Hudební Rozhledy

Nadace Bohuslava Martinů informuje

Kateřina Maýrová | 12/19 |Studie, komentáře

V roce 2017 Nadace Bohuslava Martinů v Praze obohatila svoje martinůovské prameny koupí unikátního svazku písemností od pana Bořivoje P. Pražáka, o nichž autorka tohoto příspěvku podala stručnou zprávu v tehdejším prosincovém čísle časopisu Hudební rozhledy. Dochované materiály pocházely z pozůstalosti po jeho otci, JUDr. Přemyslu Pražákovi (19. 3. 1908, Praha – 27. 10. 1966, tamtéž), který byl uspořadatelem a editorem prvního sborníku k poctě hudební skladatelky Vítězslavy Kaprálové (24. 1. 1915, Brno – 16. 06. 1940, Montpellier, Francie). Ten vydala roku 1949 v Praze pod názvem Vítězslava Kaprálová, studie a vzpomínky Hudební matice Umělecké besedy. Jelikož získaný svazek nenotových rukopisů zahrnuje celou řadu velice cenné korespondence, vztahující se k životu a dílu Kaprálové, stojí za to se jí věnovat detailněji. Do uvedeného výčtu lze zahrnout 14 dopisů s kondolencemi nejrůznějších pisatelů k úmrtí Vítězslavy Kaprálové (např. od Otakara Šourka či Stanislava Nováka).

K nim se řadí dále Kaprálové korespondence velmi intimního charakteru, (nedatovaná či psaná v průběhu prvního půlroku 1940) s Jiřím Muchou, v níž se vpravdě vášnivým a poetickým jazykem vyznává ze své lásky ke svému nynějšímu novomanželovi, citujme např. úryvek z jejího listu [Paříž] z 9. 5. 1940: „Můj horoucí, věčný plameni, lahodná studánko vědění, smutku i radosti života, jak vůbec nevzpomínat Tě každou vteřinou? Tebe, jehož přijímám každým vdechnutím a roznáším pohledem na každý předmět, jehož oslavuji každou rýhou tužky nebo pera a v tonech vyzváním Tvou krásu, Tebe, moje nejpestřejší litanie růžencová?“
Po ní následuje dosud neznámý konvolut dopisů, pohlednic, korespondenčního lístku, jedné obálky s notovým záznamem a jednoho folia s notovým zápisem, nedatovaných či z let 1937, 1938 a 1940, zaslaný Vítězslavě Kaprálové od jejího soukromého učitele kompozice Bohuslava Martinů. Tento jedinečný soubor osobních vyznání, určených skladatelce, dojemně odhaluje hloubku citu zamilovaného Martinů, jehož vztah k „Vitulce“ či „písničce“, jak ji v dopisech něžně nazýval, procházel prudkými výkyvy nálad. Poprvé zde publikujeme pohlednici Martinů Kaprálové, odeslanou z Nice 1. 12. 1937 do Paříže, z doby počátku jejich seznámení. Táže se jí v ní mimo jiné, co chystá za práci, zda si již pořídila klavír a byla spokojená s prvním provedením své Vojenské symfonietty, kterou sama dirigovala na památném koncertě Ženské rady v sále Lucerny 26. 11. 1937 za přítomnosti samotného pana prezidenta republiky, dr. Edvarda Beneše. Závěr jejich vzájemného intimního vztahu lze dokumentovat např. na vyčítavém úryvku z jeho psaní z neděle 14. 1. 1940, psaném v Paříži: „… a tak celou tu dlouhou neděli, každým okamžikem se moje myšlenky k tobě vrací a zase od tebe utíkají, protože tě dostihnouti nemohou, protože se chci vyhnouti i tomu, abych na tebe myslel, když vím, že někdo jiný má tvoji přítomnost i tvoje pohledy a tvoje úsměvy, a tak po celý den, po celou neděli jsi ode mne oddělená a dáváš vše jinému, ani možná si nevzpomeneš, že bych na tě mohl právě vzpomínati a mysliti, a tak se celý obzor zatemní a ty mi utíkáš do dálky…“ Uvedené dopisy významným způsobem dokreslují již zpracovanou část 29 skladatelových listů, poslaných Vítězslavě Kaprálové v časovém horizontu od 11. 9. do 31. 12. 1938, které jsou deponovány ve sbírkových fondech Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně pod signaturou G 149.
V psaných dokumentech, majících výlučně ráz důvěrné umělcovy výpovědi, však mezi řádky nalezneme i narážky na jeho aktuální kompoziční práci – např. na Koncertantní suitu pro housle a orchestr, vznikající ve spolupráci s houslistou Samuelem Dushkinem, či na poslech jeho skladby Tre ricercari z Říma. Zmiňovaný konvolut dopisů Bohuslava Martinů jeho milované žačce získal Přemysl Pražák darem přímo od otce mladé umělkyně, prof. Václava Kaprála, jako výraz díků za uspořádaný památník. V rámci získané důležité martinůovské akvizice se řadí k hodnotným ukázkám i originální strojopisný příspěvek skladatele, určený JUDr. Přemyslu Pražákovi do plánované publikace k poctě Vítězslavy Kaprálové v únoru 1947. Redakce Hudebních rozhledů jej nyní zveřejňuje v této podobě vůbec poprvé v celém rozsahu.
K dalším badatelsky přínosným pramenům patří i rukopisné a strojopisné příspěvky pro již uváděný Kaprálové památník. Mezi autory rukopisných statí figurují Vilém Petrželka, Miloš Šafránek, Ema Stará či Rudolf Firkušný, ze strojopisných vzpomínek již byl jmenován příspěvek Bohuslava Martinů, doplněný o stať z pera prof. Graciana Černušáka. Za zajímavý přírůstek lze považovat i dosud neidentifikovaný dopis Martinů neurčenému adresátu (Františku Bartošovi, či Otakaru Šourkovi?), psaný z New Yorku 15. 10. 1945, v němž popisuje své dojmy z posledních setkání s Vítězslavou Kaprálovou. Dle jeho slov byla Vitulka do konce života „kurážná a přijala svůj osud bez reptání“.
Komplex všech výše citovaných nenotových písemností obohacují ještě dvě černobílé fotografie Vítězslavy Kaprálové, jedna portrétní se psem a druhá se svým učitelem z mistrovské školy Pražské konzervatoře, skladatelem Vítězslavem Novákem.
Prostředky, získané z prodeje popsaných dokumentů, jejich dárce věnoval na hudební cenu Přemysla Pražáka za nejlepší interpretaci skladby Bohuslava Martinů pro Soutěž Bohuslava Martinů, pořádanou Nadací Bohuslava Martinů v Praze. Je tedy od majitele těchto písemných dokladů k životu několika význačných hudebních a literárních osobností minulého století, pana Bořivoje P. Pražáka, chvályhodným gestem, že po dobu nadcházejících osmi let budou takto získané finance sloužit nadaným mladým interpretům, kteří se rozhodli úspěšně umělecky angažovat v propagaci díla Bohuslava Martinů.

Nahoru | Obsah