Hudební Rozhledy

Jan Schulmeister – další talent ve hře na klavír

Miloš Pokora | 08/19 |Rozhovory

Jan Schulmeister

Mladičký klavírista Jan Schulmeister (nar. 2006) pochází z rodiny s více než stopadesátiletou hudební tradicí. Jeho přímý předek František Černý (nar. 1847), v mládí spolužák a kamarád Antonína Dvořáka ve třídě učitele hudby Antonína Liehmanna ve Zlonicích, se stal c. k. kapelníkem v Olomouci, jeho dalšími významnými předky byli violoncellista prof. Váša Černý, dlouholetý koncertní mistr České filharmonie i vysokoškolský pedagog Janáčkova kvarteta, a dědeček Jan Schulmeister, profesor na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži.




Rovněž jeho otec stejného jména, člen věhlasného Wihanova kvarteta a souboru Petrof Piano Trio, je významným houslistou a matka klavíristkou.
Jan Schulmeister junior se klavírní hře věnuje od svých pěti let. Navštěvuje ZUŠ v Kroměříži, kde je žákem Evy Zonové. Od sedmi let se pravidelně účastnil národních i mezinárodních klavírních soutěží. Již roku 2014 získal v Národní soutěži základních uměleckých škol 1. cenu i Cenu za provedení skladeb českých autorů a stal se absolutním vítězem nejmladší kategorie mezinárodní klavírní soutěže Piano Talents v italském Miláně (toto vítězství potvrdil také v roce 2017 ve starší věkové kategorii). Na další mezinárodní klavírní soutěži „Pro Bohemia“ v Ostravě obdržel 1. cenu a titul laureáta. Roku 2015 získal hned několik významných ocenění: na národní soutěži Mládí a Bohuslav Martinů získal zlaté pásmo, které obdržel i v následující národní soutěži mladých pianistů Mozart opět v Olomouci a navíc – na prestižní mezinárodní klavírní soutěži Virtuosi per musica di pianoforte v Ústí nad Labem získal jak 1. cenu, tak Cenu poroty za provedení skladeb druhého kola. Podobného ocenění se mu dostalo o dva roky později ve starší kategorii. V říjnu 2016 pak získal na Mezinárodní klavírní soutěži Amadeus v Brně 1. cenu a o rok později se stal na této soutěži Absolutním vítězem, přičemž dostal i Cenu za nejúspěšnějšího českého kandidáta. V roce 2019 navázal na své dosavadní úspěchy titulem Absolutního vítěze soutěže Beethovenovy Teplice spojeným s Cenou za nejlepší interpretaci Beethovenových skladeb, dále 1. cenu v mezinárodní klavírní soutěži Broumovská klávesa, obohacené o dvě zvláštní ceny. Své hudební vzdělání si rozšiřuje na domácích i zahraničních interpretačních kurzech (Alena Vlasáková, Ivo Kahánek, Martin Kasík, Ivan Klánský, Nikolaj Lugansky – Rusko, Marian Sobula – Polsko, Eleonora Tkach – Ukrajina). Ve školním roce 2018–2019 se stal stipendistou prestižního programu MenArt (pod záštitou Magdaleny Kožené) pod vedením Ivo Kahánka. V listopadu 2018 byl hostem v projektové řadě koncertů Václava Hudečka z cyklu „Má vlast“, který byl přenášen společností Televize NOE. Zde provedl společně s Wihanovým kvartetem Haydnův Klavírní koncert D dur. V roce 2019 mu společnost PETROF nabídla – jako nejmladšímu hudebníkovi – členství v její PETROF Art Family, která sdružuje a podporuje známé české i evropské hudebníky. Navzdory svému mládí Honzík koncertuje doma i v zahraničí. Jeho poslední zahraniční turné proběhlo v Anglii v březnu 2019, kde vystoupil na pěti koncertech ve městech jižní a západní Anglie. Zajímalo mě, jak tento teprve dvanáctiletý, ale už překvapivě dospěle se vyjadřující kluk, začínal, po čem touží a kdo všechno pomáhá jeho sny uskutečnit.

