Hudební Rozhledy

Filmové Karlovy Vary hodně hudební

Vladimír Říha | 08/19 |Horizont

Letošní 54. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech sice nebyl výroční (to si schovává až na příští 55. ročník), ale jedno jubileum měl. Byl 25. v pořadí s týmem Jiří Bartoška a Eva Zaoralová, kterým se společně s dalšími podařilo zachránit festival po převratu a učinit z něho „jeden ze šesti nejlepších v Evropě“, jak pyšně citoval názor britského tisku prezident festivalu Jiří Bartoška. Eva Zaoralová je již „jen“ uměleckou poradkyní, ale na festivalu je stále přítomna, což je jen dobře.

Ročník opět proběhl v jedinečné atmosféře i v obrovských vedrech ve dnech 28. 6. – 6. 7. s velkou účastí návštěvníků a hvězdných hostů a dle Bartošky měl hlavně oslavit 30 let od pádu totality, tedy jubileum naprosto základní a pro novou existenci festivalu určující.
A že tento ročník přinesl nečekaně i spoustu hudebních zážitků, to bylo jaksi samozřejmě dané tím, že uvedl i dva dokumenty o českých legendách Jiřím Suchém a Miloši Formanovi!
Letošních 16 sekcí sice nezahrnulo samostatnou sekci s hudebními dokumenty, ale i tak byla nabídka skvělá. Začněme Hlavní soutěží, kde z 12 snímků uveďme nejoceňovanější snímek festivalu, německou Laru (rež. Jan-Ole Gerster). Snímek s vynikající Corinnou Harfouchovou v roli matky, která sama v hudbě neuspěla, ale nyní žárlivě střeží osud vlastního syna, nadaného skladatele a pianisty (s hudbou Arashe Safaiana) získal nejvíce cen: pro Harfouchovou Hlavní ženskou cenu (již druhou v historii pro tuto herečku, první získala již v roce 1988 ještě v barvách NDR), dále Zvláštní cenu poroty a jednu nestatuární cenu (Ekumenické poroty).
V sekci Hlavní program – mimo soutěž se objevil jeden z očekáváných hudebních dokumentů letošního ročníku. Australský snímek Mystify:Michael Hutchence (rež. Richard Lowenstein) je věnován životu frontmana australské rockové skupiny INXS Michaela Hutchence, který v 37 letech spáchal sebevraždu. S mnoha jeho písněmi a svědectvím další australské hvězdy zpěvačky Kylie Minogue, jeho životní partnerky, podává trochu neučesaný obraz tragického konce rockera, který neunesl slávu. Zmíněné dva české dokumenty byly hlavními hity sekce Zvláštní uvedení. Jiří Suchý: Lehce s životem se prát od režisérky Olgy Sommerové je půvabným a vtipným portrétem zpěváka a literáta, grafika, bohem nadané osobnosti, která vytváří již 60 let obraz divadla Semafor, jež založil s Jiřím Šlitrem. Film se stal na festivalu nejoblíbenějším v hlasování publika, když až poslední den předstihl druhý podobný Forman vs. Forman režisérů Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny. Portrét loni zemřelého filmového režiséra, který měl také blízko k hudbě (Semafor, filmy Amadeus, Hair) je unikátní střihovou skladbou i objevením dalších nových materiálů z archívů přátel a spolupracovníků.

