Hudební Rozhledy

Adventní koncert 2019

Rafael Brom | 08/20 |Festivaly, koncerty

Tradiční předvánoční koncert Dvořákova komorního orchestru s šéfdirigentem Jaroslavem Vodňanským, který vloni připadl na 13. 12., opět naplnil Sál Bohuslava Martinů Hudební fakulty Akademie múzických umění v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí. Sólistou byl pianista Marcel Javorček.
Dramaturgie si pro zahájení koncertu vybrala práci česko-amerického současného skladatele a klavíristy Tomáše Svobody s názvem Tři fugy pro smyčce v tempech Moderato, Vivace a Adagio. (Pouze na okraj bych rád připomenul Svobodovu světovou premiéru Symfonie č. 1 s podtitulem Of Nature – Přírodní, kterou provedli Pražští symfonikové s dirigentem Václavem Smetáčkem 7. září 1957 jako skladatelův debut. Tehdy mu bylo pouhých šestnáct let a studoval ještě na konzervatoři.)

Jako základ první fugy zvolil autor prostou melodii ve violách, kterou zesiloval terasovitou dynamikou dosaženou postupným přidáváním ostatních nástrojových skupin. Tuto techniku pak předepsal v opačném pohybu. Vodňanský prezentoval hudbu jako průzračný souborový zvuk vlídného účinku. Druhou fugu hrál orchestr ve svižnějším tempu, z něhož kontrastně zazářil snivý akord viol, a ve třetí části díla obohatil Vodňanský provedení pestřejší dynamikou a pocitem napětí, jehož katarzi přinesl náhlý konec v mezzoforte. Jakousi postmoderní neurčitost či neutralitu Svobodovy skladby spolehlivě obměnil populární opus božského Wolfganga Amadea Mozarta – Koncert pro klavír a orchestr číslo 9 Es dur, KV 271. Sólistou byl Marcel Javorček, jehož biografii přiblížil posluchačům v sále programový leták koncertu. Odborný asistent katedry klavírní spolupráce je absolventem ostravské konzervatoře a pražské Akademie múzických umění. Vodňanský přivedl orchestr k plnému zvuku s řízným nástupem a provedl koncert v pěkném dynamickém průběhu. Klavírní part, bezprostředně následující první akordy, vedl Javorček v průběhu věty ve stálém jasném dialogu s orchestrem a s kadencemi, kterým bych snad přál více decentní projev. Po přestávce koncertu zazněly dvě krátké skladby od Jeana Sibelia. První byla proslulá Romance C dur, op. 42, v níž se pěkně nesly basy. Druhou skladbou bylo Impromptu, op. 5, jemuž dirigent vtiskl očekávanou pravou severskou nostalgii.
Program adventního koncertu Dvořákova komorního orchestru uzavřela Serenáda pro smyčce C dur, op. 48 Petra Iljiče Čajkovského. Orchestr hrál s dobře vystiženým stylem s pěkně rozrůzněným tempem, dynamikou i agogikou. Proslulý valse upomínal svou vídeňskou předlohu, jak je žádoucí, zůstával ale v Čajkovského elegantním stylu. Mimořádně vkusně zazněla Elegie con sordino, kdy měly smyčce nasazeny na kobylky svých nástrojů dusítka k utlumení zvuku. Hudba takto evokovala náladu po zhasnutí velkých světel v místnosti a ponecháním pouze rozsvícených stolních lampiček a světýlek vánočního stromku. Finale vybavil orchestr svůdným pizziccatem, vzrušenou rytmikou a přitažlivými proměnami tempa. Jaroslav Vodňanský přidával jeden z řady Německých tanců Franze Schuberta.

Nahoru | Obsah