  • Pocházíš ze slavného hudebního rodu, jehož kořeny sahají až k Antonínu Dvořákovi. Tvůj tatínek je houslista a tvá maminka klavíristka. Přesto, proč sis zamiloval právě klavír a jak ses k němu dostal?
    Možná to vše začalo opravdu těsně po mém narození. Od prvních okamžiků mě obklopovala hudba a tím prvním, co jsem ve svém životě slyšel, byl Mozartův houslový koncert. Když mi ho tatínek pustil, prý jsem se jenom koukal, ani nedutal a celý jsem jej s vykulenýma očima vyposlechl, než si mě přišla vzít sestřička a odnesla mě k mamince. Od malinka jsem také poslouchal, jak maminka cvičí na klavír, a když přestala, odběhl jsem k němu i já, abych si na něj také něco zabrnkal. Když mi bylo pět let, přihlásila mě maminka na kroměřížskou ZUŠ k paní učitelce klavíru Evě Zonové.
  • Jak na svou učitelku vzpomínáš, co ti dávala ze začátku hrát? A jaké máš jako začínající pianista vzory?
    Učí mě pořád, jsem teď u ní na ZUŠ v šestém ročníku a nedám na ni dopustit. Začínali jsme od drobných skladbiček, paní učitelka vždy měla v zásobě bohatý repertoár nejrůznějších hudebních období, ale i žánrů. Často jsme spolu v hodinách improvizovali a hráli si s hudbou. Kromě toho jsme od začátku pracovali na technice. Bavilo mě hrát si s cvičeními od Charlese-Louise Hanona a vymýšlet si svoje vlastní variace. Co se týká vzorů, od dětství mě nejvíce okouzloval Arcadi Volodos, Alfred Brendel, Murray Perahia a samozřejmě Vladimir Horowitz. Ale těch pianistů je tak moc, že bych mohl jmenovat ještě desítky dalších…
  • Utíkal jsi od cvičení ke kamarádům?
    Ani ne. Měl jsem jenom jednoho ze sousedství. Utíkal jsem spíš k činnostem, kde jsem si vystačil sám. Bavilo mě vyrábět různá udělátka, se kterými jsem si potom hrál. Maminka mě musela často upomínat, že bych měl cvičit. Ale teď už mě ta práce u nástroje baví, a když mám o víkendu prostor, vydržím cvičit i více než čtyři hodiny. Ve školním týdnu to je složitější, ale snažím se, abych hrál minimálně dvě hodiny.
  • Dovedu si představit, že kdyby tě nelimitovala povinnost základního vzdělání, bylo by těch hodin ještě víc. Dávají ti ve škole nějaké úlevy?
    Mám báječné paní učitelky, které pro mě připravily speciální individuální plán. Nic mně neodpustí, ale časově si mohu rozvrhnout učební látku podle sebe. Prostě se vždycky snažím požadované úkoly splnit a oni mi na oplátku, pokud potřebuji volno, pokaždé vyjdou vstříc. Velkou podporu mám ale také ze strany ZUŠ, kterou vede paní ředitelka Ivona Křivánková. Škola mi pomáhá hradit náklady na soutěže, ale hlavně mi dává možnost účastnit se nejrůznějších projektů.
  • Z ukázek na YouTube jsem poznal, že jsi soutěžní typ. Nejenže na tobě nejsou znát jakékoliv známky nervozity, ale navíc, když tě člověk poslouchá, má pocit, že se nemůže nic stát. Zajímalo by mě, odkud se tato bezpečnost bere? A které hudební styly máš nejraději?
    Snadno se učím skladby zpaměti. I pouhým čtením not si už hudbu dovedu představit. Co se týká oblíbených stylů, nejvíc mě přitahuje romantismus. Momentálně jsou mými oblíbenými skladateli Liszt a Rachmaninov. V repertoáru mám několik jejich skladeb. Oblíbil jsem si také hudbu 20. století, například Prokofjeva a Debussyho. Velmi zajímavý je i Schönberg nebo Stockhausen, i když poslední dva autory zatím jenom poslouchám a snažím se zjistit, co svými skladbami zamýšlejí…
  • Troufáš si už ve dvanácti letech studovat také složitější skladby?
