Hudební Rozhledy

Daniel Müller-Schott

Jiří Vejvoda | 03/20 |Rozhovory

Daniel Müller-Schott

O důkazy pro tvrzení, že Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka nabírá poslední dobou vítr do plachet, není nouze. Spojil své síly s dalším „janáčkovským“ festivalem v Hukvaldech. Změnil proto svůj název, který je mimo jiné výstižnější pro komunikaci v různých světových jazycích. Koncerty, kterých se během pěti týdnů koná v Ostravě, Hukvaldech a okolí opravdu hodně, festival nyní rozumně strukturuje do tematických řad, dokonce obohacených doporučením ohledně hudební náročnosti jednotlivých večerů. Nově nabízí mecenášům spoluúčast na festivalovém dění v několik rovinách podle toho, jak jsou schopni a ochotni přispět. Kromě koncertů pořádá také „aftertalks“ po jejich skončení přímo v sále. Anebo odpolední diskuse s festivalovými hvězdami, našimi i zahraničními, v ostravské kavárně Centrum Pant. V pátek 12. 6. 2020 tam publikum přivítá – před jeho večerním koncertem, rezidenčního umělce letošního festivalového ročníku, světoznámého německého violoncellistu jménem Daniel Müller-Schott. Ostrava tak pozná hvězdného interpreta, který je ve svých třiačtyřiceti ve špičkové formě. Jen v únoru vystoupil se svým recitálem v londýnské Wigmore Hall, považované za Mekku komorní hudby, a následně se přesunul do neméně ikonické Suntory Hall v Tokiu. Na turné, které připomíná kulturní výročí tohoto roku, tedy 250 let od narození Ludwiga van Beethovena, vyráží letos se slavnou houslistkou Anne-Sophií Mutter.

