984 na 15. mezinárodním jazzovém festivalu v Lucerně, s vlastní kapelou, po odchodu z úspěšné kubánské kapely Irakere klávesisty Chucha Valdese. Ve Spojených státech se spřátelil s veličinou moderního jazzu a nástrojovým kolegou Dizzym Gillespiem, což v úvodu stvrdili nahrávkou s finskými jazzmany To a Finland Station (Pablo, 1983). Roku 1998 požádal Sandoval o politický azyl a ještě téhož roku se stal občanem USA.
Současným českým posluchačům se Arturo Sandoval představuje také jako sólista a autor děl na pomezí artificiální hudby a jazzu. Pražskému vystoupení v Obecním domě předcházely koncerty v Českém Krumlově; v roce 2011 s vlastním bandem – hudebně klonem dávného Irakere –, v roce 2016 také s Jihočeskou filharmonií, a samostatně jazzovým koncertem s CBC Big Bandem Miroslava Surky. Loni v Litomyšli zopakoval svůj symfonický i ryze jazzový repertoár. O hráčských schopnostech Sandovala coby trumpetisty není pochyby, potvrzují to četná ocenění v jeho kariéře. Je nabitý muzikantskou energií získanou přirozeně v prostředí kubánské hudby, svébytně se vyvíjející v rámci karibské ostrovní oblasti. Setkáním s Gillespiem se mu dostalo té nejlepší školy bebopu a Gillespieho zájem o využití kubánských rytmických struktur a melodiky v moderním jazzu, trvající už od roku 1947, oba trumpetisty přivedl k sobě takřka pudově.

Pražský koncert (5. 6., Smetanova síň) se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, řízeným Janem Kučerou, měl tři tematické okruhy. Jednak byly hrány skladby „starých mistrů“ 20. století, píšících svá díla v první půli minulého století, jednak tvorba současná, a do třetice symfonické úpravy jazzových standardů.
Úvodní Fanfare for the Common Man (1942) – Fanfára pro obyčejného člověka Aarona Coplanda byla součástí nápadu dirigenta Eugena Goossense z konce první světové války pro další sérii fanfár připravených pro konec války druhé. Skladba začíná sugestivně údery na tympány, po nichž následuje vlastní motiv předzpívaný trubkou. Nálada této fanfáry je slavnostní a melodická, vyvolává optimismus, leč tympánové údery se zlověstně vracejí. O fanfárovou břesknost se postarali trumpetisté FOK. Skladba bývá hrána v délce kolem čtyř minut. Stojí za připomenutí, že skladbu pietně upravili také slavní rockoví Emerson, Lake and Palmer (singl, 1977). Úžeji s dobovou populární hudbou v náručí kubánských rytmů je spjatá Cuban Overture – Kubánská předehra George Gershwina, původně přímočaře pojmenovaná Rumba, napsaná pod dojmy z dovolené strávené v Havaně v roce 1932. V této hudební poémě se střídají rytmické pasáže s podporou perkusí s klidnějšími částmi „salonních“ smyčců a melodickými citacemi, v úvodu dokonce parafrází šlágru La Paloma.
Arturo Sandoval přichází na scénu, aby hudbu posunul k současnosti, blížeji k jazzovému soundu, svým Koncertem pro trubku a orchestr č. 2. Po koncertech pro trubku a Londýnskou symfonii soustředěných na CD The Classical Album (1994) měla „dvojka“ premiéru právě v Českém Krumlově v roce 2016. Mnohem zajímavěji zní Sandovalova skladba Caribeño, uvádějící druhou půli koncertu, v úpravě dirigenta FOK Jana Kučery – byla mu k tomu určitě dobrým předobrazem původní jazzově-karibská nahrávka z alba Flight To Freedom (GRP, 1991). Touto skladbou začala výrazně zajímavější část večera, včetně domácího příspěvku – Ballad EQ 15 Jana Kučery ve verzi s křídlovkou Artura Sandovala a Pražskými symfoniky (originál skladby byl napsán pro lesní roh Radka Baboráka a smyčcové kvarteto: CD Epoque Quartet plays Jan Kučera, Radioservis, 2018). Skladba má silný melodický základ, krásný tón sólového nástroje, jazzově procítěný autorův klavírní doprovod a následné sólo křídlovky. Opus vychází z cool jazzu, k němuž se ostatně Kučerovo jazzové trio hlásí.
Odlehčenější část večera pak přináší závěrečná přehlídka Kučerových aranží několika jazzových standardů, k čemuž výrazně přispělo ryze jazzové trio kontrabasisty Roberta Balzara (některé party hrál na baskytaru) s bubeníkem Martinem Šulcem a perkusistou Camilem Callerem, jenž svými perkusemi vedle působení na pop scéně vypomáhá právě v FOK či v České filharmonii. S vybranými tituly pořadatelé udělali posluchačům trochu zmatek – neodpovídal vytištěnému programu, a posluchači se proto nedočkali dobře známých Gershwinových melodií Summertime a A Foggy Day. Co tedy zaznělo skutečně: All The Things You Are skladatele Jerome Kerna z roku 1939, dodnes jeden z nejhranějších standardů pro jeho uklidňující chytlavou melodii a poklidný rytmický pohyb. Další skladbou byl ještě starší song George Gershwina Fascinating Rhythm (1924), který je v jazzových originálech skvělou ukázkou swingového pohybu v hudbě. Následovaly dva tituly podstatou nejpřirozenější pro Sandovalův muzikantský naturel – Samba de amore kytaristy Reneho Luise Toleda, jejíž původní znění v podání autorovy jazzové kapely s trumpetistou Manuelem Machadem se ale nedá vylepšit. Závěr patřil připomínce Sandovalovy spolupráce s Dizzym Gillespiem, rytmicky svěží skladbě Night in Tunisia, již bebopový pionýr napsal společně s pianistou své kapely Frankem Paparellim na počátku 40. let. V rámci těchto standardů Sandoval ve zdařilých krátkých scatovaných pasážích, napodobujících improvizace Gillespieho a Charlieho Parkera, se publiku pokusil naznačit, co je to bebop. Úspěšný koncert měl opakování ještě další večer a rovněž na dvou veřejných dopoledních zkouškách.

Nahoru | Obsah