    Vím, že jsem k některým dílům ještě nedorostl, a přiznávám, že na to, že bych si měl na takovou hudbu ještě počkat, mě upozorňuje nejen maminka, ale i pianisté-pedagogové, ke kterým vzhlížím a kteří pro mě představují, jak s oblibou konstatuje maminka, ještě větší autoritu. Například z Chopina hraji výběr z jeho Preludií, op. 28, ale třeba balady, které se mi moc líbí, zatím ne. Ale na druhé straně – na takový Griegův klavírní koncert už se připravuji, stejně jako například na Beethovenovu Sonátu, op. 90. Odvažuji se pustit i do nějakého většího Rachmaninovova díla.
  • A velké orchestry tě ke spolupráci už také přizvaly?
    Aktuálně se účastním projektu „Malí velcí filharmonici“, ve kterém vystupuji jako sólista ve čtyřech koncertech s Filharmonií B. Martinů Zlín. V orchestru hrají vedle filharmoniků vybraní žáci základních uměleckých škol z celého Zlínského kraje pod taktovkou Tomáše Netopila a Jiřího Kadavého. V tomto projektu hraji 1. větu z Haydnova Klavírního koncertu D dur. Budu spolupracovat i s Filharmonií Brno, brzy mě s ní čeká vystoupení v brněnském Boby centru pod vedením jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Byl jsem přizván i ke spolupráci s Pražským komorním orchestrem a Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně.
  • Zkoušel jsi také komorně muzicírovat nebo si jen tak v zájmu poznání jiných žánrů zahrát doma na čtyři ruce?
    S paní učitelkou „muzicírujeme“ velmi často v hodinách klavíru. Ale seriózně jsem samozřejmě už hrál s tatínkem některé skladby pro housle a klavír a s maminkou i s paní učitelkou jsme nacvičili na čtyři ruce Debussyho Malou suitu.
  • A co symfonická hudba? Která skladba ti momentálně nejvíc učarovala?
    Šeherezáda Nikolaje Rimského Korsakova a Musorgského Kartinky. Ty ale raději poslouchám v originální verzi pro klavír. Už jsem nacvičil Babu Jagu.
  • Pouštíš se někdy i do improvizací?
    Improvizuji si jen tak pro sebe velmi rád, prý ten můj projev zní jako Rachmaninov. Maminka byla jednou velmi udivena, když mě slyšela improvizovat i jazz.
  • Ten jazz od tebe jsem si samozřejmě také poslechl. Hrál jsi Gershwinovo Rialto ripples a jednu z Guldových jazzových etud…
    To bylo na oslavě narozenin mého dědečka a babičky. Děda sice není profesionální muzikant, ale s vervou hraje na několik hudebních nástrojů.
  • Kam se chystáš po ukončení základní školy?
    Budu se hlásit na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži do klavírní třídy své maminky. Kromě ryze praktického faktu, že škola je v místě mého bydliště, mi také jako jedna z mála v České republice nabízí skvělé zázemí v podobě cvičeben a také individuálního přístupu.
  • Vím o multioborovém projektu MenART, v němž figuruje také Ivo Kahánek a který je zaštítěn Nadačním fondem Magdaleny Kožené s cílem zviditelnit význam uměleckého vzdělávání. Líbí se mi heslo, které je mottem tohoto úsilí: „Za každým výrazným umělcem stojí minimálně jeden osvícený pedagog“. Představíš se nám v rámci tohoto projektu také veřejně a jaké další koncerty připravuješ?
    V době, kdy vyjde tento rozhovor, už budu mít za sebou v tomto projektu také vystoupení na Pražském jaru v Anežském klášteře a koncert v rámci Smetanovy Litomyšle. V jednání jsou koncerty s Wihanovým kvartetem v Anglii, s kterým bych hrál Mozartův Klavírní koncert A dur, KV 414, dále koncerty v Kroměříži a Holešově, vystoupení v rámci festivalu Za poklady Broumovska a také na Chopinově festivalu v Mariánských Lázních, kam mě pozval přední český klavírista Martin Kasík. Na začátku prázdnin jsem se také zúčastnil Mezinárodních interpretačních kurzů na JAMU v Brně, kde jsem pracoval ve třídě prof. Aleny Vlasákové.
    Přeji ti, abys ve svém úsilí vydržel a aby se ti dařilo, protože jednou bychom se tebou chtěli pyšnit.

    Nahoru | Obsah