  • Maestro, jako rezidenční umělec letošního Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka vystoupíte za doprovodu orchestru Prague Philharmonia 12. 6. 2020 s programem, který jste nazval poměrně neobvykle (a navíc opatřil symbolem nového druhu komunikace, hashtaggem): Cello Reinvented. Proč?
    Za to, že pro můj hudební nástroj existuje tolik mistrovských kompozic, jsem nesmírně vděčný. Ovšem například v porovnání s houslovou literaturou je jich méně. A tak mě napadlo, že bych se měl coby violoncellista pokoušet o to, aby se můj repertoár rozšířil. Nové úpravy, které odpovídají mým úvahám o tomto nástroji, jsou obsahem alba, jež mi roku 2017 vydalo mnichovské Orfeo. A od té doby se prosazují i na mých koncertech včetně toho, který mě čeká v Ostravě.
  • Už proto, že jste německým hudebníkem, lze předpokládat, že se letos zvýšenou měrou věnujete dílům Mistra světové hudby, Ludwiga van Beethovena. Rok 2020 přece probíhá ve znamení jeho velkého výročí.
    Je to tak. Beethoven je samozřejmě jedním z gigantů a jeho skladbám se věnuji průběžně, ovšem letos ještě intenzivněji než jindy. S Anne-Sophií Mutter a jejími přáteli jsme proto připravili speciální beethovenovské turné, zvláštní Trojkoncert, se kterým navštívíme Spojené státy americké, Asii i Evropu. A v Ostravě se zaměřím na jeho dílo pro violoncello a klavír.
  • Váš, řekněme, tradiční či, chcete-li, klasický repertoár se přirozeně neobejde bez Koncertu pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka. Nejspíš, Maestro, víte, jak o tomto nástroji Mistr Dvořák dlouho smýšlel: „... dole to bručí, nahoře to kňourá...“ Čím to, že pro tento nástroj, který dlouho považoval za vhodný v orchestru, ale zcela nevhodný v sólové rovině, nakonec Antonín Dvořák složil tak úchvatné dílo?
    Dvořák jej, jak známo, zkomponoval v době, kdy byl ředitelem Newyorské konzervatoře. Je symbiózou několika prvků. Plyne zcela přirozeně, je v něm cítit stesk coby silná emoce, ale zároveň je takřka dokonalý formálně, kompozičně. A v dějinách hudby obecně nenajdete mnoho skladeb, které by tak cudně odhalovaly soukromý život skladatele, jako tento Dvořákův violoncellový koncert. Vlivů bylo víc. Osudové události, které na něj právě tehdy dolehly; kulturní vjemy, jimiž jej oslovila Amerika; inspirace, kterou mu poskytly přátelské kontakty s Hanušem Wihanem a Victorem Herbertem… To vše napomohlo tomu, že Dvořák stvořil skladbu, jež povznesla violoncello do nových výšin. My violoncellisté můžeme být Dvořákovi vděčni, že vydatně přispěl k vnímání našeho nástroje coby sólového.
  • Vy se ovšem kromě hudby z minulých dob věnujete intenzivně i hudbě soudobé. Nepřekvapí proto, že někteří z jejích tvůrců pro vás komponují či komponovali takříkajíc přímo na tělo. Některá jména dobře známe. Třeba Andrého Prévina, pod jehož taktovkou jste opakovaně vystupoval, anebo vašeho německého kolegu s českým příjmením, Petera Ruzicku. Mohl byste však aspoň krátce představit další, kteří pro vás píší?
    To, co mi dedikovali Prévin a Ruzicka, má svůj příběh. S oběma jsem se setkával na pódiu. A tato spolupráce, při níž jsme se muzikantsky do hloubky poznali, vedla k tomu, že pro mě začali skládat. Jsem za tato setkávání i za jejich skladby moc vděčný. Na mém repertoáru jsou ale i další soudobá díla. Letos v únoru se například uskutečnila premiéra skladby, kterou pro mě napsal německý skladatel Jörg Widmann. Chystám také novinku od Američana Sebastiana Curriera. Anebo skvělého klavíristy a svého vynikajícího přítele, jakým je Olli Mustonen. Mnohokrát jsem s ním v posledních letech koncertoval a tuto spolupráci si nesmírně užívám.
  • Vraťme se, Maestro, na okamžik do vašeho dětství. Nejednou jste v rozhovorech vzpomínal, jak vám vaše matka, sama harfistka, cílevědomě umožňovala poznání nejrůznějších hudebních nástrojů. Jak, kdy a proč jste se zamiloval právě do violoncella?
    To si pamatuju velmi přesně. Jak správně připomínáte, pocházím z hudební rodiny a vyrůstal jsem při poslechu skladeb Johanna Sebastiana Bacha. Když mi bylo pět, maminka mě vzala s sebou do mnichovského Herkulessaalu na veřejnou zkoušku Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu. Zrovna zkoušeli Schumannův Koncert pro violoncello a orchestr s Yo-Yo Mou. A cello mě naprosto uhranulo. Svým vřelým zvukem a tím, jak na něj hrajete – vlastně ho přitom stále objímáte.
  • Pokud jsem správně informován, hrajete už léta na skvostný nástroj z dílny proslulého benátského stavitele louten Mattea Goffrilera. Pochází z roku 1727. Jak se k vám tak nesmírně cenné violoncello dostalo? A zraje během let spolu s vámi?
    Můj rozhlasový koncert poslouchal roku 2006 v New Yorku americký violoncellista Harvey Shapiro. (Pozn: slavnému sólistovi, ale také např. profesoru na Juilliard School, bylo tou dobou pětadevadesát a měl před sebou poslední rok života.) Pozval mě následně do svého bytu, abych si na tento jeho úžasný nástroj zkusil zahrát. Ukázalo se, že Shapiro už delší dobu uvažuje o tom, že by jej někomu předal. A tato výsada připadla právě mně. Od té doby se mnou tohle violoncello procestovalo celý svět. Jeho zvuk je stále krásnější, vřelejší a je mou velkou radostí, že se o něj mohu s diváky v bezpočtu koncertních síní podílet.
  • Vašimi pedagogy – a možná, že některý z nich byl i jakýmsi vaším guru – byly klíčové osobnosti violoncella. Heinrich Schiff, Steven Isserlis, a díky Nadaci Anne-Sophie Mutter dokonce i Mstislav Rostropovič. Jakou z rad, které vám tito virtuosové poskytli, byste označil za nejcennější?
    Asi to, co mi všichni kladli opakovaně na srdce. Abych se nikdy nepřestal vyvíjet jako hudebník, ale také jako člověk. Protože jedno s druhým neoddělitelně souvisí.
  • Se zmíněnou Anne-Sophií Mutter ovšem na rozdíl od těchto legend vystupujete stále na pódiu. Jaké to je, hrát s houslistkou, pro kterou pojem žijící legenda není přeháněním?
    Je to obrovská radost. Nedávno jsem s ní a s klavíristou Lambertem Orkisem vystupoval v newyorské Carnegie Hall. A bylo to úžasně spontánní dobrodružství!
  • Maestro, čeká vás pobyt v Ostravě, vzdálené jen pár kilometrů od Hukvald, kde se narodil jeden z velikánů hudby 20. století, Leoš Janáček. Patří k vašim oblíbeným skladatelům a máte něco z jeho díla ve svém repertoáru?
    Jeho hudbu bez přehánění miluji. A i proto, že chci poznat její zázemí, se do Ostravy těším. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem poprvé slyšel Janáčkovu Pohádku pro violoncello a klavír. Kolik zvukových barev, zobrazujících přírodu a světlo, v ní je! Byl to pro mě úžasný objev, úžasné poznání.


