Hudební Rozhledy

Rýnské zlato v Pasově

Luděk Patrák | 10/19 |Zahraničí

Rýnské zlato, označené autorem jako předvečer tetralogie Prsten Nibelungův, je jednou z nejméně hraných oper Richarda Wagnera. Mimo kompletní provedení celého cyklu je samostatně nasazováno na rozdíl např. od Valkýry nebo Siegfrieda zcela výjimečně. Otázkou je proč. Je to způsobeno pro otrlé wagneriány malou délkou představení (cca 2 hodiny 20 minut)? Určitou komplikovaností děje pro nezasvěcené diváky? Nebo tím, že se hraje bez přestávky? Těžko odpovědět, nicméně onu výjimečnou možnost vidět Rýnské zlato jako „sólo kus“ dostali diváci nejen v Praze při dvojím koncertním provedení ve Foru Karlín (recenze je na str. 35), ale prakticky současně u našich blízkých sousedů, kdy premiérově v Dolním Bavorsku uvedl divadelní soubor Landestheater Niederbayern (Passau, Landshut, Straubing) jeho scénickou podobu.

Tento předvečer monumentálního cyklu patří, bohužel, i k divácky méně oblíbeným wagnerovským titulům. A to je dvojnásobná škoda, protože zde Mistr jednoznačně nastoupil cestu hudebního dramatu a na rozdíl od III. dějství Siegfrieda a celého Soumraku bohů se od ní neodchýlil. Mimoto více jak čtvrtina příznačných motivů celého více než čtrnáctihodinového Ringu zazní už zde, takže dílo je základním hudebním východiskem a zásobárnou hudebního materiálu pro celou tetralogii.
Po předloňském odvážném činu, kdy toto divadlo tří měst uvedlo úspěšně Tristana a Isoldu, došlo tedy letos na Rýnské zlato. S ohledem na prostory a kapacitu Městského divadla v Pasově se představení konala v tzv. Dreiländerhalle, což je kongresový a koncertní sál na okraji města. Nevelké jeviště bylo umístěno v levé části, pod ním obrovské orchestřiště a v hledišti byl obsazen pouze levý a střední pruh sedadel, aby bylo odevšad dobře vidět. Tato dispozice svým způsobem limitovala režii, která byla jednoduchá, využila projekci a v zásadě splynula se smyslem díla. Asi největší zajímavostí bylo ztvárnění postavy Logeho, který v rytmu svých motivů téměř neustále tančil a jako bůh ohně zapaloval jednu cigaretu za druhou. Ostatní postavy fungovaly dle momentálně ustálených zvyklostí, včetně kostýmů z doby v zásadě novověké. Scénu tvořily regály s knihami, které se v jednotlivých obrazech různě měnily a pohybovaly, z nich si bohové vybírali knihy, jimiž listovali, snad pro inspiraci ke svým činům.
Hudební nastudování prokázalo, že loňský Tristan nebyl náhodnou kvalitou, ale že místní orchestr – Niederbayerische Philharmonie – má skutečně úroveň, která mu umožňuje pustit se i do náročných Wagnerových děl. Doufejme, že za rok se dočkáme další zajímavé premiéry. Dirigent Basil H. E. Coleman stejně jako před rokem, přesvědčil, že Wagnerovo dílo je jeho krevní skupinou a má v něm nemalé perspektivy. Podobně lze hodnotit i výkony sólistů, takřka ve všech případech se jednalo o velké hlasy, které neměly problém ani s velikostí a akustikou této haly, jistě odlišné od malých kamenných divadel v této oblasti. Klíčovou roli Wotana ztvárnil Stephan Bootz (v loňském Tristanovi zpíval krále Markeho) a po počáteční určité řezavosti v hlase a chybějící basbarytonové vláčnosti dovedl svého vládce bohů monumentálně až do Walhally. V dalších rolích (Alberich: Stefan Stoll, Mime: Thomas Stückemann, Fasolt: Heeyun Stoll, Fafner: Jens Waldig, Fricka: Christel Loetzsch, Freia: Kathryn J. Brown) zaujali především Ya Cung Huang jako Loge a česká altistka Lucie Ceralová v postavě Erdy. Závěr: klobouk dolů před výkonem malého divadelního souboru!

Passau, Landestheater Niederbayern – Richard Wagner: Das Rheingold (Rýnské zlato). Dirigent Basil. H. E. Coleman, režie Stefan Tilch, scéna Karlheinz Beer, kostýmy Ursula Beutler. Premiéra ve Stadttheater Landshut im Theaterzelt 27. 4. 2019, psáno z představení ve Stadttheater Passau 18. 5. 2019, Dreiländerhalle.

Nahoru | Obsah