Hudební Rozhledy

Mexický Musorgskij? Skladatel Silvestre Revueltas žil rychle a zběsile

Milan Bátor | 10/19 |Studie, komentáře

Silvestre Revueltas

Nedožil se ani věku proslulého člena Mocné hrstky Modesta Petroviče Musorgského, který byl rovněž pověstný svým holdováním alkoholu. Mexický bouřlivák Silvestre Revueltas své pijácké vášni podlehl ve svých čtyřiceti letech, přesto po sobě zanechal dílo, které znepokojuje, rozjitřuje a vzrušuje současné generace.

Mexická hudba má prastarou tradici, v níž se odráží mnoho stylů a vlivů. Na území dnešního Mexika se rozkládala Aztécká říše, jejíž kultura udržovala důležitou hudební tradici. Hudba byla úzce spojena s poezií a tancem. Po dobytí říše španělským conquistadorem Hernánem Cortésem se s původním indiánským folklorem promísila španělská hudba, později přišly také hudební zvyky otroků, kteří byli importováni ze zámořských kolonií v Africe. Z Evropy do Mexika připluly v 16. století také reflexe klasických hudebních slohů, mezi první známá jména mexických skladatelů patří Hernando Franco. Nejslavnějším autorem 17. století byl Juan Gutiérrez de Padilla, který pro potřeby katedrály v Pueblu psal chorální skladby v benátském stylu. Pro mexické skladatele klasické hudby je příznačné, že jejich tvorba rezonovala intenzivně s pestrými lidovými intonacemi a folklorem. Manuel de Sumaya je sice autorem první mexické opery La Partenope (1711), napsal však také mnoho kantát a villancicos, které mají výrazné taneční jádro a rustikální tematiku.
Vrchol mexické hudby přišel ve 20. století. Za duchovního otce klasické hudby Mexika je považován Manuel María Ponce, jehož neofolklorní i neoklasicky přístupná hudba je ve světě oblíbená pro svou bezprostřednost, charismatickou melodiku a sdělnost. Nesmírně zajímavou postavou je Julián Carrillo, jehož experimentální a novátorská tvorba je paralelou k našemu Aloisi Hábovi. Carrillo vytvořil osobitý mikrotonální systém, v kterém zkomponoval řadu skladeb na speciálně vyvinuté nástroje. Jedná se o první ucelený mikrotonální systém na světě, nepočítáme-li tradiční čtvrttónové postupy běžné v etnické sféře arabské a indické hudby. Další zajímavou postavou byl Conlon Nancarrow. Američan žijící v Mexiku vytvořil rovněž velmi osobitý polymetrický a polyrytmický systém, poslech jeho skladeb vzbuzuje téměř závrať a rytmické struktury německého skladatele Borise Blachera jsou proti Nancarrowovým kinetickým kaskádám procházkou růžovým sadem. Z nástinu historie mexické hudby je zřejmé, že ve zvláštním, kuriózním a rozmanitými hudebními stopami nasáklém hudebním podloží se musela časem objevit osobnost, která svou imaginací dokázala přesáhnout rámce experimentů, folklorních ozvěn i konzervativních klasických retrostylů a vytvořit syntézu. Tímto mužem nebyl nikdo jiný než Silvestre Revueltas (1899–1940).
Revueltas se narodil v Santiagu Papasquiaro v Durangu do umělecké rodiny, která byla v Mexiku známá a uznávaná. Jeho bratr Fermín a sestra Consuela byli výtvarníci, další sestra Rosaura byla herečka a tanečnice, bratr José byl známý mexický spisovatel. Také v dalších generacích rodiny se nacházeli zajímaví umělci. Revueltas studoval hudbu na Národní konzervatoři v Mexico City, St. Edward's University v texaském Austinu a na Chicago College of Music. V roce 1929 byl známým mexickým skladatelem a dirigentem Carlosem Chávezem pozván, aby se stal asistentem dirigenta Mexického národního symfonického orchestru. Spolu s Chávezem Revueltas uváděl a propagoval soudobou mexickou hudbu, což jej vedlo rovněž k vlastní tvorbě. Vedle komorních a orchestrálních skladeb, baletů, písní a klavírní tvorby proslul jako autor filmové hudby, živil se také výukou a jako profesionální houslista dával recitály. Jeho první filmová partitura z roku 1934 však způsobila mezi oběma předními mexickými hudebníky své doby rozkol. Filmovou zakázku měl totiž údajně jako první získat Chávez. To je jeden z důvodů, proč o rok později Revueltas Chávezův orchestr opustil a stal se hlavním dirigentem nově vzniklého (avšak nedlouho existujícího) orchestru Orquesta Sinfónica Nacional. V roce 1937 levicově orientovaný Revueltas odjel do Španělska jako sekretář Ligy revolučních spisovatelů a umělců, kde řídil koncerty a prováděl své vlastní skladby. Po vítězství generála Franka se skladatel vrátil do Mexika a věnoval se výuce a komponování. Postupně však prohrával boj s alkoholem, který jej zdecimoval ve věku pouhých 40 let. Ačkoli oficiální zdroje uvádějí, že podlehl pneumonii, ve skutečnosti se podobně jako ruský bohatýr Musorgskij mexický bohém vlastně upil k smrti. Silvestre Revueltas zemřel v den premiéry svého baletu El renacuajo paseador, jeho pozůstatky jsou uloženy v Rotonda de los Hombres Ilustres v Mexico City.
Většina skladeb Silvestra Revueltase vznikla během poslední dekády jeho krátkého života. Je až neuvěřitelné, jaká nezdolná, žhavá a vulkanická energie tryská z jeho hudby, s jakou originalitou objevoval netradiční a nové hudební barvy nástrojů, jak obrušoval formová schémata skladeb a invenčně pracoval se všemi dalšími složkami hudby. Smyčcový kvartet č. 1 (1930) je napěchovaný k prasknutí turbulentní vášnivostí, která se odráží v melodice, harmonii i rytmu. Revueltas v prvním kvartetu dospívá k podobné zvukovosti a spalujícímu hudebnímu výrazu jako několik let před ním Leoš Janáček ve svých dvou kvartetech. V rychlém sledu Revueltas vytvořil několik dalších kvartetů, které mají podobně expresivní tkáň. Pro Smyčcový kvartet č. 3 (1931) je typické variabilní metrum podřízené aktuálnímu procesu v harmonicko-melodické oblasti, úchvatné kontrasty v lyricky opojném druhém bloku, melodické skoky a souzvuky jsou nezvyklé, drsné a překvapivé, což vede také k nečekaným témbrům. Vrcholným dílem je Smyčcový kvartet č. 4, v němž skladatel dovedl všechny své typické postupy k oslňujícímu vrcholu v grandiózní taneční stylizaci.

