Hudební Rozhledy

Peter Mario Katona: V Královské opeře Covent Garden nedělám kompromisy

Markéta Jůzová | 10/19 |Rozhovory

Ředitel castingu Královské opery Covent Garden v Londýně, Peter Mario Katona, zavítal v létě do Národního divadla v Praze, kde byl porotcem 27. ročníku světové operní soutěže Operalia. V hotelu InterContinental jsme se setkali k exkluzivnímu rozhovoru…

  • Vaše profese castingového ředitele jednoho z nejslavnějších operních domů na světě pro vás znamená nejen detailní plánování v londýnské Královské opeře Covent Garden, ale i časté zahraniční cesty spjaté s hledáním a angažováním operních pěvců…
    K mému povolání patří povinnost být informován co nejlépe. Samozřejmě, že člověk nemůže slyšet všechny nadané pěvce, protože jich existuje neskutečně mnoho. Jednou z možností k poznávání jsou mezinárodní soutěže, kde se setkávám s kolegy a zažiji výkony mladých pěvců. Často navštěvuji festivaly a operní představení v různých státech. Denně ovšem člověk nemůže sedět v opeře, mám ale výhodu, že své povolání již vykonávám opravdu dlouho. Stále se snažím hodně vzdělávat. Každoročně jedu do nové země, zažívám nové zkušenosti, obohacuji se znalostmi, poznávám pěvce, zajímám se o marketing, obchod a moderní trendy. Získané informace shromažďuji a zpracovávám.
  • V době vašeho profesního působení ve vedení londýnského divadla zastávali posty hudebních ředitelů dirigenti sir Colin Davis a sir Bernard Hatink. Jejich následovníkem se stal v roce 2002 sir Antonio Pappano. Udržet vysokou úroveň představení ve velkém provozu divadla musí být náročné…
    Měl jsem štěstí zažít v Královské opeře Covent Garden vynikající hudební ředitele. Spolupráce mezi námi fungovala harmonicky. Sir Antonio Pappano je současně i šéfdirigentem Orchestra dell’ Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě a své závazky naplňuje bravurně. Jeho nároky jsou vysoké a moc se mi líbí, že je schopen dosáhnout svých cílů přirozenou a přitažlivou cestou.
    Opera a balet jsou u nás v Královské opeře Covent Garden autonomní. Oba soubory fungují pod jednou střechou, ale mají své ředitelství, dirigenty a administrativu. Opera má přibližně osmnáct produkcí za rok, pět až osm nových inscenací a díla nasazená na repertoár v obnoveném nastudování. Většinou máme průměrně osm až devět představení na produkci. Populární tituly se hrají déle ve větším počtu představení. Všechny opery uváděné na repertoáru jsou podrobeny velmi detailním zkouškám.
    Nejoblíbenější díla u diváků, např. Tosca Giacoma Pucciniho a La traviata Giuseppa Verdiho, se zkouší dva až tři týdny, obnovená nastudování a premiéry přirozeně mnohem déle. Naše struktura nám umožňuje zajistit nejlepší podmínky pro každé představení, abychom mohli dosáhnout nejvyšší úrovně.
  • Při objektivním pohledu na váš systém divadla, vidíte v některých sférách uměleckého provozu i nevýhody?
    Nevýhodou mohou být opery realizované v koprodukci, které se obnoví po letech a v repertoáru jim bude přidělen jen limitovaný počet představení. Hrajeme nejen v hlavní budově na velkém jevišti, ale i v menším studiu, které má mimochodem v současnosti značně ambiciózní plán inscenovat díla v historickém záběru od barokní epochy až po soudobou tvorbu. O moderní díla projevují lidé zájem, ale je těžké dosáhnout po letech opakovaného úspěchu... Tím se ovšem učíme a hledáme cesty k získávání návštěvníků. Nabídka studia probíhá komplementárně k sezonnímu plánu v hlavní budově Královské opery Covent Garden. Dramaturgie je pestrá, ale k nám nepřichází umělci kvůli finančnímu ohodnocení, nýbrž pro renomé Královské opery Covent Garden. Naše gáže nejsou stejné jako v jiných renomovaných operních domech v Evropě. Balanc mezi eurem a sterlingem je totiž velmi prekérní. Navíc, kdo ví, jak se bude Velká Británie vyvíjet dál ekonomicky a politicky.
  • Nejen dramaturgie repertoáru oper, ale i programy pro děti, diskuse s umělci a workshopy, streaming operních a baletních děl bývají u mnohých návštěvníků žádané a oblíbené...
