Hudební Rozhledy

Münchner Opernfestspiele 2019

Zbyněk Brabec | 09/19 |Zahraničí

Úvodem
Bavorská státní opera v Mnichově studuje v každé sezoně většinou sedm operních děl. Dvě z nich mají premiéru v rámci každoročně pořádaného Mnichovského operního festivalu, který se koná v závěru sezony od konce června do konce července, kdy je zakončen (většinou) Wagnerovými Mistry pěvci norimberskými. V rámci festivalu jsou potom uvedeny všechny operní premiéry sezony a několik dalších titulů (Bavorská státní opera uvádí v každé sezoně přes čtyřicet oper a dvacet baletů). Budeme-li konkrétní, pak jako první festivalová premiéra byla letos uvedena Straussova Salome v Národním divadle a o měsíc později Händelova Agrippina v Divadle prince regenta. Obě nové inscenace se hrály čtyřikrát, přičemž Salome uvidí návštěvníci Bavorské státní opery i v příští sezoně.

V rámci festivalu byly uvedeny i operní premiéry této sezony, což byl Verdiho Otello, Smetanova Prodaná nevěsta, Krenkův Karel V., Pucciniho Děvče ze Západu a Gluckova Alcesta. Tyto inscenace mohl vidět každý zdarma i jako livestream během uplynulé sezony, který samozřejmě nenahradí fyzickou návštěvu představení. Kromě těchto inscenací bylo z repertoáru Bavorské státní opery uvedeno ještě sedm dalších oper. Nemusím zdůrazňovat, že se v inscenacích většinou představily hvězdy současné světové opery, např. Marlis Petersen, Dorothea Röschmann, Pretty Yende, Anja Kampe, Sonya Yoncheva, Anja Harteros, Nina Stemme, Anne Sofie von Otter, Charles Castronovo, Pavol Breslik, Jonas Kaufmann, Brandon Jovanovic, Ambrogio Maestri, Plácido Domingo, Željko Lučić, Gerald Finley, Mariusz Kwiecień, Bo Skovhus, Wolfgang Koch, Alex Exposito, Günther Groissböck a mnoho dalších. Několik dalších projektů bylo uvedeno v rámci festivalové dílny (např. politická komorní opera „Z“ o životě řeckého pacifisty Grigorise Lambrakise od skladatele Minase Bourboudakise), tři tituly uvedl Bavorský státní balet, dále se konalo několik koncertů a pět písňových recitálů – Bryna Terfela, Anny Netrebko, Anne Sofie von Otter, Marlis Petersen a Christiana Gerhahera. V rámci každoročního projektu Opera pro všechny bylo na obří plátno před budovou divadla na náměstí Maxe-Josepha přenášeno představení Salome a na témže místě byl uveden i koncert z díla klasiků Broadwaye. Na obě akce byl, díky tradiční podpoře BMW Mnichov, vstup zdarma. Ještě několik statistických údajů: ve 44 festivalových dnech se konalo přes osmdesát představení nebo dalších akcí, které navštívilo přes 84 tisíc diváků (většina představení byla beznadějně vyprodána, připomeňme, že do budovy Národního divadla se vejde přes dva tisíce diváků).
Ještě než se zastavíme u čtyř nových inscenací Bavorské státní opery, které byly v rámci letošního Mnichovského operního festivalu uvedeny, je nutno říci, že tato významná evropská operní scéna každoročně nabízí svým divákům široké spektrum operních inscenací od barokních oper až po úplné novinky, operní hity i tituly zcela neznámé. Všechna představení mají vysokou návštěvnost, která svědčí o systematické práci s publikem, protože na představení nechodí jen turisté, již za operou do Mnichova jezdí doslova z celého světa. Pravidelně se před představeními konají fundované dramaturgické úvody za obrovského zájmu diváků, rozebírají se nové inscenace a vydávají se velice obsáhlé programové knížky s vyčerpávajícím textem o autorovi, době i opeře, včetně libreta a medailonků jednotlivých umělců. Vedle nových inscenací udržuje divadlo na repertoáru také poměrně velký počet dalších oper, které uvádí často v novém obsazení, aby divák měl důvod opakovaně se na inscenaci přijít podívat. Přitom návštěva opery není levnou záležitostí. Na některá představení se nejdražší vstupenky šplhají k ceně 300 eur. Na druhé straně mladí lidé do třiceti let mohou na vybraná představení mít vstupenku za pouhých deset eur, pořádají se i představení pro rodiče s dětmi za zvýhodněné vstupné.

Gluckova Alceste
Přestože místo Christopha Willibalda Glucka v dějinách opery je nezastupitelné, jeho operní tvorba je na současných jevištích zastoupena především jeho první reformní operou Orfeus a Eurydika. Pět let po Orfeovi měla ve Vídni premiéru opera Alcesta. V předmluvě tištěné partitury díla Gluck teoreticky popisuje cíle své operní reformy. Alcestu Gluck později přepracoval pro pařížské uvedení (stejně jako Orfea a Eurydiku), kde zazněla poprvé v roce 1776. Pařížskou verzi díla zvolili také inscenátoři v Mnichově – dirigent Antonello Manacorda a režisér a choreograf Sidi Larbi Cherkaouni, v Mnichově již dříve inscenující Rameauovu operu Les Indes galantes. Gluck Alcestu psal na libreto svého významného spolupracovníka Ranieriho de’Calzabigiho, který vyšel z antické Euripidovy tragédie. Gluckova hudba je nosná, byť celá opera může pro dnešního diváka působit poněkud rozvlekle. Režisér se snažil děj zdivadelnit téměř neustálou přítomností baletního souboru Compagnie Eastman, což se ze začátku zdálo jako velmi dobrý nápad, nicméně asi po půlhodině již veškeré tance a pohyby působily stereotypně a nic nového nepřinášely. Oživení nastalo až v působivé scéně Alcesty před vstupem do podsvětí, kdy balet na chůdách a působivá práce se světlem přinášely najednou jiné výrazové prostředky. Většímu spádu představení by možná prospělo několik vhodně volených škrtů. Hudebně byla Alcesta ovšem uvedena na vysoké úrovni, což je jistě zásluhou především stylového nastudování dirigenta Antonella Manacordy, který měl pro všechny role i velice kvalitní obsazení v čele s renomovanou sopranistkou Dorotheou Röschmann a tenoristou Charlesem Castronovem. Stylově čistý výkon podal i sbor pod vedením Sörena Eckhofa.
Münchner Opernfestspiele – Christoph Willibald Gluck: Alceste. Hudební nastudování Antonello Manacorda, režie a choreografie Sidi Larbi Cherkaoui, scéna Henrik Ahr, kostýmy Jan-Jan Van Essche, světla Michael Bauer, sbormistr Sören Eckhoff, dramaturgie Benedikt Stampfli. Premiéra 26. 5. 2019, psáno z reprízy 1. 6. 2019, Bayeri-sche Staatsoper – Nationaltheater.

Nahoru | Obsah