Hudební Rozhledy

Festival komorní hudby Český Krumlov 2019

Julius Hůlek | 09/19 |Festivaly, koncerty

Úvodem
Letošní českokrumlovský 33. festival komorní hudby (28. 6.– 7. 7.) v porovnání s předchozími ročníky dosáhl ještě větší soustředěnosti k místnímu geniu loci v užší vazbě na prostředí zdejšího zámku a vůbec na schwarzenberskou kulturu s Českým Krumlovem neodmyslitelně související. Festivalovým produkcím, které se tímto propojením mohly vykázat, věnujeme proto hlavní pozornost. Ještě než tak učiníme, alespoň ve zkratce připomeneme stylovou a žánrovou rozmanitost letošního ročníku.

Tradiční místo hned zkraje festivalu zaujímá úterní podvečer Jazz nad Vltavou. Letos nabídl více jak tříhodinový blok v podobě eruptivní Charlie Slavík Revue & The Rythm Girls, zpěváka a jedinečného hráče na foukací harmoniku preferujícího blues na pomezí jazzu a rocku. Žánrově a zejména interpretačně vytříbený zážitek poskytlo vystoupení smyčcového Amadeus Tria se skladbami J. S. Bacha, tzv. terezínských autorů Hanse Krásy a Gideona Kleina, dále Franze Schuberta a Ludwiga van Beethovena. Z obligátních festivalových poct k významným hudebním jubileím tentokrát, bohužel, vyšla naprázdno „madrigalová oslava“ k 60. výročí úmrtí Bohuslava Martinů, kdy kvůli onemocnění muselo být zrušeno vystoupení Collegia 419. Zato koncert komorního vokálně-instrumentálního souboru Ensemble Inégal s dirigentem Adamem Viktorou záslužně uvedl raná chrámová díla Antonína Dvořáka a hlavně jeho „Lužanskou“ mši ve smyslu „poděkování za 30 let svobody“, a tak bylo postaráno o důstojné vyvrcholení festivalu. K vystoupení tu také dostávají příležitost mladí umělci, tentokrát to bylo DUO akordeON & saxofONA s úplně posledním koncertem v pořadí v duchu festivalového „postludia“.

Barokní noc
Celý festival svým mnohostranně propracovaným scénářem charakteristicky otevřela Barokní noc jako pestrý kaleidoskop dobové karnevalové slavnosti (v průběhu dvou večerů 28. a 29. 6.). Uměleckým těžištěm zdejších Barokních nocí bývá operní představení v historicky unikátně dochovaném zámeckém divadle v podobě novodobých premiér původních oper 18. století respektujících dobovou stylovou autenticitu. Něco takového jinak stěží můžeme poznat a zažít. Letos – na rozdíl od předchozích let, kdy volba premiéry preferovala díla provenience vesměs německé – se tu zaskvěla francouzská komická jednoaktovka Les Troquers – Handlíři. Jejím autorem je Antoine Dauvergne (1713–1797), jenž se během svého dlouhého života dopracoval skvělého postavení v prestižních pařížských hudebních institucích své doby, aby zprvu jako autor hudby instrumentální (z dnešního hlediska spíše komorní) po roce 1750 proslul jako skladatel oblíbených oper. Uvedená opera z roku 1753 je autorovým v pořadí druhým dílem svého druhu a stylově pohotově reflektuje tehdy osvěžující vliv italské komické opery. Neméně populární básník a dramatik Jean Joseph Vadé zpracoval humorný námět La Fontainovy povídky do podoby libreta, na něž se dobře psaly jednotlivé zpěvní a taneční vstupy zhudebňující děj a pojednávající osudy dvou mladých párů. Jejich mužské poloviny totiž sáhly k experimentu výměny partnerek, které jim z různých důvodů začaly vadit, nakonec se vše samozřejmě vrátilo do původních kolejí. Výsledným tvarem je relativně jednoduše strukturovaný, ale po hudební stránce bohatý obraz interpretačně umocňující tu skryté tu zjevnější tendence vokálně instrumentální faktury. Hudební složku flexibilně se svým instrumentálním souborem Capella Regia, pamatujícím na dobově věrný instrumentář a stylově-interpretační zásady, od cembala řídil Robert Hugo. V imponující individuálnosti byly ztvárněny party obou mileneckých dvojic – jednak poněkud decentnější Lucas a Franchon (Tomáš Votava a Marie Fajtová), jednak spíše živelnější Lubin a Margot (Daniel Kfelíř a Zuzana Benešová) s výtečným zvládnutím pěveckých partů a pohybovou invencí. Vyvrcholení opery v rovnováze stylu a invence představovala dvacetiminutová taneční pantomima oslavující dvojitý sňatek, to vše v režii Magdaleny Švecové, choreografii Františka Dofka se souborem Alla Danza Brno Baroque. Dobová popularita Dauvergnovy opery se odrazila i v přítomnosti kompletního historického notového materiálu v obsáhlé schwarzenberské hudební sbírce uchovávané na zámku v Českém Krumlově. Zde se však tehdy nehrála, uvedení se pravděpodobně dočkala v některém z dalších schwarzenberských sídel.

