Hudební Rozhledy

S Václavem Hudečkem o Svátcích hudby

Miloš Pokora | 12/19 |Rozhovory

Václav Hudeček s chotí Evou

Zdá se to neuvěřitelné, ale onen svou náplní stále mladý festival s názvem Svátky hudby a podtitulem Václav Hudeček a jeho hosté vstupuje už do svého 28. ročníku. Zestárnout vlastně ani nemůže, protože si předsevzal, že bude podporovat začínající, výrazně talentované hudebníky, a ti se před námi objevují každým rokem znovu a znovu. Sám hudební mládí pravidelně sleduji, tím víc mě lákalo položit na téma Svátků hudby jeho zakladateli několik otázek.

  • Jste prvotřídní houslista a musíte se starat o svou vlastní sólistickou dráhu. Co vás přimělo k tomu, že jste se s takovou láskou oddal poslání pomáhat maličkým hudebníkům a že tomuto poslání věnujete tak mnoho času?
    Důvodem k založení cyklu koncertů Svátky hudby v Praze byla situace těsně po politických změnách v roce 1989. Byla to velmi vzrušená doba plná změn a očekávání, ale bohužel i některé dobré věci z minulosti vzaly za své. Jednou z velkých chyb byla nedostatečná podpora jedinečné organizaci Kruhy přátel hudby, která zde fungovala dlouhá desetiletí. V době největší slávy jich bylo 360 a dělaly každý v průměru 10 koncertů za sezonu. Dovedete si představit, kolik příležitostí dávaly muzikantům k uplatnění jejich dovedností. Postiženými byli právě mladí umělci, které nikdo neznal a tudíž je na koncert nepozval. Rozhodli jsme se tedy s mojí ženou, že se pokusíme pro talentované hudebníky něco udělat. A to už byl jenom krůček k další naší aktivitě a tou je Akademie v Luhačovicích. Za více jak 50 let intenzivní koncertní činnosti jsem dostával nabídky na profesorské místo jak ve světě, tak u nás. Sólová kariéra je však velmi specifické odvětví hudební činnosti a velmi těžko se slučuje s intenzivním pedagogickým působením. A jelikož mně moje žena neustále říkala, že by byla věčná škoda vše, co jsem se naučil od svých skvělých učitelů a samozřejmě hlavně od Davida Oistracha nepředat další generaci, tak jsem si řekl, že má pravdu a Akademie byla na světě.
  • Podle jakého klíče účastníky Svátků hudby vybíráte? Stačíte kromě luhačovické Akademie přihlížet také k mladičkým talentovaným interpretům, kteří se objevují na všech školách nebo interpretačních soutěžích? A jak k tomuto mládí vybíráte partnery z řad renomovaných hudebníků?
    Samozřejmě o houslistech máme přehled díky naší Akademii. V posledních letech i díky mezinárodní soutěži Dr. Josefa Micky, jejíž skvělé porotě mám tu čest předsedat. Co se jiných nástrojů týká, velmi blízce spolupracujeme s Pražskou konzervatoří, kde dostáváme jedinečné tipy na talentované studenty a samozřejmě mám spoustu kolegů na různých školách, kteří nás zásobují zajímavými nápady. Škoda jen, že nemáme více prostoru pro jejich realizaci. A samozřejmě renomované hudebníky vybíráme podle jejich ověřených kvalit.
  • Co vás přivedlo k nápadu rozvrhnout festival na tak dlouhou délku od října až po duben. Nemáte obavu, že návštěvníci budou tuto akci vnímat spíš jako jednotlivé originálně koncipované koncerty než ucelený festival?
    Vzniklo to náhodou a bylo to přáním našeho prapůvodního mecenáše, který chtěl podpořit cyklus koncertů mezi dvěma velkými hudebními festivaly v Praze. Jelikož máme už celé roky prakticky všechny koncerty vyprodané, zdá se, že našemu publiku to nevadí. Spíše naopak, protože se s ním setkáváme od října do dubna a často na závěrečném koncertě slýcháme, zda bychom nemohli pokračovat až do prázdnin a začínat už v září.
  • I když poslání vašeho festivalu se nemění, v průběhu času se proměňoval sám o sobě.
    To je pravda, Svátky hudby se vlastně mění „za pochodu“ neustále. Každý koncert je dramaturgický originál a má vždy nějaký příběh. Moje žena, která byla, jak známo, výbornou herečkou a nyní je úspěšnou spisovatelkou, vnímá hudbu jako součást širšího kontextu různých uměleckých projevů. Tak nám vznikají rozličné formy prezentace krásné hudby, které naše publikum miluje a svým zájmem nám svoji přízeň potvrzuje.
  • Jsem rád, že si na festivalu několikrát sám zahrajete. Škoda, že ne vždy se dovídáme v čem. Týká se to například koncertu „Zahraj mi hudečku... aneb jarní překvapení“, na který se zvlášť těším a na němž vystoupíte se zatím ne příliš známou houslistkou Marii Hasoňovou (rozhovor s ní viz HR 2019, č. 4, str. 6–7). Mohl byste mi prozradit, jaký program toto jarní překvapení přinese?
    Moje spoluúčinkování se dohaduje vždy dodatečně, kdy už jsou hlavní body programu hotové. Ne vždy například existují potřebné notové materiály a musí je někdo připravit. Hlavní prostor stejně mají mí hosté a koncerty nejsou mojí exhibicí, ale především prezentací pozvaných kolegů. A co se Mařenky Hasoňové týká, loňská vítězka Luhačovic je opravdu mimořádný talent a bude pro naše posluchače velkým objevem.
  • Překvapil mě tak trochu komerčně laděný závěrečný koncert, i když si uvědomuji, že nalézt komorní skladbu pro soubor se čtyřmi celly není snadné…
    Kluci jsou naprosto jedineční, my jsme je na Svátcích hudby měli už před lety, kdy je ještě nikdo neznal. Jsou to čtyři sólisté, kteří dohromady tvoří unikátní soubor a jejich „šou“ zapadá do ducha Svátků hudby. Profesionalita, mistrovství, radost a mládí. To je charakteristika hry Pražského cellového kvarteta. Minule hráli převážně takzvaně hudbu vážnou, ale tentokrát bude program trochu veselejší.
  • Na závěr jednu ryze osobní otázku. Na který koncert festivalu se sám nejvíce těšíte?
    Jelikož jsou všechny koncerty vlastně „naše děti“, těšíme se na ně na všechny stejnou měrou.
    Zadáno pro: Svátky hudby

    Nahoru | Obsah