    Violoncellový recitál festivalového rezidenta
    Festivalový debut jednoho z nejlepších violoncellistů současnosti

    1. 6. 2020 / Ostrava, Dům kultury města Ostravy

    Ludwig van Beethoven – Sonáta A dur č. 3, op. 69
    Robert Schumann – Adagio a Allegro, op. 70
    Anton Webern – Drei Kleine Stücke, op. 11
    César Franck – Sonáta pro violoncello A dur

    Daniel Müller-Schott – violoncello
    Annika Treutler – klavír


    Symfonický koncert #CELLOREIMAGINED aneb jiný pohled na violoncello s festivalovým rezidentem

    12. 6. 2020 / Ostrava, Evangelický Kristův kostel

    Carl Philipp Emanuel Bach – Koncert pro violoncello a orchestr A dur, H. 439 Wq 172 (originální verze pro housle) Wolfgang Amadeus Mozart – Symfonie A dur, KV 201, Koncert pro violoncello D dur č. 2, KV 314 (originální verze pro flétnu)
    Daniel Müller-Schott – violoncello
    PKF – Prague Philharmonia
    Jan Fišer – koncertní mistr


    MHF Leoše Janáčka
    Hudební festival spojený se jménem světově uznávaného hudebního skladatele Leoše Janáčka se v Ostravě, Hukvaldech a okolních městech koná již několik desítek let, ale teprve potřetí se divákům představuje s novým názvem, v novém formátu a s celou řadou novinek. Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka odtajnil hvězdné tváře festivalu, zveřejnil kompletní program a zahájil předprodej na 27 koncertů a další akce v rámci doprovodného programu. Letošní festivalový ročník je věnován především pěveckému umění. Na festival se vrací Adam Plachetka i Gustáv Beláček, naopak svou festivalovou premiéru bude mít slovenská hvězda Jana Kurucová. Španělské melodie a rytmy zazní v podání sopranistky Patricie Petibon. V programu festivalu nebudou chybět ani večery folklorní či operní. Festival letos poprvé zavedl umělecké rezidentury. Českým rezidentem bude klavírista Martin Kasík a zahraničním německý violoncellista Daniel Müller-Schott. Mezi významné festivalové hosty patří například klavírista Jean-Efflam Bavouzet nebo Luzernský symfonický orchestr. MHF Leoše Janáčka se letos bude konat od 27. 5. do 1. 7. 2020 v Ostravě, Hukvaldech a dalších pěti městech Moravskoslezského kraje (Opava, Frýdek-Místek, Příbor, Ludgeřovice, Bohumín).

    Nahoru | Obsah