Harmonia Mozartiana Pragensis
Celosvětově proslulá schwarzenberská hudební sbírka skrývá četné unikáty. Mezi ně patří rukopisné dobové instrumentální úpravy známých oper, zejména Mozartových, pro tzv. dechovou harmonii. Badatelsky i interpretačně tyto materiály odtud vytěžil soubor Harmonia Mozartiana Pragensis zásluhou svého zakladatele, organizátora a lídra, fagotisty Luboše Faita, která se tu představila v párovém obsazení hobojů, anglických rohů, fagotů a lesních respektive invenčních rohů. Právě toto obsazení bylo charakteristické pro schwarzenberskou kapelu, jejíž evokaci soubor realizoval podvečerním vystoupením v letohrádku Bellaria v těsném sousedství otáčivé scény, na festivalu letos využitém vůbec poprvé (3. 7.). Úvodem zazněla Partita in F českého skladatele Jana Venta, Mozartova současníka působícího ve schwarzenberských službách, následovala Ventova kongeniální instrumentální aranžmá dobových oper – nejprve z opery La grotta di Trofonio Antonia Salieriho a na závěr výběr neodolatelných árií z Figarovy svatby Wolfganga Amadea Mozarta. Kolektivní výkon byl naprosto konzistentní, vyvážený a bez kazů (spolehlivé rohy!). Efektní melodika ctila zásady spontánní, leč uměřené kreativity (invenční stimul prvního hoboje). Stali jsme se tak de facto svědky někdejšího specifickým způsobem zprostředkovaného šíření oblíbených oper, odpovídajícího podmínkám dobového šlechtického salonu.

Miroslav Vilímec a Jiří Hošek
Ve spřízněném duchu se téhož dne odvíjelo nokturno ve Sloupovém sále na prvním zámeckém nádvoří věnované jubileu violoncellového virtuosa a skladatele Antonína Krafta (1749–1820), mj. současníka a přítele Mozarta a Beethovena. K provedení jeho komorních děl i děl jeho současníků se sešli houslista Miroslav Vilímec a violoncellista Jiří Hošek (jenž se zásadním způsobem zasloužil o znovuuvádění Kraftova odkazu, včetně badatelského zjištění dosud neznámých skutečností o jeho životě a díle) spolu se svou dcerou, také violoncellistkou, Dominikou Weiss Hoškovou. Také Kraftovo dílo se v dobovém opisu nachází v českokrumlovské schwarzenberské hudební sbírce, avšak pro Krafta samotného, včetně jeho osobního skladatelského vývoje, mělo v počátcích jeho kariéry rozhodující vliv působení ve známé esterházyovské kapele pod Haydnovým vedením. Haydn a později i Kraft zkomponovali řadu skladeb pro svého zaměstnavatele knížete Mikuláše Esterházyho, jenž byl sám nadšeným violoncellistou. Tuto skutečnost adekvátně reflektovala podstatná část programu. Na úvod zaznělo Duo pro dvě violoncella Josepha Haydna (Hob. X: 11) a poté trojice Kraftových děl – Duo pro housle a violoncello C dur, Sonáta pro dvě violoncella C dur, op. 1, č. 1 a Grand Duo pro housle a violoncello d moll, op. 3, č. 1. Program uzavřelo pozdní Divertimento pro smyčcové trio Es dur (KV 563) Wolfganga Amadea Mozarta jako svým způsobem kuriózum, neboť prostřední, namnoze virtuózní part violy J. Hošek transkriboval ve stejné oktávě pro violoncello a sám jej bravurně zahrál. Po interpretační stránce zaujalo Mozartovo Divertimento pozici náležitého vrcholu večera spolu s předchozím Grand Duem, kdy souzvuk dvou violoncell obdobně budil iluzi smyčcového kvarteta. M. Vilímec citlivě vyvažoval celkový obraz neobvyklého obsazení a D. Weiss Hošková v důrazně temperamentním a perfektním výkonu s jistotou uplatnila vkusně koordinovaný elán.

Jazzband schwarzenberské gardy
Spojitost s českokrumlovským schwarzenberským milieu konečně svou milou, uvolněnou atmosférou dokládají vystoupení Jazzbandu schwarzenberské gardy, která mají již několik let své pevné místo v rámci festivalové dramaturgie. Kapelník, klarinetista a saxofonista Martin Voříšek, jinak dramaturg festivalu, oprášil zdejší archivní partesy z meziválečného období, aby vydal svědectví o existenci někdejší schwarzenberské kapely účinkující při nejrůznějších příležitostech a provozující převážně dobový pop meziválečných let „říznutý“ jazzem v duchu tehdejších znalostí a představivosti. Letos se z obligátního nedělního matiné stalo spíše soirée a kapela účinkující jedenkrát do roka a sestavená z vynikajících jazzmanů se přestěhovala ze druhého zámeckého nádvoří, kdysi sídla skutečné gardy, do parku na vstupní první nádvoří (30. 6.). I ona v duchu stylové autenticity potvrdila pestrost schwarzenberské kultury v Českém Krumlově.
Na závěr dodejme, že v celkovém dramaturgickém profilu letošního ročníku pojednávaného festivalu opět našel své uplatnění příkladný smysl pro rozmanitost, vynalézavost i skutečné hodnoty obsahu a interpretačního umění.

Nahoru | Obsah