Hudební Rozhledy

Editorial 01/20

Hana Jarolímková | 08/20 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
opět tu máme, bohužel, všichni o dvanáct měsíců starší, nový rok a zase můžeme jen doufat, že bude lepší, než ten minulý. Pokud by tomu tak nebylo a občas jsme se cítili spíše „ouvej“ než „ach“, máme naštěstí vždy svůj „záchranný pás“, neboť je tu jedno z umění nejpůsobivějších – hudba, která dokáže až zázračným způsobem povznést ze světa všedních starostí.

Letos bude v tomto uměleckém odvětví rušno: čeká nás totiž několik významných jubileí, z nichž vedle 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena bude bezesporu k těm stěžejním patřit zejména sté výročí jednoho z nejproslulejších hudebních festivalů světa, Salcburských hudebních slavností. Jest pravdou, že byť jsou festivaly s vážnou hudbou nedílně spjaty poměrně krátce, vezmeme-li v potaz celkovou dobu její existence, bez nich už si hudební život nedovedeme představit. Vznikat začaly zejména v 19. století, ovšem poměrně rychle si získaly všeobecnou oblibu a staly se pevnou součástí pestrého dění v této oblasti.
Poměrně specifickou výjimku mezi nimi představují Bayreuthské hudební slavnosti, které již plných 144 let (od roku 1876), tedy patrně nejdéle z obdobných typů festivalů, prezentují opery pouze jednoho autora, v tomto případě skladatele, dramatika, básníka, spisovatele a divadelního režiséra Richarda Wagnera (1813–1883).
Asi nejvyššího počtu dosahují však festivaly, které jsou sice rovněž spjaty se jménem jednoho z plejády slavných hudebníků jako např. právě ten salcburský, jehož ústředním skladatelem se stal nejslavnější místní rodák Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791), ale v rámci něhož se hrají i díla jiných autorů (z festivalů u nás můžeme připomenout např. MHF Leoše Janáčka, Dvořákovu Prahu, Dny Bohuslava Martinů ad.
Existuje ovšem ještě skupina, do níž patří festivaly (často spjaté např. se jmény významných měst, jako je u nás Pražské jaro, MHF Český Krumlov ad.), které neadorují žádného ze skladatelů, ale z jejich pestré množiny každoročně sestavují dramaturgii, tvořící nějaký smysluplný celek (byť právě u zmíněného Pražského jara je od jeho počátků specifikem zahajovací koncert s Mou vlastí Bedřicha Smetany).
Většina z vás, našich čtenářů a milovníků klasiky, jistě nějaký festival navštíví, nelze ovšem stihnout vše, a tak vám opět nabídneme řadu informací, díky nimž zůstanete, jak se říká, „v obraze“. Kromě aktualit z koncertního a operního života rozšíříme vaše obzory i prostřednictvím samostatných, i několikadílných studií či celoročních seriálů, na jejichž loňská, nově rozepsaná témata budeme buď přímo navazovat (Portréty velkých dirigentů od 19. století po současnost, Mozaika nejslavnějších operních režisérů, Zapomenuté operní skvosty, Století bez mezníků, Celuloidová hudba či Z historie a současnosti muzikálů), nebo v nich budeme volně pokračovat. Z oblasti jazzu tak přineseme cyklus s názvem Kaleidoskopický mnohostěn moderního jazzu, pojednávající o celé jeho etapě včetně doby nástupu úvodního stylu – bebopu ve 40. letech, a v cyklu, zasvěcenému klavíru, se po dějinách průmyslového klavírnictví autor v seriálu Dostaveníčko u kláves zaměří na problematiku všech běžných klávesových nástrojů. Nejen tedy klavírů, ale i varhan, akordeonů, harmonií, spinetů, cembal, klavichordů či kladívkových klavírů apod. Máte se tedy na co těšit…
A na závěr od nás jako vždy v lednovém čísle přijměte přání úspěšného nadcházejícího roku, do kterého vás vyprovodíme další hezkou nahrávkou, tentokrát věnovanou cembalu.
Za celou redakci vás zdraví Hana Jarolímková, šéfredaktorka.

Nahoru | Obsah