Nejvíce hudebních témat nabídla sekce Horizonty. Doslova událostí festivalu bylo promítnutí amerického dokumentu Amazing Grace (rež. Alan Elliot a Sidney Pollack). Zachycuje dva dny z roku 1972, ve kterých v Los Angeles v baptistickém kostele natáčela soulová zpěvačka Aretha Franklin album gospelů. Úchvatný projev zpěvačky, doprovod sboru a kostelního bandu, reakce afroamerické komunity někdy vedoucí až k záchvatům, účast jejího otce kazatele či v publiku mladého Micka Jaggera, to vše dohromady vytváří nezapomenutelný dokument o umění již zemřelé zpěvačky. Záhadou je, proč nebyl nikdy dříve promítán – snad z technických a právních důvodů. V této sekci jsme viděli i nový snímek Jima Jarmusche Mrtví neumírají, černou zombie komedii s účastí zpěváků Toma Waitse a Iggyho Popa. Snímek je založen na málo známé stejnojmenné country písni Sturgila Simpsona. Mladé publikum potěšil americký snímek Devadesátky (rež. Jonah Hill) s hip hopovou hudbou, starší zase italský snímek První zrádce (rež. Marco Bellocchio) natočený podle skutečnosti, kdy zatčený člen mafie Bruscetta se v roce 1986 rozhodl jako první v historii vypovídat o Cosa Nostra, díky čemuž bylo zatčeno kolem 300 zločinců; hudbu napsal klasik italské filmové hudby Nicola Piovani. Fanoušky hudby Beatles potěšil britský snímek Yesterday (rež. Danny Boyle) založený na nepředstavitelném faktu, že svět náhle po „celosvětovém zatmění“ zapomene na písně The Beatles, pouze jeden málo známý britský Ind si je pamatuje a udělá na nich kariéru!
Sekce Jiný pohled nabídla další hudební dokument. A to opět britský „A Dog Called Money“ (rež. Seamus Murphy) zachycující natáčení nového CD písničkářky PJ Harvey. Ta ho natáčí pod dojmem svých cest po krizových oblastech světa (Afganistán, Kosovo, slumy ve Washingtonu), kdy se pop music stává médiem reportážní žurnalistiky. Groteskně kritický hraný dánský snímek Falešně (rež. Frederikke Aspöcková) přivádí do vězení zatčeného multimilionáře, který se snaží uchytit v neznámém prostředí alespoň ve vězeňském sboru, z čehož vznikají absurdní situace. Blížíme se tak k Poctám a Návratům k pramenům zaměřeným na historii kinematografie. V nich byla uvedena i Pocta egyptskému režisérovi Jusufu Šalínovi, který natočil mj. i dva první egyptské muzikály. Pro nás byl důležitý rekonstruovaný němý snímek Buď připraven (rež. Svatopluk Innemann) z roku 1923, zachycující skautský život jednoho oddílu v Praze a jeho výpravy na Orlík a Svatojánské proudy (ještě bez přehrad). Novou hudbu k rekonstruovanému snímku zahrálo při promítání v Městském divadle duo Wabi Experiance. Ve stejné sekci byl promítnut i nedokončený snímek Orsona Wellese Odvrácená strana větru s jednou z posledních hudeb letos zemřelého Michela Legranda. A stejná sekce nabídla jeden z největších zážitků festivalu, znovuuvedení slovenského filmu z roku 1964 Prípad Barnabáš Kos (rež. Peter Solan) s Josefem Kemrem v hlavní roli naprosto postradatelného hráče na triangl, který se díky absurdnímu systému stane posléze ředitelem orchestru. Námět Petera Karvaše čekal tehdy 10 let na zfilmování, a i dnes je velkou groteskou na předlistopadový režim, kdy podobní nýmandi dosahovali takových kariér. Historiky potěší i jediná herecká úloha známého filmového dirigenta Milivoje Uzelace.
Ke konci festivalu byl také promítnut dokument Pavarotti (rež. Ron Howard) o slavném italském tenoristovi a nadchl spoustou nových faktů o životě pěvce včetně svědectví jeho obou manželek a dcer. O dosud neviděných záběrech z jeho mládí či faktů o rozmíškách jeho agentů a spolupráci s rockery ke konci kariéry ani nemluvě.
V Hlavní soutěži letos zvítězil bulharský snímek Otec (rež. Kristina Grozova, Peter Valčanov) s hudbou Hrista Namileva. Na festivalu však byla ke slyšení i živá hudba. Po zahajovacím ceremoniálu hrál před Thermalem Český národní symfonický orchestr s dirigentem Carlem Davisem hudbu Beatles, během festivalu vystoupili na Mlýnské kolonádě i Miro Žbirka, Chinaski a v Poštovním dvoře zazpívala Anita Langerová.
A kdo získal letos Křišťálový globus? Za mimořádný přínos světové kinematografii to byly dvě Američanky, herečky Julianne Moore a Patricia Clarkson, obě dorazily osobně do Varů a zapůsobily svým přirozeným a milým jednáním i promítnutými filmy. Za přínos české kinematografii získal Cenu prezidenta festivalu kameraman Vladimír Smutný. Hvězdným hostem byl i americký herec a režisér Casey Affleck.
Celkem bylo letos uvedeno 497 filmových představení pro akreditovaných 12 521 diváků, prodalo se 139 271 lístků na 177 filmů, což je o něco méně než loni.

Nahoru | Obsah