Mimořádně zajímavá je rovněž Revueltasova ansámblová tvorba. Exkluzivní postavení má jeho Homenaje a Federico García Lorca (1936), všeobecně považované za jednu z nejsilnějších skladeb. Je psána pro komorní orchestr, přičemž dominantní postavení má klavír a trubka. Dílo je Revueltasovou uměleckou reakcí na vraždu španělského básníka Lorky fašistickými milicemi. Fascinuje schopností sloučit brilantní formou děsivé vize (časté kakofonní a atonální prvky), hudební skeče (nezvyklé nástrojové polohy s prvky satiry a sarkasmu) i nostalgické kouzlo, to vše na ploše nesmírně intenzivních 11 minut. Další zajímavé dílo s názvem Cuauhnáhuac (1931) je původně určeno smyčcovému orchestru a v rukopise obsahuje věnování Revueltasově druhé ženě Auroře, vdově po mexickém revolucionáři. Skladba je inspirována původním indiánským obyvatelstvem, které žilo „blízko lesa“ (doslovný překlad názvu). V partituře se nachází huehuetl – indiánský buben a další folklorní nástroje. Cuauhnáhuac používá chromatické a disonantní idiomy, které vzdáleně připomínají neofolklorní období Stravinského. Revueltas podobné atmosféry dosahuje pomocí složitých polyrytmických kombinací, ostinat a nepravidelných metrických postupů. Specifické barevnosti dosahuje hned v úvodním souzvuku s melodickými motivy dřevěných nástrojů, které specificky balancují mezi impresionismem a expresionismem. Byť je práce formálně jednoduchá, proorganizování jednotlivých bloků je rafinovaně vedeno principem neustálých dynamických i tempových změn, harmonických alternací a výrazových zlomů. Specifická melodika kombinuje diatonické, pentatonické i celotónové stupnice, zatímco úvodní část v sekvenci kontrabasů používá všech dvanácti tónů chromatické stupnice. Jako celek se jeví Cuauhnáhuac jako mistrovské dílo naplněné podivuhodnou hudbou. Současně je tato skladba typickým příkladem instrumentačního hledání Revueltase. Cuauhnáhuac existuje v několika verzích a úpravách podobně jako řada dalších kompozic skladatele, který se díky své výbušné povaze a sklonům často nedokázal rozhodnout pro finální podobu.
Patrně nejodvážnější skladbou Revueltase je Planos, v jiné verzi uváděné také pod označením Dansa Geometrica. Dílo z roku 1934 je věnováno architektu Ricardu Ortegovi, který tuto skladbu myšlenkově ovlivnil. Vzájemná náklonnost k dílu Edgara Varèse a konzultace s Ortegou vedly Revueltase ke zcela specifickému koncepčnímu řešení této skladby. Autor v ní upouští od obvyklé binární či třídílné formy a strukturuje dílo na způsob mozaiky ze šesti klíčových hudebních motivů, jejichž tvar však podléhá neustálé progresi. Užití dvou klavírů vedlo některé muzikology k tvrzení, že ve skladbě slyší inspiračně Stravinského. Ve skutečnosti jde v Planos Revueltas daleko za Stravinského tvůrčí poetiku a vytváří originální architektonický model jako řetězec atonálních clusterů v úvodu, neustálých nástrojových interjekcí, permutací a zvukových koláží, který se inspiruje architektonickou strukturou. Je to hudba neklidná, vzrušující, tajemná, plná záhadných pomlk, zvukových asociací a zajímavých nástrojových dialogů. Z dalších ansámblových děl Revueltase stojí za pozornost Caminando, Toccata či neobyčejně vtipná skladba s názvem 8x Radio.
