Hudební Rozhledy

Tři fragmenty z Julietty a Lidský hlas

Helena Havlíková | 10/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Závěr brněnské operní sezony patřil kombinaci Tří fragmentů z Julietty Bohuslava Martinů s Lidským hlasem Francise Poulenka v hudebním nastudování Marka Ivanoviće a v režii Davida Radoka, který je také autorem scény.
Jednoaktová, zhruba třičtvrtěhodinová opera Lidský hlas bývá uváděna často s Modrovousovým hradem Bély Bartóka nebo Schönberovým Očekáváním. Kombinace s Třemi fragmenty z Julietty je zcela nová. Tyto opery jsou vzdálené svým stylem i datem vzniku. Julietta jako celek měla premiéru v pražském Národním divadle roce 1938, Lidský hlas o 21 let později v pařížské Opéra-Comique (u nás poprvé v Brně v roce 1964).

Protože Julietta neměla ve válečných letech mnoho nadějí na uvedení, Martinů z ní vybral tři části alespoň pro francouzské rozhlasové provedení, ale ani to se nakonec neuskutečnilo. První, nejrozsáhlejší část Fragmentů obsahuje setkání Michela a Julietty na schůzce v lese s milostným vyznáním, které přeruší obchodník se vzpomínkami (5. scéna a část 6. z druhého jednání zakončená Michelovým roztouženým A v této chvíli se zrodila láska mého života! bez následné hádky a Michelova výstřelu). Druhá, nejkratší a jakási „pomalá“ střední část fragmentu ve vlastní opeře první části předchází: představuje Stařečka Mládí, který uprostřed lesa prodává víno, vypravuje vymyšlené vzpomínky starým manželům, kteří jim věří a jsou šťastní (2. a 3. scéna z druhého dějství). Třetí část fragmentu tvoří závěrečná 8. scéna opery ve chvíli, kdy Michel už už odchází z kanceláře snů, když uslyší znovu Juliettin hlas, který ho naléhavě a vábivě volá zpět. Noční hlídač jej suše posílá pryč – kancelář se zavírá. Michel Juliettě slibuje, že ji nikdy neopustí, znovu se ocitá v městečku, kde zahlédl Juliettu poprvé. Fragmenty jsou tak pouhou „ochutnávkou“ z celé opery: soustřeďují se na vztah Michela a Julietty, vyznívají idyličtěji ve vyjádření touhy po lásce. Ono snové i znepokojivé téma ztráty paměti lidí, se kterými je Michel konfrontován, tak ustupuje do pozadí. (Fragmenty u nás zazněly dosud jen koncertně a z provedení v Rudolfinu v roce 2008 pod taktovkou Charlese Mackerrase s Magdalenou Koženou a Českou filharmonií vydal Supraphon nahrávku.) Lidský hlas na libreto Jeana Cocteaua podle jeho stejnojmenné hry z roku 1930 je monooperou ženy, která se nedokáže vyrovnat se ztrátou milence.
Fragmenty a Lidský hlas kombinací dvou oper i režijním stylem replikují dřívější inscenaci Davida Radoka uvedenou také v Brně v roce 2016, ve které tematicky propojil Modrovousův hrad Bély Bartóka s Očekáváním Arnolda Schönberga. Oproti expresionisticky vypjatému rozkrývání mužského a ženského antagonismu na hranici hysterie v morbidně tajemném Modrovousovi a Očekávání se nyní Radok pokusil kombinaci Julietty a Lidského hlasu zdůvodnit a propojit tématem šalebnosti paměti, která nám (i o nás) zprostředkovává iluze. V jemných obrazech a symbolických náznacích Radok rozostřuje hranice skutečnosti, iluze, snu, v čase se rozpíjejících vzpomínek.
Až minimalisticky oproštěná scéna teprve postupně odkrývá své významy. V rozlehlé místnosti uzavřené na bocích i shora šedými stěnami s okny, ale „neviditelnými“ dveřmi Radok „oživil“ melancholický obraz dánského malífie Vilhelma Hammershøie (1864–1916) Vysoká okna s osamocenou ženskou postavou u pootevřeného okna, který mísením světel a stínů navozuje záhadnou atmosféru. Právě pohled z okna s povlávající záclonou se stal svorníkem Radokova pojetí. Scénu doplňuje dlouhý stůl, čtyři židle a projekce ubíhající aleje s holými stromy v měkkých barvách podzimní mlhy. „Surrealisticky“ se nejprve ve filmových záběrech objeví holčička, snad malá Julietta s nafukovacím míčem a šálou, předměty, které si Julietta kupuje od Obchodníka se vzpomínkami, aby se pak objevily přímo na jevišti.