    V Královské opeře Covent Garden existuje vzdělávací oddělení, které je zaměřené na baletní a operní projekty. V našich plánech je velmi široká nabídka edukačních aktivit. Snažíme se děti motivovat a získávat. Pořádáme školní matiné, dětská a rodinná představení i komentované prohlídky budovy. Přirozeně máme zvýhodněné vstupenky pro mladé publikum, studenty a seniory. Uvážíme-li, že každý večer musíme vydělat hodně peněz, není lehké otevřít velkou část vstupenek pro jiné skupiny. Snažíme se být ovšem velkorysí a rádi jim vycházíme vstříc.
    Vzdělávací programy zahrnujeme do každého plánu sezony. V rámci nabídky Královské opery Covent Garden máme mnoho rámcových aktivit. Workshopy, přednášky, diskuse s pěvci a režiséry, které jsou u publika vítané a velmi oblíbené. Mnoho lidí projevuje o podobné akce velký zájem. Věřím, že se zajímá stále více lidí o balet i operu. Jsem rovněž přesvědčen, že pro děti je přínosné vidět také opery pro dospělé.
    Naše programové plány jsou samozřejmě rozšířeny o stále žádanější vizuální nabídky představení, zpřístupněné pro širší veřejnost v rámci mediálního vysílání. Díla z aktuálního repertoáru jsou promítána nejen v kinech, ale i na velkých obrazovkách pod širým nebem na londýnském Trafalgarském náměstí prostřednictvím přímého přenosu. Projekt Live – Strea­ming je velmi úspěšný.
  • Tvrdíte, že do vašeho divadla nepřicházejí umělci kvůli finančnímu ohodnocení. Výzvou k tvorbě pro inscenační tým je renomé Královské opery Covent Garden. Jak tedy plánujete zahraniční turné?
    Dotkla jste se citlivé záležitosti. Je těžké financovat turné, protože představuje enormní náklady pro celý aparát. Např. do Japonska létáme s naším týmem po čtyřech či pěti letech. Na letošní zahájení sezony v Kanagawě a Tokiu jsme naplánovali opery Faust Charlese Gounoda a Otello Giuseppa Verdiho pod taktovkou sira Antonia Pappana.
    Ve stejné době ovšem musíme zajistit plný program i v Královské opeře Covent Garden v Londýně. Nemůžeme si dovolit dát na vědomí našim divákům, že provoz v divadle se nekoná z důvodu našeho turné. Zahraniční zájezd je také draze organizován. Japonští promotéři musí rovněž vyrovnat svůj budget. Náš britský tým se tedy nevrací s milióny domů, ale milióny musí vydělat v Londýně, jinak by se náš rozpočet zhroutil. Zahraniční zájezd znamená enormní tlak na provoz celého našeho divadla. Tentokrát budou v Londýně probíhat také přípravy produkcí Mozartovy opery Don Giovanni a Massenetovy opery Werther. Obě díla hraje Orchestr Královské opery Covent Garden, který byl již v plánech rozdělen mezi turné v Japonsku a divadlo v Londýně. Současně v koprodukci s Bavorskou státní operou se podílíme na inscenaci Händelovy opery Agrippina, kterou hudebně nastuduje jiný orchestr než náš londýnský. Ovšem organizace a administrativa v našem divadle je příkladná. Plány sezon promýšlíme s výhledem na období tří až sedmi let.
  • Když jste byl jmenován do prestižní komise pražského 27. ročníku světové operní soutěže Operalia, s jakým vědomím zkušeností jste k hodnocení mladých nadaných pěvců přistoupil?
    Úroveň Operalie bývá zpravidla velmi dobrá. Pár soutěžících z letošního ročníku jsem dobře znal. Viděl jsem je nejen zpívat v operních představeních v zahraničí, ale také jsem je již angažoval. Jeden z pěvců je zapojen do našeho londýnského uměleckého programu The Jette Parker Young Artists Programme.
    Ohlédneme-li se do historie žánru, v současnosti jsou jiné požadavky na operní pěvce než přede dvěma či třemi generacemi. Dříve se více dbalo na hlas, ale projev a výraz byly poněkud přehlíženy.
    Z více než padesáti procent rozhoduje v současnosti komise Operalie o celkovém projevu adeptů na ocenění. Příliš nás nezajímá, kolik je jim let, zda jsou štíhlí a mají pěknou vizáž. Nejpodstatnější je, aby ztvárnili danou roli věrohodně. Někteří pěvci třeba vše hezky zazpívají a přednesou příjemným vokálem, ale pokud nemají dramatický výraz, nemůžeme je hodnotit příliš pozitivně. Porotci si k výkonům dělají poznámky a udělují body. Rozhodnout o výkonu po dvou až třech áriích je ovšem obtížné.
  • Jak jste byl spokojen s pořádáním Operalie v Praze?
