Hudební Rozhledy

Elisabeth mezi Vídní a Plzní

Michael Prostějovský | 08/19 |Studie, komentáře

Koncertní provedení na místě činu
Elisabeth, historicky nejúspěšnější muzikál, který vznikl na území kontinentální Evropy, se o víkendu 5. a 6. 7. dočkal velkolepé koncertní podoby, a to na místě, kde se vlastní příběh císařovny Alžběty odehrával – tedy na nádvoří zámku Schönbrunn ve Vídni.
Pro tento účel vytvořené hlediště pod širým nebem pojalo dvanáct tisíc diváků a oba večery byly beznadějně vyprodány. Ten, na koho se nedostalo, má už nyní možnost zakoupit si vstupenky na další tři koncerty na stejném místě, a to v červenci příštího roku. Pořadateli této mimořádné akce byly Spojené scény vídeňské (VBW), kde se muzikál Elisabeth v roce 1992 zrodil, a produkční společnost Semmel Concerts and Show Factory. VBW pořádá koncertní verze slavných muzikálů často, obvykle jsou však uváděny na některé ze dvou domovských scén, tedy v Ronacheru nebo v Raimundově divadle.

Titulní roli v koncertním provedení ztvárnila slavná holandská muzikálová herečka Pia Douwes, kterou diváci znají i jako představitelku této role v původním nastudování z roku 1992. Patří nejen mezi muzikálové hvězdy německé jazykové oblasti, ale známá je i svým působením v Londýně či na Broadwayi. Jejího hlavního protihráče, kterým je Smrt, ztvárnil rovněž známý a ostřílený Mark Seibert. Ani pro něho to nebylo první nastudování této role. Pro zajímavost je nutno uvést, že v Elisabeth je Smrt mladý, tajuplný a pohledný mladík, který císařovnu provází jejím životem. Tedy Smrt je v němčině rodu mužského a nikoliv „zubatá s kosou“, jak je tento finální symbol života často zobrazován u nás.
I když hovoříme o „koncertním“ provedení, nelze takové označení brát úplně doslova. Orchestr samozřejmě účinkuje na scéně, ale herci hrají v kostýmech a nechybí ani prostorová režie a choreografie a řada scénických efektů. Pyrotechnikou počínaje a historickým kočárem s koňským spřežením v prostorách nádvoří konče. Divákům v zadních řadách pak vše přibližují velkoplošné obrazovky po stranách hlavního pódia.
Autorem námětu i libreta muzikálu Elisabeth je nejznámější německý muzikálový autor Michael Kunze. Původně byl na přelomu 70. a 80. let překladatelem těch nejznámějších zahraničních muzikálů. A vlastně je jím dodnes. Když se ve Vídni uváděla Evita v režii broadwayského barda Harolda Princeho, inspiroval jej tento režisér nápadem vytvořit původní muzikál z rakousko-uherské historie. Ke spolupráci vyzval Michael Kunze již tehdy slavného skladatele, světoběžníka maďarského původu Sylvestera Levaye. Tehdy samozřejmě ani autoři, ani Spojené scény vídeňské neměli potuchy, že se rodí nejslavnější muzikálový titul kontinentální Evropy, který do dneška zhlédlo jedenáct a půl milionu lidí v evropských i asijských zemích. Jen původní nastudování v Divadle na Vídeňce se hrálo skoro šest let a dosáhlo téměř 1300 repríz. Na stejnou scénu se Elisabeth vrátila ještě jednou v roce 2013 a třetí vídeňské nastudování v Raimundově divadle se konalo v roce 25. výročí, tedy v roce 2017.
Jiné muzikály z pera autorské dvojice Kunze / Levay čeští diváci již na českých scénách poznat mohli. Muzikál Mozart! totiž před lety nastudovalo Městské divadlo Brno a krimi-muzikál Rebecca podle slavného románu a filmu Alfreda Hitchcocka Mrtvá a živá se s úspěchem hraje v ostravském Národním divadle moravskoslezském. Michael Kunze je rovněž autorem muzikálové verze slavného Plesu upírů, k němuž hudbu složil Jim Steinman a který v české premiéře uváděla pražská GoJa Music Hall. Nyní se na českou scénu konečně poprvé chystá i Elisabeth. 30. listopadu ji uvede muzikálový soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni, a to v režii tamního šéfa muzikálu Lumíra Olšovského, překladu Michaela Prostějovského, hudebním nastudování Kryštofa Marka, choreografii Pavla Strouhala, na scéně Ondřeje Zichy, v kostýmech Romana Šolce a dramaturgii Pavla Bára. Titulní roli ztvární domácí Soňa Hanzlíčková Borková, jméno její alternace a obsazení dalších rolí divadlo zveřejní v průběhu podzimních měsíců. Inscenace navíc vzniká za přímé spolupráce obou autorů.