Obě opery propojuje také sopranistka Jana Šrejma Kačírková, představitelka Julietty i ženy v Poulenkově monodramatu. Inscenace je jejím velkým sólem, když po milostném příběhu s Michelem, pro kterého je iluzí Ženy, se vyrovnává se ztrátou člověka, který pro ni byl iluzí Muže. Se stejnou energií, s jakou v obou partech rozvinula svůj soprán oplývající zářivou jiskrností i dramatickou naléhavostí, vbíhá na jeviště a vrhá se po telefonu. Pak zahlédne muže, Michela, a s bezstarostnou ženskou koketerií mu rozverně dává najevo svou náklonnost. V Lidském hlasu pak zůstává osamělá a ve fragmentech banálních řečí a vyjádření svých pocitů mluví/zpívá po telefonu se svým milencem, který ale u druhého sluchátka nejspíš vůbec není. Ve finále se v Radokově pojetí Žena neuškrtí telefonní šňůrou, ale opera končí smířlivou, ale možná o to více falešnou iluzí projekce „Julietty“ v objetí s „Michelem“.
Michel v podání dánského Magnuse Vigiliuse (skvělého Borise v brněnském nastudování Carsenovy režie Káti Kabanové), v usedlém obleku, baloňáku a klobouku při setkání s energickou Juliettou váhá, na její milostné výpady reaguje nesměle, zdrženlivě, plaše a teprve v závěrečné části se jeho „árie“ vzepne do oblouku touhy. Tyto dva sólisty ještě doplnili tři sólisté ve výstižných miniaturách postav, které z Julietty ve Fragmentech zbyly: Roman Hoza jako Obchodník se vzpomínkami, Stařec Mládí, Noční hlídač a Starý Arab a Eva Novotná a Josef Škarka v dojemných rolích Dědečka a Babičky.
Dirigent Marko Ivanović se svým bytostným muzikantským temperamentem vyjádřil přesvědčivěji právě „ataky“ útržků vět a ostré kontrasty v Poulenkově nervní, instrumentačně nápadité hudbě, nicméně i pastelová měkká barevnost odstínů hudebních nálad Julietty vyzněla se vzrušujícím neklidem i křehkostí vedle rozvernějších a laškovnějších nálad.
Inscenace vznikla v koprodukci s operou v Göteborgu. Přenesení režijního konceptu dvou tak intimních oper na velké jeviště Janáčkova divadla však vyvolávalo otázky. Prvotní dráždivost kontrastu rozlehlé scény s komorní subtilností detailů zejména v Lidském hlasu však zejména pro diváky z posledních řad velkého hlediště Janáčkova divadla mohla působit spíše titěrně. Pěvecké výkony a hudební nastudování však tyto výhrady překonaly.

Brno, Národní divadlo Brno – Bohuslav Martinů: Tři fragmenty z Julietty, Francis Poulenc: Lidský hlas. Hudební nastudování Marko Ivanović, režie a scéna David Radok, kostýmy Zuzana Ježková, světelný design Přemysl Janda. Národní divadlo Brno v koprodukci s Operou Göteborg. Premiéra 14. 6. 2019, Janáčkovo divadlo

Nahoru | Obsah