    Velkou předností pořádání soutěže v Praze bylo probíhání všech soutěžních kol v historické budově Národního divadla. U většiny z předchozích ročníků se konala první dvě kola v menších sálech než finále, takže se dříve nejednou stalo, že hlas pěvce zněl v malém prostoru skvěle, ale při hře s orchestrem se intenzitou ztrácel. Úroveň soutěžících byla v Praze velmi vysoká.
  • Našel jste si čas na procházky naší metropolí? A když jste si během svého volna vzpomněl na soutěž, nad čím jste nejvíce přemýšlel?
    Prahu jsem navštívil již v mládí a proměna města po letech byla pro mne příjemným překvapením, mnohá místa jsem dokonce hned po příjezdu nově objevoval. Vaše metropole je krásná. Mám rád architekturu a historii, a proto jsem se cítil při procházkách nesmírně dobře.
    Možná se budete divit, ale nejvíce jsem přemýšlel nad pěvci, kteří se nedostali do druhého kola a finále. Poznal jsem totiž mezi nimi řadu zajímavých interpretů. Přirozeným problémem v operním světě je skutečnost, že každoročně vychází ze škol mnoho dobrých pěvců a není pro ně kapacita, abychom je mohli zaopatřit, jak bychom si přáli, a dát jim férové šance. Pro mladé umělce je velmi těžké, udělat správné kroky k získání příležitostí.
    Když se ohlédnete za svými příležitostmi v mládí, co považujete za nejdůležitější? Pouze krátce shrnu, že po studiích na Západoberlínské univerzitě v Berlíně jste začal rozvíjet svou kariéru v Opeře Frankfurt, kam vás v roce 1968 pozval ke spolupráci hudební ředitel divadla a dirigent Christoph von Dohnányi. Stal jste se jeho osobním asistentem odpovědným za uměleckou správu…
    Měl jsem velké štěstí, že jsem již v mladém věku mohl být jeho asistentem a nastoupit do Opery Frankfurt. Christoph von Dohnányi měl na mne zásadní vliv. V realitě jsem viděl a pochopil, jak funguje operní byznys. Léta strávená v divadle byla pro mne inspirující. K inscenacím oper jsme tenkrát přizvali řadu významných činoherních a filmových režisérů, což tehdy ještě nebyla běžná praxe jako v současnosti. Lidé z bezprostředního okolí poukazovali na fakt, že režiséři vycházející z jiných oborů, než je operní režie, neměli hudební vzdělání. Je pravda, že zkoušky byly problematické, ale premiéry přinesly své ovoce. Postupně se proměnily i možnosti, co se smí na operní scéně dělat, a spektrum operních režisérů se posléze rozšířilo. Ve Frankfurtu působili významní filmoví režiséři. Nastupující hudební ředitel divadla Michael Gielen na náš záměr zvát inscenátory z oboru činohry a filmu navázal. Svým způsobem se jednalo o progresivní vývoj.
  • Na zahájení sezony připadají oslavy devadesátin (8. 9.) Christopha von Dohnányiho. Jak byste charakterizoval jeho povahu?
    Osobnost velké originality a přesnosti úsudku. Čestný, velmi věcný a vtipný. Bystrý dirigent. Nepokoušel se obejmout okolo ramen tisk ani publikum. Snažil se dělat, co bylo důležité a správné. Vytvářel si přátele i nepřátele, protože byl velmi nekompromisní.
  • Když Dohnányi v roce 1977 přešel do vedení Hamburské státní opery, následoval jste ho a stal se v novém divadelním prostředí ředitelem uměleckého provozu, plánování a castingu. Po pěti letech jste přijal post uměleckého správce Královské opery Covent Garden v Londýně, kde jste byl v roce 2002 jmenován ředitelem castingu. Která profesionální vize byla pro vás z Dohnányiho éry nejinspirativnější?
    V Hamburku probíhala naše spolupráce podobným způsobem jako ve Frankfurtu nad Mohanem. V určitých praktikách byl Dohnányi nekompromisní. Nelíbilo se mu, že v Německu hrají orchestry v jiném personálním obsazení na zkouškách, premiérách a představeních. Kvůli problémům situaci stabilizoval. Samozřejmě, že orchestr má svá práva, ale v takovém systému chtělo působit málo hvězdných dirigentů. Možná se již mnohé změnilo od doby, kdy jsem působil v Německu, ale garancí našeho úspěchu v Londýně je stabilita orchestru ve stejném personálním obsazení na jednu produkci. Mnoho let v Královské opeře Covent Garden nedělám kompromisy, protože hudební kvalita by mohla rychle klesnout a člověk by ji těžce dobýval nazpět.

    Nahoru | Obsah