Revueltasovo vokálně-instrumentální dílo je poměrně skromné. Cinco canciones para niños y dos profanas (1938) je cyklus temperamentních písní pro ženský hlas a komorní orchestr na texty Federika Garcíi Lorky a Antonia de Trueba. Caballito oslňuje ostinátním motivem v nástrojovém doprovodu, nad nímž se vypíná brilantní tečkovaná melodie v sopránu. Píseň má jednoduchou dvoudílnou formu. Las cinco horas přináší velký kontrast, úchvatné jsou instrumentační efekty, kterých Revueltas užívá: vokální linku prostřihují štěbetavá volání pikoly, pomalejší tempa jsou instrumentována lapidárně v překvapivých nástrojových kombinacích. Jako celek vyznívá všech 7 písní dechberoucí melodickou invencí, výbušnou silou temperamentu i svébytnou rytmizací sólového partu, který je v dokonalém souladu s přirozeným spádem veršů a článkováním frází.
Řadu úchvatných skladeb Revueltas napsal pro orchestr. Patrně nejznámější orchestrální kompozicí je Sensemayá (1937), která je pojmenována podle básně kubánského básníka Nicolase Guilléna. Předloha líčí starodávný rituál afrokubánských obyvatel, jejichž kultovní zabíjení hada vychází z africké tradice. Podobně jako u jiných kompozic existuje tato skladba v několika verzích pro odlišná nástrojová seskupení. Revueltasova skladba na ploše šesti minut dokonale destiluje čirý koncentrát magické hudební funkce. Ostinátní rytmika je rozdrásána výkřiky žesťů, Revueltas s neobyčejnou působivostí pomocí gradací a vrstvení napětí vytváří vzrušeně extatický zvukový obraz, který evokuje představy rituálního nepravidelného tance a obnažuje pudové instinkty člověka. Setrvalá překvapení v časovém průběhu, nástroje stylizované do imitace lidských i zvířecích hlasů vyvolávají orgiastickou a animální atmosféru. Z dalších orchestrálních děl jsou vynikající také dramatická Esquinas (1933), expresivně vyostřená a mystická Ventanas, ale i grandiózní La noche de los Mayas, v nichž pochopíme, že nejeden následující americký autor (např. Leonard Bernstein) našel v Revueltasově díle evidentní inspirační stimul.
Důležitou položkou kompozičního portfolia Revueltase je filmová hudba, v níž uplatnil zejména svou barevnou zvukovou imaginaci a schopnost vystihnout hudebními prostředky dějové peripetie. Přitom Revueltasova filmová hudba svou kvalitou snese srovnání s jeho klasickými kompozicemi, o čemž svědčí i časté prolínání a transfery motivů filmových partitur do jeho komorní i orchestrální hudby a naopak.
Silvestre Revueltas je skladatel, který je v Evropě téměř neznámý a nedoceněný. Většina jeho skladeb prozrazuje nevšední talent a mohou se bez rozpaků postavit vedle tradičních skladeb známého koncertního repertoáru. To už záleží na odvaze a zaujetí hudebních dramaturgů a entuziasmu interpretů. Už Leonard Bernstein s oblibou uváděl jeho skladby a doslova miloval jeho Sensemayá. Ze současných dirigentů vyjadřují hluboký obdiv tomuto mexickému vulkánu estonský dirigent Kristjan Järvi nebo například německý dirigent Roland Kluttig, který v nedávné době natočil s jeho hudbou CD. V Silvestru Revueltasovi se báječně spojila atraktivita s modernitou v jakési spontánní míře užití a tvarování různorodých hudebních prostředků. Přestože jeho osobní hudební styl je velmi neobvyklý, neuchopitelný a výbušný, nešel nikdy cestou pouhého experimentu a vzbuzuje svou vášnivostí, temperamentem a originalitou živý zájem současných posluchačů a umělců. Jeho muzikantské jádro jako by organicky vyrůstalo z pestré tradice mexické hudby. Kéž by si hudby tohoto skladatele všiml také nějaký český dirigent, aby se bouřlivák Silvestre Revueltas mohl se svou divokou mexickou náturou představit také tuzemskému publiku.

Nahoru | Obsah