Hudební Rozhledy

Sen noci svatojánské Benjamina Brittena ve Vídni

Karla Hofmannová | 08/20 |Zahraničí

Stojící Lawrence Zazzo (Oberon) a éo Touvet (Puk)

Vídeňská státní opera uvedla Sen noci svatojanské tak, jak ho napsal Benjamin Britten spolu s Petersem Pearsem. Shakespearovo drama je pro potřeby opery upraveno a zkráceno a je akcentován kouzelný rámec začarovaného lesa, kde se dějí zvláštní věci. Tohle čarování se přesunulo do hudby, která je nositelem všeho zvláštního a kouzelného a hraje si s impresionistickými barvami a se zvukomalbou. Menší orchestr je obohacen o nástroje, jako jsou cembalo, celesta a vibrafon, které dodávají zvuku zvláštní barvu. Ta je ještě umocněna využíváním glissand a krajních vysokých poloh. Pro kouzelné bytosti, které hýbou lesem, využívá skladatel dětské hlasy, pro vládce lesa vysoký koloraturní soprán a kontratenor, pro svět lidí má vyhrazenu klasickou polohu zpěvu. Prolínání těchto poloh vytváří mnohovrstevnatý zvuk. U dirigentského pultu stanula Simone Young, intendantka Státní opery Hamburk a Filharmonie Hamburk. Zkušená dirigentka vedla orchestr citlivě a spolu s protagonisty vytvářela zvukomalebný zážitek. Ten doplňovali malí elfové z Operní školy Vídeňské státní opery spolu s kvartetem větších chlapců, jejichž pěvecké i herecké schopnosti publikum udivovaly.

Scénou je kostra starého domu, navazující na les, který se jednoduše proměňuje přidáním artefaktů a hlavně světelnými proměnami. Efektní jsou kostýmy pohádkové říše, ale elfové jsou trošku podobní skautům se světélky. Na začátku vévodí jevišti obrovský had, ovládaný Pukem, který navozuje tajemnou atmosféru. Svět lidí je představen v současném oblečení, poněkud zkarikovaném. Režie Iriny Brook využívá možnosti scény velmi střídmě, ale efektivně. Pánem jeviště je Puk. Théo Touvet je totiž zjevení. Činoherec, hudebník, tanečník, akrobat i cirkusový umělec. V opeře nezpívá, ale deklamuje a je doslova všude a stále překvapuje nečekanými akrobatickými kousky, při kterých se tají dech. Je doslova hlavní, hybnou postavou opery, deus ex machina. Má být sluhou Oberona, ale je to Puk, který skutečně vládne vším. Oberonem je americký kontratenorista Lawrence Zazzo, který touto rolí debutuje ve Státní opeře. Jeho projev je velmi kultivovaný a pěvecky přesvědčivý, hlas zní něžně, měkce a přece zvučně. V roli Tytanie vystoupila americká sopranistka Erin Morley, která předvedla jasný koloraturní soprán se stříbrnými zvonivými výškami a kultivovaným hereckým projevem, kterému nechyběl smysl pro humor. Kvarteto mladých lidí, kteří se stanou obětí kouzelné byliny a bez viny proměňují své protějšky, ztělesňovaly sopranistka Valentina Nafornita z Moldavie, s krásným kulatým hlasem, a Rachel Frenkel, mezzosopranistka z Izraele, která zpívala Hermii a navíc byla obdařena výrazným komediálním talentem. Kanadský tenorista Josh Lovell v roli Lysandra a rakouský barytonista Rafael Fingerlos jako Demetrius tvořili s dívkami dvě milé dvojice, které procházely peripetiemi nastraženými Pukem lehce a s nadhledem. Komickými akcemi oplývali především představitelé řemeslníků, amatérských herců, zkoušejících v lese hru Pyramos a Thisbe. Režie dokázala využít jejich radosti ze hry a vymyslela řadu nápadů, které byly vtipné a zachovaly míru vkusu. V roli Bootoma exceloval britský basista Peter Rose s objemným hlasem a komediálním nasazením. Jako Theseus se představil Peter Kellner, mladý slovenský pěvec, který neměl ale velkou příležitost uplatnit ve své malé roli svůj hlas. V roli Hippolyty účinkovala maďarská mezzosopranistka Szilvia Vörös. Sen noci svatojanské je kouzelné a vtipné představení se spoustou vynikajících výkonů, které stojí za zhlédnutí.

Wien, Wiener Staatsoper – Benjamin Britten: A Midsummer Night’s Dream (Sen noci svatojánské). Hudební nastudování Simone Young, režie Irina Brook, scéna Noëlle Ginefri-Corbel, kostýmy Magali Castellan, světla Jean Kalman, choreografie Martin Buczko, Théo Touvet, sbormistr Johannes Mertl. Orchestr Vídeňské státní opery, Operní škola Vídeňské státní opery, Jevištní orchestr Vídeňské státní opery, Balet Vídeňské státní opery. Premiéra 2. 10. 2019, psáno z 6. reprízy 21. 10. 2019.

Nahoru | Obsah