Hudební Rozhledy

Petr Zvěřina: Hudba prorůstající časem. Pozdní skladby Mortona Feldmana

Milan Bátor | 09/20 |Knihy a notoviny

Novým a v českém kontextu zásadním obohacením muzikologické literatury je výpravná publikace hudebního teoretika Petra Zvěřiny Hudba prorůstající časem: Pozdní skladby Mortona Feldmana. Pozdní skladby amerického hudebního skladatele Feldmana (1926–1987) patří k nejpozoruhodnějším kompozičním projevům 2. pol. 20. století. Jejich specifické zvláštnosti (neteleologická narace, rozlehlost…), variabilní možnosti vnímání a nazírání jednotlivých hudebních struktur podněcují k zamyšlení. Autor knihy v úvodu vysvětluje svou motivaci psát o pozdních skladbách Feldmana, vytyčuje si působiště (okruh děl) a vysvětluje svůj cíl, kterým je spíše než podrobný sumární popis průběhu hudebního dění akcent na pochopení určitého stylu myšlení. Ve své práci se Zvěřina opírá především o estetické a filozofické postuláty a myšlenky Gilessa Deleuze a Félixe Guatarriho, jejichž spektakulární knihy (nejvíce přirozeně autor knihy odkazuje na epochální spis Tisíc plošin) jsou známé i v českém překladu. Zvěřina si všímá i analogií s výtvarným uměním, literaturou a užitým uměním, které jsou pro myslitele Feldmanova typu velmi vrstevnaté a symptomatické.

Publikace díky zvolenému způsobu narace a výkladu překračuje hranice v tuzemské literatuře spíše konzervativního hudebně-teoretického diskurzu a nabízí poměrně jednotnou interpretaci Feldmanových pozdních děl vycházející z nových, v českém kontextu dosud neetablovaných pojmů. V tom spočívá sice určité úskalí, vedoucí k zamyšlení, zda jsou termíny jako rhizom (v botanice označující oddenek, a spadá tak do okruhu biologických věd) skutečně vhodné pro objasnění a vystižení hudebního myšlení. Čtenář, který není zasvěcen do hudebně-teoretické problematiky, však může díky sofistikovanému a srozumitelně vedenému zobecňování Zvěřiny lépe proniknout do filozofické a imaginativní koncepce a myšlenkového horizontu Feldmana a nalézt mnoho cenných podnětů.
Spolehlivým vodítkem mu mohou být četné citace a přehledný poznámkový aparát, jakož i bohaté notové příklady, fotografie a podrobná analýza kompozice Patterns in a Chromatic Fields. Zcela novou hudebně-teoretickou koncepcí je v českém prostředí tzv. rhizomatická forma, která neguje podvědomé úsilí člověka o vytváření určité hierarchie hudebních celků. Zvěřina sice zkoumá závěrečné kompoziční období skladatele, pro pochopení jednotlivých specifik se však často vrací k jeho raným skladbám a všímá si i jejich komunikačního kontextu s hudebními i jinými uměleckými artefakty. Zajímavá je divergence Feldmanova myšlení v tzv. „otevřených“ dílech, které nemají přesný scénář, ale počítají s rozhodnutím a stanoviskem interpreta. V závěru své knihy Zvěřina formuluje návrh na zavedení deleuzovských-gauttariovských konceptů jako možného úhlu pohledu na tvorbu dalších skladatelů 20. a počátku 21. století. Kniha je obohacena o výňatek z biografie Mortona Feldmana, kterou napsal znalec jeho díla Sebastian Claren (Neither. Die Musik Morton Feldmans) a jež je dalším důležitým příspěvkem k poznání života tohoto originálního skladatele. Přehled skladeb v závěru publikace sestavil Petr Zvěřina s ohledem na přehlednost a informativní ráz. I zde se však projevuje zvýšená míra „kompatibility“, neboť autor zvolil typograficky velmi pěkné rastry, jež jsou přehledné a vkusné.
Kniha disponuje podrobným soupisem literatury, použitých partitur, nahrávek a soupisem notových příkladů. Samozřejmostí je jmenný rejstřík, bohužel chybí rejstřík věcný. Nebylo by na škodu, kdyby autor nabídl čtenářům také malý slovníček pojmů, v kterých by čtenář našel stručně a výstižně formulované termíny a filozofické hypotézy moderních myslitelů. To je však jen můj osobní dojem, nad kterým převažuje pevné přesvědčení, že tato publikace přispěla nevšední měrou k zacelení jedné z černých děr, které na českém muzikologickém nebi rotují. Jedná se o mimořádně čtivou, fascinující a obohacující knihu, která je psána nedogmatickým, stylistický vkusným, nápaditým, srozumitelným a decentně persvazivním způsobem. Jsem přesvědčen, že může rozšířit obzory nejen přemítavým hudebníkům, ale i výtvarným umělcům a dalším, kteří se zajímají o fenomén hudby nejen z pohledu běžných pouček, definic, potřeb a ustálených funkcí.

Petr Zvěřina: Hudba prorůstající časem. Pozdní skladby Mortona Feldmana. Vydala Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU 2018, 167 stran, ISBN 978-80-7331-502-3 (print).

Nahoru | Obsah