Skutečnost versus divadlo
Skutečná princezna Elisabeth se narodila v prosinci 1837 v Bavorsku jako dcera knížete Maxmiliána. V roce 1854 se provdala za rakouského císaře Františka Josefa I. Její vliv však od počátku omezovala císařova matka Žofie. Po zřízení rakousko-uherské monarchie v roce 1867 přesto Alžběta* usedla na císařský stolec vedle svého manžela coby císařovna rakouská a královna uherská. Desátého září 1898 se v Ženevě stala obětí atentátu, zavraždil ji italský anarchista Luigi Lucheni a tento zločin se stal symbolem konce tisícileté kulturní epochy. Největší osudovou ranou pro Elisabeth byla sebevražda jejího syna a následníka trůnu Rudolfa. V muzikálové podobě příběhu jsou diváci rovněž konfrontováni s vizí brzkého zániku monarchie.

Vražda jako happy end
Na jevišti se odvíjí životní příběh císařovny, jejíž život je opředen řadou mýtů a legend. Autoři muzikálu ji líčí jako moderní ženu, která se však narodila a žila na nevhodném místě a v nevhodnou dobu. Tato skutečnost ji přivádí do konfliktu s okolním světem, a to do té míry, že se dostává do bezvýchodné izolace. Vlastní příběh muzikálu začíná v současnosti v imagi- nární říši mrtvých a snílků, kde neviditelný soudce vyslýchá italského anarchistu Luigiho Lucheniho, který byl před více než sto lety jejím vrahem. Nemůže nalézt posmrtný klid a po letech je povolán k odpovědnosti. Na otázku, kdo stál v pozadí atentátu, odpovídá, že motivem byla láska. Svůj čin ospravedlňuje tím, že vše učinil výhradně pro dobro panovnice – byla totiž milenkou Smrti (jak jsme již zmínili, smrt je v němčině rodu mužského). Na důkaz pravdy svých slov povolává ze záhrobí všechny hlavní aktéry oné doby a oživuje i zaniklou Habsburskou říši. Na scéně se objevuje i mladý, sympatický a charismatický muž – Smrt – který přiznává, že Elisabeth miloval. Lucheni začíná líčit život císařovny jako příběh velké lásky mezi ní a Smrtí…

Vyvrácený mýtus Sisi
Samotná stavba muzikálu Elisabeth v mnoha rysech připomíná Evitu. Nejen tím, že v epicentru dění stojí legendami opředená žena po boku prvního muže země, ale v mnoha ohledech je shodný i způsob její prezentace autory. Především střídáním současnosti a minulosti, respektive doby před a po smrti legendy, a také kritickým dialogem mezi hrdinkou a jejím oponentem. Kongeniální sám o sobě je vlastní dějový půdorys muzikálu. Divákovi není předkládán vyprávěný chronologický příběh hlavní hrdinky, nýbrž zcela nové dramatické dílo. Nejde jen o to, že se příběh odvíjí ve výpovědích a je glosován již nežijícím vrahem, ale i postavy příběhu se vracejí ze záhrobí. Tragické klíčové momenty Elisabethina života, tedy smrt dcery ještě v plenkách, sebevražda korunního prince Rudolfa i její náhodná vražda (Lucheni měl původně v plánu spáchat atentát na zcela jinou osobu) jsou pak v jevištním příběhu viděny optikou lásky mezi Elisabeth a Smrtí. Tedy vášnivým a zamilovaným mladíkem, provázejícím a sledujícím Elisabeth v jejích životních úskalích, jenž je vždy v potřebnou chvíli na blízku s pomocí jemu vlastní. Autoři ve svém muzikálu zcela popřeli mýtus zvaný Sisi, který této postavě v 50. letech vtiskla s tehdy sedmnáctiletou Romy Schneider v titulní roli německá kultovní filmová trilogie, která zcela záměrně opomíjela obecně známá historická fakta. Postavu císařovny glorifikovala a hlavě divákům předváděla kostýmní přehlídku a bezstarostný svět, po kterém tehdejší generace prahla.
V případě muzikálu příběh manželského císařského páru nepostrádá po více než dvě hodiny na dramatičnosti. Už samotná skutečnost, že císař pod vlivem své matky jedná přísně a státnicky, předurčuje konfliktní situace jeho osobního vztahu ke krásné a temperamentní manželce. Elisabeth je života plná mladá žena a korzetem monarchie se nechává spoutat jen s maximálním odporem, kvůli němuž je jejich manželství vystaveno zatěžkávací zkoušce, ve které neobstojí.
Po atentátu se konečně Elisabeth dostává do náruče Smrti a celý příběh končí jejich vášnivým polibkem. Tedy vlastně happy end jako důsledek vraždy. Autoři tak balancují na samé hranici přijatelného, avšak zcela odůvodněně.
* Při transpozici příběhu do češtiny se nelze ubránit mírnému chaosu u jména titulní hrdinky. Podle zažitých zvyklostí překládání cizích jmen do jazyka českého se za svobodna jmenovala Elisabeth. V okamžiku, kdy se stala císařovnou, je nutno jméno počeštit na Alžbětu. Tedy podobně jako při uvádění jména jejího manžela – císaře Františka Josefa I. Vzhledem k vlastnímu názvu muzikálu je však obtížné toto pravidlo striktně dodržet.
Vychází ve spolupráci s agenturou Musical media

Nahoru | Obsah